Na vysokém kopečku byl nízký domeček, který měl velký dvoreček. Na tom dvorečku, jak už to tak bývá, žila domácí zvířátka.
Ušmudlaný pejsek Pouwel, věčně toulající se kocourek Nikytimyška, koza Louisa a stádo slepic v čele s kohoutem Leopoldem. Slepice , jak už to tak bývá, nebyly zrovna inteligentní, dalo by se říct, že byly docela blbé, ale jedna z nich byla tupá obzvláště. Ostatní jí ze zlomyslnosti přezdívaly „poslankyně“.
Kohout Leopold byl fešák v nejlepších letech a všechny slepice se před ním natřásaly, jen aby si jich všiml. Každá si čistila peří, každá ho hned volala, když našla pěknou tučnou žížalu. (inu co měly chudery dělat, do kina nebo na hamburger ho pozvat nemohly a pivo nepil)
Jednou slepice „poslankyně“ našla kousek černé krajky. Hned si ji opásala kolem beder a utíkala se Leopoldovi ukázat. Ostatní slepice si sice klepaly křídlem na čelo, ale kohout Leopold (mužskej jeden nadrženej) se z toho mohl pominout a hned se na ni vrhl. Slepice „poslankyně“ nejprve začala zmateně kvokat cosi o harašení a obtěžování, ale za chvíli zjistila, že se jí to líbí a tak nechala kohouta, aby si užíval.
V dalších dnech byla náramně spokojená, chodila po dvoře, naparovala se a těšila se na krásná kuřátka. Bohužel brzy přišla na to, že kohout poznal výhody skupinového sexu a udělal kuřátka každé další slepici, která byla k mání. To naši „poslankyni“ nesmírně rozzuřilo. Vletěla do kurníku, kde načapala Leopolda s poslední slepičí pannou, jak ji zrovna... no nebudeme se rozepisovat co tam spolu ti dva dělali, ale faktem je, že panna už nebyla.
Slepice „poslankyně“ začala příšerně nadávat. Kohouta Leopolda označila za zvrhlíka, prase (což je divné, neboť to byl kohout), nevěrníka a potom začala usedavě plakat. Leopold jí marně vysvětloval, že kdyby hospodáři nedopřál kuřátka, tak on by mu dopřál nechtěné solárko v troubě na pekáči a pořídil by si lepšího kohouta. Marně, nic nepomáhalo, žádné přesvědčování. Slepice „poslankyně“ dále naříkala nad zrazenou láskou. Inu byla to opravdu blbá slepice.
Jak tak chodila po dvoře a naříkala, za plotem se objevil starý lišák Průša. A hned začal milou slepici litovat. To my lišky takové problémy nemáme. To by se ti u nás nestalo. Byla bys jen a jen moje. Napořád. Vážně. Tak dlouho klevetil do slepice „poslankyně“ až ta se nechala přemluvit. Roztáhla křídla a přeletěla plot za svým novým nápadníkem. Lišák Průša nelhal. Slepice byla jen jeho. Napořád. Jenže tohle Napořád trvalo jen do prvního Chlamst ! (pro slepici mimořádně nepříjemný zvuk, obzvláště když je nablízku liška, že ?)
A tak nešťastně (ba přímo tragicky) skončila slepice „poslankyně“. Inu byla to opravdu blbá slepice.
