Ray se vracel domů a nesl si ze starého antikvariátu velice starou čínskou knihu v angličtině o chovu a prastarých způsobech výcviku draků v Číně . Ray začal shromažďovat staré knihy. Zajímal se o alternativní možnosti léčení a výcviku draků podle poznatků starých mistrů.
Stal se vážným a zahloubaným, ale neztrácel svou veselost. Nedělal lumpárny jako dřív a více se učil. Nestal se přehnaně učenlivým a zamlklým, ale ztratil mnohé ze své divokosti, alespoň ve škole. Venku v lesích a lukách při toulkách a výcviku se svým dráčetem, byl velice divoký a tvrdý. Zvláště při výcviku a tréninku. Ray učil Tornáda různé útoky a úskoky. Ale veškeré tyto věci byly vůči ostatním férové a čestné.
Učitelé i rodiče se ho ptali, jestli se něco nestalo. Rayovi kamarádi si také všimli Rayovi změny a divili se jí. Rayova matka nemohla Raye dostat do jiného obleku, než v jakém chodil. Ray si nechal narůst dlouhé vlasy, které nosil spletené do dlouhého copu, který byl ovázaný tak jak to nosili staří čínští mistři bojových umění a cvičitelé draků. Skupoval staré knihy z antikvariátů o dračí historii, o historii ochočení a zkrocení prvních draků. Zajímal se o důvody, které k tomu vedly a dovídal se mnoho zajímavých věcí. Rayův otec byl poměrně zaražený z toho co se s Rayem děje, ale nechával to být. Něco tušil, ale nebyl si jist. Ray i přes tyhle změny se dobře učil a tak po důvodech nepátral.
Jednoho dne, když dráčatům byly tři týdny, třídní učitel provedl prohlídku dráčat jak vyrostla a zesílila. Jednu dívku pokáral za to, že její dráče je slabé. Většina dráčat byla poslušná a na svůj věk přiměřeře veliká a silná. Se všemi byl spokojen a jeho dobrá nálada vzrůstala až do chvíle než se zastavil u Roberta.
Na hrudi Robertova dráčete žhnul dlouhý šrám. „Jak se mu to stalo?“ zeptal se učitel. „Škrábl se o hřeb trčící z prkna v naší kůlně.“ Odpověděl klidně Robert. Učitel si šrám prohlédl a řekl: „Ošetřeno je to dobře, za což tě chválím. Ale to není šrám od hřebíku. Byl způsoben dračím drápem v dračím souboji. Je to tak?“ ptal se učitel a jeho hlas už nabíral na hrozivosti. Robert mlčel.
„Odpověz!“ rozkázal učitel. „Ano. Zápasil jsem.“ Odpověděl. „Proč?“ vyštěkl učitel. „Protože mě napadlo divoké dráče stejného věku jaké je můj Rváč. A ten se na ně vrhl, aby mě ochránil.“ Tvrdil Robert. „Aha. A kterého druhu bylo to dráče?“ zajímal se učitel.
Robertovi nevěřil ani slovo. „Šedý ostronosý.“ Odpověděl Robert. „Ano? A kdy tě napadlo? A máš na to svědky?“ zeptal se triumfálně učitel. Byl si jistý, že Roberta teď zahnal do úzkých. „Na Šalvějce.“ Zněla odpověď. „A svědci? Kdo je tvůj svěděk?“ drtil Roberta učitel. „Já jsem ten svědek!“ ozval se odhodlaně Ray. „Ty?“ zeptal se překvapeně učitel. Na jeho obličeji se zrcadlilo stejně velké překvapení jako na obličeji Roberta.
Robert Raye nechápal. Vždy byli soupeři a teď se ho Ray zastává. To opravdu nechápal. „Proč kryješ Roberta, Rayi?“ přenesl svůj výslech učitel. „Protože je to pravda.“ Zatvrdil se Ray a v jeho jantarových očích se zablesklo. „Před třemi dny jsem s Tornádem cvičil na Šalvějce, když se okolo nás najednou prohnalo vyděšené a zraněné dráče okolo měsíce věku s pěknými šrámy na hrudi.“ Vyprávěl Ray. „Ano. To Rváč tomu dráčeti způsobil. Šrámy na hrudi!“ vykřikl Robert. „Dobrá. Ale vyvarujte se zápasům. Vydržte ještě měsíc a budete mezi sebou moci zápasit.“ Dodal mírně učitel, přesvědčen ohnivou řečí Raye.
