Zůstal jsem stát uprostřed ulice a z meče v mých rukou odkapávala krev. Na zemi jí byla celá louže, ne-li oceán, a v ní se jako ostrůvky kupily hromádky komponentů mých nepřátel. Ukročil jsem si do uvolněnější polohy a v tu chvíli zpoza rohu vstoupila do uličky mladá žena s malou holčičkou, podle podoby pravděpodobně dcerou.
Jakmile si mě uvědomily, ztuhly. Dívce se rozšířily oči a přestože jí mohlo být tak pět, měla hezké, černé, lehce zvlněné vlasy a vítr si s nimi pohrával, až se v tlumeném světle zaleskly. Asi to zdědila po matce, neboť její vlasy stažené do drdolu vypovídaly o dobré péči. Nebo kadeřníkovi. Příjemný obličej, snědá pleť, dvě nádherné zelené oči, smyslné rty. Kdybych v tu chvíli mluvil, koktal bych. Krátké černé šaty a kožená bundička zvýrazňovaly její přívětivé poprsí a zároveň úžasně oblé boky. Jestli ale tohle bylo úžasné, nedovedu popsat nádheru, kterou nechaly šaty odkryté. Dlouhé, hladce oholené nohy zakončené lehkými lodičkami na jehlových podpatcích završily celou tu krásu.
Obě příslušnice něžného pohlaví šly nejspíš z návštěvy svých blízkých. Bouchnutí malé kožené kabelky o zem mě vrátilo do reality. Vzhledem k tomu, jak jsem si připadal nepatřičně po té, co jsem se znovu rozhlédl, pokusil jsem se alespoň schovat meč a dělat jakoby nic. Ty nohy mě ale natolik upoutaly, že jsem mávaje s mečem musel vypadat, že se na ně krvelačně vrhnu. Kupodivu neječely.
Nakonec jsem meč zapíchl do nejbližšího ostrůvku masa a vnitřností a usmál se. Vrstva zaschlé krve mi na obličeji popraskala. Můj zrak upoutaly ty překrásné zelené oči a já se do nich zadíval. To co jsem zahlídl byl možná ráj.
Mému šermířskému běsnění někdo nejspíš odolal, protože dívčina hlava se rozlítla na kusy. Její vlasy ještě chvilku povlávaly ve vzduchu a pak podlehly gravitaci. Kapky krve a kousky mladého mozku dopadly matce na tvář. Na rozdíl od výstřelu, tohoto si už všimla. Asi se taky zakoukala ( Že bych přeci jenom byl krasavec? ). Pak pohlédla na bezhlavé tělíčko a ty úžasné nohy se pod ní podlomily a sama se zhroutila na špinavou zem.
V tu chvíli jsem pochopil, že můj „atack“ opravdu nikdo nepřežil. Dívku totiž zabili tři další moji nepřátelé, kteří teď vběhli do uličky. Neváhal jsem a vytáhl meč z hroudy ostatků první várky. Slizce to zamlaskalo. Prvnímu jsem useknul hlavu a z krku začal stříkat gejzír krve. Druhý se mi nešikovně nabodl na napřažený meč, ťuňťa jeden. Hlavou mi prolétla myšlenka na dlouhé snědé nohy a já věděl, že musím vyhrát. Chtěl jsem se postarat o celou tu krásu zhroucenou na špinavé zemi.
Poslední nepřítel byl těžký oříšek, ale nakonec jsem ho zvládl. Když zjistil, že vyhřezlá střeva zpátky do svého břicha nenacpe, nechal je s mlasknutím spadnout na své boty a poslušně vytvořil v krvavém oceánu třetí nový ostrůvek.
Dáma se ještě neprobrala, tak jsem otřel čepel meče, zasunul do pochvy ( meče ) a sklonil se k překrásné černovlásce. Líbila se mi, a až se probere, určitě bude v šoku. Doufám, že ne ze mě. Když jsem si ji zvedal do náruče, zjistil jsem, že příjemně voní po levandulích. Tenké tkaničky, které držely šaty kolem krku praskly, horní část šatů díky tomu sklouzla na ploché bříško a mě se odhalila, protože slečna neměla podprsenku, kulaťoučká ňadra s droboučkými, ale sexy bradavkami. Ten pohled jsem si nechal na později, zapnul slečně bundu a doufal, že mi svou hruď ukáže sama ( Druhý den skutečně ukázala – dobrovolně. Krásný to pohled – pozn. Autora ).
Napřímil jsem se a vydal se domů. Ještě by mě s tím masakrem někdo spojoval.
