|
Temnota mě obklopuje,
ani hvězdy, ani světla,
zatím mě má víra skryje,
neb snad se moje hlava spletla?
Chlad a strach mě ovanul,
ještě se nesmím poddávat,
jako by mě Pán temnot uhranul.
Ne, přec sebe nebudu zlu vydávat!
Ještě chvíli, není již mnoho času,
avšak každá vteřina je jak věčnost.
Odolávám zlému hlasu,
mou jedinou zbraní je statečnost!
Temnota opadá, světla přibývá,
je ráno, nastává východ slunce,
sluneční kotouč zas svobody nabývá,
když slavík zapěl lehounce.
Záře světla prochází mnou,
až oči mé radostí vzplanou
a já se vydám na svou další cestu,
k rodnému slunečnímu městu.
|