Po hodině šel Robert za Rayem a zeptal se ho: „Proč jsi to udělal?“ „A co jako?“ zeptal se nechápavě Ray. „No to, že si se mě zastal. Proč?“ naléhal Robert. „Protože je to pravda.“ Odsekl Ray. Robert odešel potřásaje nechápavě hlavou. Ray to taky nechápal. To co řekl, byla pravda. Vyhnal tyhle myšlenky z hlavy a věnoval se svému dráčeti. Dráčata už pořádně povyrostla a tak musela být doma a ve škole ve svých stájích.
V.
Ray na Šalvějce učil denodenně Tornáda různým útokům a cvičil ho, aby zesílil. Sám také běhal, skákal, posiloval a cvičil svoji obratnost. Brzy zesílil, zrychlil a byl mrštnější a obratnější než kdy dříve. Stále studoval staré knihy a stále si je nosil domů. Na tyto knihy, které skupoval z antikvariátů, padla většina jeho kapesného. Zbytek kapesného utratil za krmení pro Tornáda. Kvůli starým a moudrým knihám starých mistrů objížděl i ostatní města v okolí.
Pořídil si jeden tlustý sešit v tvrdých modrých deskách. Od prodavače dostal ještě dva stejné a zadarmo. Podivil se tomu a prodavač mu řekl: „Víš hochu. Tyhle sešity se už nevyrábějí a nikdo je nekupuje. U tebe budou mít snad rozumné využití. Jdi a rozumně je využij ke svému prospěchu.“ Ray poděkoval a odešel. Ray si některá moudra vypsal do jednoho ze sešitů.
Brzy vypršela dvouměsíční lhůta a někteří Rayovi spolužáci už začali zápasit. Mezi prvními byl Robert a Timmy. A přibyl jim předmět dračí souboje. Dráčatům zhrubla kůže a stala se odolnou proti drápům a zubům. Ale mohli zápasit pouze mezi sebou, protože starší draci byli silnější a snadno mohli zabít mladšího draka. Dostali učitele na předmět dračích soubojů. Trénoval a učil je taktice a strategii dračích soubojů a učil je různé útoky. Také se museli naučit pravidla pro souboje, učili se pravidla pro různé věkové skupiny.
Všichni se už těšili na to, až budou moci začít bojovat. Jen málokoho bavila teorie. Ray byl mezi nimi. Po několika týdnech se začalo s prvními souboji. Zápasilo se jak ve škole, tak venku. Byly to zápasy spíše tréninkové, než klasické zápasy. Jedním z důvodů proč lidé začali chovat draky, byl ten, aby se ochránili před divokými draky. A proto je museli naučit zápasit s jinými draky.
Ray měl jen málo odehraných zápasů. Pořídil si malý notýsek, kam si zapisoval datum zápasu, soupeřovo jméno, jméno a druh jeho draka, věk obouch dráčat a typ arény. Mělo to pomáhat při tréninku, aby mohl lépe vychytávat nejrůznější nedostatky.
VI.
Jednoho dne o dračích soubojích byl Ray vyzván Robertem na zápas. Tito dva byli nejlepší vlastníci draků a nikdo je ještě neporazil v dračím souboji. Proto to chtěl mezi nimi Robert rozhodnout. Učitel jim vysvětlil pravidla a pustili se do zápasu. „Tornádo nahoru.“ Rayovi bylo jasné, že tento zápas se bude odehrávat ve vzduchu, a že výhodu bude mít ten drak, který se dostane dřív a výš do vzduchu. Tornádo vzlétl a hned za ním následoval Rváč. Obě dráčata vzlétla, a vrhla se do sebe. Tornádo používal tlapy a ocas k útočení a k obraně. Brzy to bylo čtrnáct čtrnáct pro oba. „A teď padák!“ vykřikl Ray.
Tornádo vylétl vysoko do vzduchu a prudce se rozletěl na Rváče. Nalétl na něj velice tvrdě a narazil do něj zadními tlapami. Doslova na něj prudce dosedl. Rváč jen vyhekl a klesl k zemi. Tornádo vesele zaskřečel a přistál na zemi. Učitel přiběhl ke Rváčovi a prohlédl ho. Ray se začal obávat, že je Rváč vážně zraněný. Přeci jenom to byl tvrdý útok do poměrně choulostivého místa. Učitel dráče prohlédl a shledal, že mu nic není, jen je omráčené. Přidal Tornádovi bod a Ray tedy zvítězil. Bylo to těsné. Ray se stal neporaženým, mezi novými dragonýry.
