Nikdo do nás naštěstí nenarazil, takže naše cesta do Morbytu dopadla správně. Amanda mi připadala trochu jiná, jakoby na ni kouzlo udělalo vedlejší účinek, ale já musel a doufat, že je to v pořádku. Odprovodila jsem holky domů, chvíli pak jen stála před Volhaniným domem a honily se mi hlavou všelijaké možné i nemožné myšlenky. Už mám toho dost, pomyslela jsem si a šla domů, snažíc memyslet vůbec na nic, mít prázdnou mysl. Chvíli mi to tka vydrželo, potom se na mě ty myšlenky opět vrhly a já nevěděla kam s nima. Napadlo mě, že jak nejlépe zaženu všechny myšlenky je spánek, tak jsem si šla lehnout. Od myšlenek už byl klid, ale já věděla, že se zase vrátí a takové myšlenky mě budou pronásledovat dost dlouho. Ráno bylo krásné, slunečně, tak jsem na sebe oblíkla oranžovou sukni a tričko, a řekla si, že podle toho, jakou barvu si ráno obléknu, bude celý den. Ještě mě nenapadly ty hrozné myšlenky, asi na tom oblečení něco bylo ;o))).
Všimla jsem si, že se Volhana ani Amanda nevyspaly tak jak já, asi měly stejné myšlenky, ale neusly hned, takže se tak nevyspaly. Zdálo se mi však, že to není jen spánkem. ,,Co se děje?"zeptala jsem se. Ani jedna se netvářila, že by mi jen tak chtěly odopvědět a tak jsem jim to četla z očí....Volhana má strach, ví, že dnes bude muset bojovat, ale kvůli nevyspání nezvládne ani jediné kouzlo. Amanda byla smutná, ale nezjistila jsem proč. Já taky věděla, že budeme muset dnes bojovat, ale spoléhala jsem se na Xaru. Ta snad bude dost vyspalá, snad to já a ona zvládnem, myslela jsem si.
