U posledních dveří

Umírají…
ty hlasy slyšíme.
Odcházejí…
kam? Nikdy nevíme.

Že dobře bylo, říkají;
a lépe bude, doufají.

S úsměvem na líci,
krvavou světnicí
k posledním dveřím –
snad taky věřím,
že koncem to začíná,
jen darmo se vzpomíná…

Že hůř mohlo být, říkám;
a líp? Proč ne… Já čekám!

Se strachem - hrdě dál.
Vina - kdo neprohrál?
Smutná - kdo vždy se smál?
Šťastná - kdo litoval?
Možná vstříc soudu, možná ne -
kdo ví, co osud si zamane?

Nešťastně šťastná za život
otvírám dveře do temnot…

Umírám…
tak slyšíte?
Odcházím…
kam?
…


Nevíte…