...seděl na tvrdé matraci. Pozoroval mlčky svět kolem, studené zdi, ocelové dveře.
Vysoko na východní zdi malé okno s mříží. Doléhal sem křik racků a slaná vůně moře.
Na protější zdi lezl pavouk. Velký, černý, tlustý pavouk. Když ho muž uviděl poprvé, měl nutkání ho zabít. Ale pak si uvědomil tu ironii. On, odsouzenec na smrt, chce zabít jiného, bezbranného tvora?
Byl rád, že v cele není sám. Pocítil k tomu malému hnusnému tvorečku náklonost.
...ON...lezl vzhůru, cítil mouchu, poletovala tu, brzy se jistě chytí do jeho sítě. U druhé zdi seděl divný tvor. Velký. Potil se. Cítil jeho neklidné vibrace, chce mu ublížit? Přišel až k němu, díval se na něj, prohlížel si jeho velké oči, osm nohou. Znal toho tvora. Byl to člověk. Další. Další v této cele. Zažil jich tu mnoho. Neublíží mu, zatím žádný se o to nepokusil. Neudělá to ani tento.
