V malém lesíku se hnal lesní elf, pronásledovaný skupinkou zuřivých trpaslíků. Za běžných okolností by byl mnohem rychlejší, natožpak v lese, jeho domovu. Po loupeživé akci, kterou těm trpaslíkům provedl, však byl rychlý běh pro jeho nohy až přílišnou námahou. Popadl nůž, který měl připevněný u pasu, otočil se a vrhl ho po jednom z nepřátel. Nepomohlo to, neboť trpaslík před sebe nastavil svůj štít a nůž se zabodl do dřeva.
Zuřiví trpaslíci zrychlili tempo, chtěli dopadnout toho prohnaného zloděje. Bylo jich přibližně dvanáct, ale asi polovina z nich měla tak těžkou zbroj a byli tolik nemotorní, že se unavili hned na začátku této honičky. Všichni trpaslíci byli těžce vyzbrojeni a z obličejů se jim lil pot. A Eron už také nemohl dál. Byl příliš znavený po dlouhém pochodu a těžké akci v trpasličích dolech. Byl připravený bojovat.
Zastavil se. Všichni pronásledovatelé následovali jeho příkladu. Eron se k trpaslíkům otočil čelem a ruka mu sjela k jílci jedenapůlručního meče. Chvíli tam stál, prohlížel si své zadýchané a upocené soupeře, kteří po něm vrhali nenávistné pohledy. Ale bylo jich šest a elf byl sám.
Najednou se začal jeden z trpaslíků zplna hrdla smát, nefalšovaně a pobaveně. A Eron to čekal. Nevšímal si toho a vytasil svou zbraň. Jeho nepřátelé si taktéž připravili do rukou těžké palcáty, sekery, válečná kladiva,…
Po chvíli Eron skočil po prvním trpaslíkovi, se štítem a jednou ruční sekerou, a sekl po něm mečem. Trpaslík ránu vykryl štítem a sám zaútočil. Jedna rána střídala druhou, ale elf před každou uskočil. Mrštnými pohyby se dostal až ke stromu, kde se zarazil o jeho kmen. Rozzuřený trpaslík vší silou udeřil směrem k elfovi, ale trefil jen dřevo, zbraň se do stromu zakousla a ne a ne se pustit.
Eron využil příležitosti a udeřil. Sekl soupeře do ramene a hned se stáhl do bezpečí. Vtom na něj ale vyrazil další z trpaslíků a máchl po něm svým velkým válečným kladivem. Ale trefil jen zemi a utržil od elfa jen malou ránu, kterou z části zadržela jeho zbroj. Další. Eron ho jen lehce obtancoval a zasadil mu několik malých ran. Tyto rány trpaslíkům nic moc neudělaly, ale poštvaly je proti elfovi a ještě víc je rozzuřily.
,,Tohle mi mělo ublížit, elfe?!“zeptal se ten první, ,,Pche! Těmahle malejma úderama mě nedostaneš, zlodějská svině!“ Trpaslík se dopálil a s neuvěřitelnou zuřivostí se vrhl na Erona. Ten mezi všemi svými nepřáteli jen prokličkoval a zasazoval jim další malé rány. Po chvíli měl na sobě každý trpaslík nejméně tucet takových ran a z nich prýštila krev. Eronovi soupeři teď téměř mrtví leželi na zemi a snažili se ještě bojovat. A elf byl také mnohokrát zasažený, ale ani jednou ho s jeho obratností nedokázal žádný trpaslík zasáhnout plnou silou. Krvácel a byl velice unavený, vysílený… Trhl rukou a od jeho rukávu se mu oddělil kus látky, rozdělil ho na několik částí a pevně si s ním zavázal své rány. Potom nechal svojí hlavu spadnout do listí a chvíli tam ležel, mezi svými nehybnými nepřáteli, věděl, že můžou z posledních sil vstát a zabít ho. Tolik se mu chtělo spát. Těžkla mu víčka.
Z velmi krátkého polospánku ho probudilo zadunění trpasličího rohu. Jelikož už žádný z trpaslíků neměl sílu pozvednout zbraň, jeden se rozhodl přivolat takto pomoc. Ale byli přece daleko od pevnosti. Byla malá šance, že by tu byl v okolí nějaký potulný trpaslík. Všichni museli být v pevnosti! Pomyslel si Eron.
V tu chvíli uviděl procházejícího gnóma průměrného věku, který nic neviděl, nic netušil. Zkrátka nevěděl, že prochází kolem šesti mrtvých trpaslíků a elfa s nekalými úmysly. Eron pomalu vytáhl z boty nůž a začal vstávat ze země. Tichými kroky se začal přibližovat zezadu k gnómovi. Přemohl se a soustředil se, aby ho jeho oběť neslyšela. Byl lesní elf a zde byl jako doma. Narodil se ve hvozdu, žil ve hvozdu… Teď. Rychle vyskočil a přiložil gnómovi nůž k hrdlu. Ten začal kvičet a prosit o smilování.
,,Mlč, nechci tě zabít!“řekl Eron, ,,Chci jen jídlo a bezpečný odpočinek, pokud budeš spolupracovat, nic se ti nestane!“
,,Ano, ano, pane,“řekl gnóm rozechvělým hlasem, ,,Co ode mě chcete? Bydlím sám, jedna malá postel, jídla moc nemám, ale rozdělím se!“
,,Doveď mě k tvému domu, gnóme!“rozkázal elf a šel v jeho stopách, nůž mu stále držel u jeho krku. Alespoň teď se na mě usmálo štěstí. Ten malý spratek je celý vyděšený, nic proti mně nepodnikne, pomyslel si a pokračoval v cestě.
***
Rogenur Rudovous, mocný trpaslík tou dobou procházel malým lesíkem, hledajíce nějakou práci. Tento žoldák byl známý tím, že dosud se mu nikdy nestalo, že by nesplnil svůj úkol, nedokázal někoho zabít nebo účastnit se šarvátky či větší bitvy a nevyhrát. Byl navlečen v těžké zbroji, kovové runové zbraně mu ale nedělaly potíž v dlouhém pochodu, natožpak když každý viděl, jak rychle se ohání svou sekerou, což už samo o sobě vzbuzovalo respekt.
Šel, když najednou uslyšel roh trpaslíků z těchto krajů. Potřebují každou pomocnou ruku, nejspíš někoho chytají. Půjdu se tam podívat, řekl si a vydal se směrem, odkud se ten vzdálený hluboký tón ozval.
O chvíli později dorazil na místo a jen na chvíli byl překvapen tím, že zde viděl šest mrtvých těl jeho brachů. Vzápětí dorazil vztek, zloba. Uviděl stopy krve, které vedly z místa činu. Vydal se po nich, plný odhodlání vyhledat toho zrádného vraha a pomstít se. Nemyslel na to, že právě tato osoba zabila najednou šest trpaslíků v těžké zbroji a že by to mohla být první osoba, která by ho mohla porazit. Teď nevnímal nic než pomstu.
