Marnost

Ztratila jsem tě, chlapče můj,
i když tě mívám jenom v snění.
Aspoň mé dárky opatruj,
vím, vždy jsme byli rozděleni.

Náhoda vždycky zakáže
být s tebou víc než krátkou chvíli.
Vždyť já ti nechci překážet
a nevím, proč jsi mi tak milý.

Proč stále doufám? Netuším.
Jakoby za tím stála síla,
co myslí, že jí přísluší,
aby mi lásku překazila.

Jednou mi zima vzala plán,
jindy zas bylo málo času.
Tak večer smutně usínám
jen se vzpomínkou na tvou krásu.