Za několik dní se Ray vydal se svým dráčetem na několika denní výlet ven, do přírody. Utábořil se u jednoho malého hájku s dobrým pramenem, daleko od lidí. Když se setmělo, na temné obloze se začaly třpytit hvězdy. Ray se posadil a dráče si lehlo vedle něj. Pozorovali hvězdy. Ray měl sebou papír, tužku a knihu o souhvězdích. Díky ní nalezl souhvězdí Orla, Vlka a Tygra. Tornádo nalezl po dlouhém hledání souhvězdí Draka. To jej naprosto uchvátilo. Celou dobu se upřeně díval jen na toto souhvězdí. Ray byl naprosto uchvácen krásou a tajemnem hvězd. Dřív si jich moc nevšímal, ale teď, když jich byla plná obloha, ho uchvátily. Vzpomněl si, jak jim učitel řekl, aby si vymysleli svůj dragonýrský znak. Ray si na to teď vzpomněl a hned mu bylo jasné, jaký bude jeho znak. V rychlosti ho načtrl na papír. Vypadal jako velká pěticípá hvězda, překrytá velkým kruhem tak, aby vyčnívali všechny cípy. Kruh byl rozdělen na čtyři stejné díly. Do každé části nakreslil jedno zvíře. Levá horní část patřila draku a ohni. Pravá horní patřila letícímu orlu a větru. Spodní části věnoval tygru a vodě a vlku a zemi. Ray respektoval i přírodu a podle starých mistrů je příroda rozdělena na čtyři životadárné elementy, oheň, vítr, vodu a zemi. Když dokončil svou kresbu, pohlédl znovu na nebe. Padala hvězda. Tornádo si jí nevšiml. Stále upřeně sledoval Dračí souhvězdí. Ray ho pohladil po hlavě a Tornádo mazlivě zavrněl. Ray cítil, jak mezi nimi sílí vzájemné pouto.
Ještě mockrát takto spolu vyrazili ven sledovat hvězdy, a snažili se vyluštit jejich tajemství. Ray mnoho studoval čínské knihy, ale nezanedbával ani školní knihy. Naučil svého draka mnoho starých a zapomenutých triků a útoků. Zapisoval různé poznámky z knih a které vypozoroval v chování svého dráčete, jak rostl. Dospěl k mnoha zajímavým hypotézám.
Nastala zima a s ní přišli i Vánoce. Tornádo měřil již přes šest metrů a Ray na něm zkoušel létat. Dráče poroste ještě rok a půl, než dosáhne plné síly a velikosti. Ale už teď bylo schopné tvrdých zápasů. Jenže pravidla jsou pravidla a ty se musí dodržovat. Za domy na lukách se pořádaly amatérské turnaje v dračích zápasech.
Ray dostal k Vánocům od svého otce úplně nový osobní počítač notebook. Byl dlouhý třicet centimetrů, široký dvacet a vysoký čtyři. Měl veliký display, velikou paměť a velice výkonný procesor. Ray do něj ukládal různé poznámky, hlavně o zápasech, různé útoky, popisy s jejich obrázky a útoky. Ukládal do něj stará moudra, a nechal si do něj zabudovat mini kameru s čipem pro videopřehrávání. Jeho počítač měl i CD-Romku a vypalovačku.
Z nakoupených sešitů popsal už polovinu jednoho. Přes kamaráda si nechal udělat velký, pevný, vysoko žárově odolný sejf z oceli. Nechal si ho dát do sklepa a ukládal do něj staré čínské knihy, které sehnal. Učitelé pořádně přitvrdili v učení. Kladli na ně obrovské požadavky v učení a při výcviku jejich draků. Dráčata pomalu začala dospívat a začala se vzpouzet majitelům.
Ray koženým bičem a laskavým přístupem, a za pomoci čínských knih, nalezl přístup a nahlédl do duše svého Tornáda. Jeho pokusy o dominanci byly zkroceny. Ray zvládl to nejhorší. Některým se to tak moc nepovedlo. Draci je mnohdy neposlechli, v zápasech bojovali jen někdy, a to neposlouchali. Akorát, jen když zápasil Tornádo s tím dvouhlavým drakem, který naprosto ignoroval svého pána, Tornádo mu dal takový nářez, že přimněl dvouhlavce poslouchat svého majitele. Jindy drak onemocněl a jeho dragonýr se o něj staral, drak poznal, že člověku na něm záleží, a tak se z vděčnosti umoudřil.
Když překonali potíže se svými draky, učitelé je začali cvičit na kvalifikační souboje do Dračí ligy. Souboje měli začít až v květnu, ale to rychle uteče a oni půjdou na tvrdé zápasy s ostatními šesťáky z celé své země. A že jich nebude málo. To Ray dobře věděl, stejně tak i mnoho jiných a proto se neustále trénovalo.
