Šeřilo se. Na vysoké skále neklidně přešlapoval kentaur. Rozepnutá košile i vlasy v kaštanové barvě mu vlály ve večerním vánku. Jeho čekání jakoby nebralo konce. Vzhlížel k obloze a ocasem švihal z jedné strany na druhou.
Až najednou se na večerní obloze objevil stín.
„Už jsem myslel, že nepřijdeš,“ obořil se na ni, když přistála.
Složila dvě obrovská křídla k sobě. „Dělá mi potíže vstávat tak brzo.“
Lehce se usmál. „Máš?“
Podala mu pergamen. „Je to horší než minule, dlouho to trvat nebude.“
„Doufám, že se věštba brzy vyplní...“
„Myslím, že věštba je nesmysl, když si nepomůžete sami… Pospěš si za svým králem, ty informace nepočkají.“
Otočila se.
„Nepočkáš?“
„Musím jít a ty taky…“
Rozběhla se a několika mocnými skoky se přenesla přes okraj srázu. Chvíli volně klesala, potom roztáhla křídla a zmizela z dohledu.
„Nashledanou,“ procedil skrz zuby. Uložil si svitek do torny na zádech a smutně odcválal do ztemnělé krajiny.
* * *
„Ahoj,“ usmál se.
Rozhlídla se. Ležela v malé chatrči na kupce slámy. „To jsi udělal schválně, co?“
„Že já se snažím…“
„Kde to jsem?“
„No, u mě… Chtěla bys snad být někde jinde?“
„Kdekoliv.“
„Ty jsi tak neskutečně milá, dokonce i když jsi málem mrtvá…“
„Že jsem si nevšimla.“ Upřela zrak někam k dřevěnnému stropu.
„Člověk, teda kentaur, tě zachrání před utopením v řece, po tom co tě nepřítel sestřelí, a žádnej vděk z toho.“
„To jsi vážně udělal?“
„A od čeho myslíš, že máš tu díru v levým křídle?“
„Hmm, vyhráli jsme?“
„Vyhráli jsme? Jak jsme? My jsme vyhráli. Odkdy se taky řadíte k nám?“
„No, dělali jsme na tom spolu…, ne?“
„Ty jsi vážně neuvěřitelná. Staletí si, vy harpie, žijete někde v těch svých skalách a najednou jsme partneři?“
Pomohly jsme vám přece, když jste to potřebovali.“ Sedla si a opřela se pravým ramenem o stěnu.
„Jo, díky tomu jsme tu bitvu vyhráli.“
„Takže se ta věštba nevyplnila, žádný zázračný potomek čarodějů vás nezachránil, co?“
„No, to není jisté. Co když někdo neví, že jeho předkové byli čarodějové? To se stává…“
„Hmm. Myslíš jednoho z nás?“
„Ne, jistě, že nemyslím jednoho z nás. Myslím nás oba… Víš, jak se to může stát. Je v celku normální, když mezi předky kentaura nebo harpie jsou čarodějové. To je přece ten nejsnazší způsob. Půl čaroděje a půl čarodějky může být klidně ten potomek určený věštbou.“
„Ty jsi snílek.“
„A ty by ses měla vyspat. Chvilku si u mě ještě pobudeš, než budeš moct lítat.“
Prošel závěsem z mořské trávy a nechal ji o samotě s jejími myšlenkami.