|
|
"
Vzpomínka žal a slzy zjevuje –
to dívka smutná běduje.
Proč však pláče? Co je jí?
Proč slzy jí tvář skrápějí?
Nevěděl nic, jen tiše stál
a přemýšlel, zač život dal.
Vzpomínka další – ryk a řev
a všude teče rudá krev.
A oheň pálí, ničí sny
a v beznaději běží dny.
Pak vprostřed bitvy sám pan král.
Však to nebyl den, kdy život dal.
Zas jiný obraz v mysli vstává –
ta dívka smutná, teď se vdává.
Tvář krásná ještě smutnější
a tichý hlas jí konejší.
V tom hlase poznal sebe sám,
přec nevěděl, zač život dal.
A znovu obraz války, smrti.
On nepřátele hladce drtí.
Když potom v bitvu krutou vjel,
co nechala jen hradbu z těl,
rozveselen byl pan král.
Snad toužil, aby život dal?
Teď znovu vidí pyšný hrad –
tam čeká tu, co ji má rád.
Však uvnitř smutné tváře jen.
Chlad smrti dýchá z tichých stěn.
Pro dívku krásnou plakal král.
Teď pochopil, proč život dal.
Studená čepel mstou se stává,
za zradu život pan král dává.
Za oči krásné, smutné, mrtvé
královi voják život utne.
Když mrtev k zemi padal král,
on vzpomněl si, zač život dal.
Teď vidí jen kůl s provazem
a jeho tělo přijme zem.
Vzpomínky předal černým tmám
a vystoupal ke hvězdám,
když vzpomněl si, že život dal
za tu, kterou miloval.
|