Někteří se svými draky zacházeli jako s otroky, jiní jako se svými partnery a přáteli. Stejně tak i Ray. On a Tornádo měli mezi sebou zvláštní pouto. Ray byl bojovník a Tornádo taky. Každou chvilku je někdo vyzval na souboj, účastnili se pouličních dračích turnajů za městem. On, Timmy a Robert vymysleli letecké souboje. Draci spolu závodili ve vzduchu. Učitelé tyto souboje, o kterých se dozvěděli, schvalovali.
Dráčata se přitom učila rychlosti a vytrvalosti, což se může v budoucnu hodit. Děcka trénovala dráčata jak divá. Mnohá z nich byla veliká a silná. Tornádo, Rváč a Ohnivák byli nejsilnějšími dráčaty v letošním ročníku.
Jednoho dne se procházeli po městě, když v tom za nimi přiběhl chlapec, přibližně stejného věku jako oni a křičel, že na plácku zvaném Dračí zápasiště, kde se odehrávala většina dračích soubojů, jsou velcí kluci a útočí se svými draky na jejich malá dráčata. I když Ray a Robert byli velcí soupeři na kolbišti, a byli odměření jeden ke druhému, vždy se dokázali semknout na obranu menších.
Pohlédli na sebe pohledem plným žáru a zuřivosti. Tim si toho všiml, porozumněl tomu pohledu a řekl: „To ale nemůžete. Ti kluci mají mnohem starší draky než vy a určitě silnější. Jestli se to dozví tříďas, tak nás sežere zaživa.“ „Tak ať!“ odsekl Ray.
Tim se nestačil divit. Ray, který vždy respektoval učitele a pravidla, chce teď dokonce porušovat pravidla dračích zápasů. Běželi za chlapcem a ten je dovedl na místo. Stála tam parta několika kluků, kteří byli oblečeni celí do černého a na klopách kožených kabátů měli znaky žraloků. Byl to tým Žraloků, kteří si hráli na drsňáky, neuznávali pravidla a napadali slabší dragonýry, než byli oni. Jejich vůdce zrovna zpracovával jedno dráče se svým tuponosým seveřanem.
Žraloci chodili tak do osmé třídy a měli velice silné draky. Vůdcův drak znovu vyšlehl plameny na dráče, které chtělo odletět a propálil mu křídlo. Dráče s naříkavým křikem padlo na zem a jeho majitel jej radši honem zavřel do stáje.
Ray, Robert a Tim stáli několik metrů od kolbiště a jen přihlíželi. Vůdce si jich všiml, a zamachroval: „Co vy písklata? Chcete nářez?“ „Od tebe? Ty, kterej porušuješ pravidla, nad náma nezvítězíš!“ řekl pohrdavě Ray. „Co to meleš?! Já ještě neprohrál! Za to ty dostaneš takovou nakládačku, že svýho draka ani nepoznáš!“ vykřikl zuřivě vůdce Žraloků. „Vážně? A jak?“ ptal se Ray. „Tak si to pojď rozdat!“ „S bídákama jako ty já nezápasím.“ Odsekl Ray. „Jo. Protože se bojíš!“ vykřikl na Raye vůdce.
„To si neměl říkat. Tornádo vystup ze své stáje.“ Vykřikl Ray. Tornádo vylétl a zařval. „Hm. Modrej horsko-ledovej. To bude rychlý. Raskolon si s ním pohraje.“ Pravil sebevědomně vůdce. „Nepárej se s ním Stene!“ vykřikl nějaký jeho kamarád. Sten neodpověděl, jen řekl: „Raskolone zaútoč!“ A drak vyšlehl plamen na Tornáda, ale ten už byl dávno pryč.
Tornádo nalétával na Raskolona a útočil. Vyprovokoval soupeře k tomu, aby vzlétl. Chytli se a kousali do sebe. Pak se pustili a Torádo se dostal velice vysoko a Ray zavelel: „Tornádo padák!“ Tornádo zaútočil a srazil Raskalona na zem. Ten vyrazil jen podivný vzdech a už se nezvedl. Ray věděl, že je jen omráčený. „No? Tak kdo vyhrál? Ses vytahoval jako guma na klice a kde nic tu nic. Seberte se a do naší čtvrti už nelezte. Tady není pro takový frajírky místo, to si pamatujte. A teď zmizte!“ byl vážně rozzlobený.
Sten zavřel draka do své stáje a řekl: „My jsme spolu ještě neskončili.“ A odešel. Kluci poděkovali Rayovi a jeho přátelům a utekli domů. „No myslím, že tohle si odskáčem. Sten je přece synátorem ředitele naší školy.“ Řekl Tim. „Vy ne. Já.“ Řekl Ray.