Víš, možná mi to mělo dojít hned na začátku. Jenže já nechtěla. Co čert nechtěl, i když jsem tenkrát chodila s ním, zamilovala jsem se do Tebe. Ale je fakt, že bylo dobře, že jsem se s ním rozešla. Dřív nebo pozdějc by k tomu stejně došlo, i kdybych nepoznala Tebe, protože sem začínala ztrácet nit. Já vím, říkals, že blázním, a měl jsi pravdu. No, možná, že by to vystihlo spíš slovo šílení.
Abych pravdu řekla, seš čtvrtej, do kterého jsem se opravdu zamilovala. Alan, Matěj, Adam a Ty. Když k tomu přidám ty, co jsem si myslela, že miluju, dosáhnu sedmičky. Není to tak hrozný, fakt. Jsem skoro spokojená. Skoro. Nejdýl mi vydržel Adam, pět let. Doufám, že se to nebude opakovat, to bych asi úplně zešílela.
Teď, když mi to došlo, spíš když jsem si to připustila, mi to připadá absurdní. Pouštím si písničky Tvý skupiny a taky tu poslední, cos mi poslal. Neutápím se v slzách, neboj, na to mám času dost. Vracím se zpátky ve vzpomínkách a dochází mi, že ačkoliv jsem tě znala pouhých pár dnů, cítila jsem, že to bude průšvih. No a taky že byl. Do tří týdnů jsem se s ním rozešla. Byl z toho docela špatnej, ale teď je spokojenej, chodí s mojí nejlepší kamarádkou, aspoň něco je na tom dobrýho, protože ti dva se k sobě báječně hoděj..
Asi je fakt, že tě občas hodně otravuju, co? Je mi líto, ale já sem prostě taková. Možná žes to poznal, tenkrát, když jsem se viděli naposledy. Skoro jsem nedokázala promluvit, naštěstí se projevilo léta pěstovaný sebeovládání. Ale byla jsem ráda, že sem to měla rychle za sebou a schovala se v autě. Jenže mě nezměníš. Zkoušela jsem dát si pauzu, určitě sis toho všimnul, těch deseti dnů, kdy jsem Ti dala pokoj. Jenže jsem to nevydržela. Promiň, ale srdci nemůžu poručit. Asi bys to uvítal, kdyby tady ta možnost byla, tuším to.
Když se na to dívám teď, tak si říkám, že jsem blbá. Jo, fakt, nekecám. Ale…já nejsem čarodějnice, kterou bych ráda byla, abych mohla vrátit čas a já Tě nikdy nepoznala. Kdyby to tak bylo, už bych to dávno udělala. Smůla, ty existujou jenom v pohádkách. Stejně jako kouzla. Skoro každej den si říkám, že bych měla rezignovat, že je to zbytečný, stejně jako letošní volby. Ale ty taky nejdou zrušit. Škoda.
Možná, že až se mi podaří odmilovat se (divný slovo), upnu se na svou skutečnou i adoptivní rodinu a za pár let s Tebou budu schopná normálně mluvit. Budu se snažit otravovat tě co nejmíň, vážně. Jenže si nejsem jistá, jestli ti dokážu nenapsat tak, jako to dělám už takový dva týdny. Vypadá to jednoduše, ale já jsem už na to zvyklá. Fakt promiň, ale odcházet z tohohle světa se mi ještě nechce. Ne kvůli tomu, že jsem blbá.
Budu se snažit. Slibuju.
