Byla hezká...
Černé havraní vlasy jí spadaly na ramena a rámovaly krásný, ale celkem prostoduchý obličej.
Líbila se mu.
Nyní, když jej s úsměvem dovedla do špatně osvětleného pokoje, měl čas si ji pořádně prohlédnout. Černé oči, mírně zešikmeného tvaru dávaly tušit, že pochází odněkud z východu. Holky z východu měl rád.
Byla vysoké postavy, oděná do dražší látky. Ačkoliv štíhlá, přece nevypadala, že by si žila špatně.
Sedla si na postel a svůdně se usmála drobnými ústy. Měla krásné bílé zuby. Chvíli tam nervózně postával, předstíraje rozpaky. Překvapena jeho nerozhodností, začala se svlékat.
Skočila mu na to. Přisedl tedy k ní a jemně jí položil mohutnou ruku na odhalené rameno. Ani se nezachvěla.
Byla zkušená.
Mezi svlékáním různých kusů oděvu měl opět čas si ji prohlédnout. Dívka již na sobě neměla ani nitku.
Více než prostý obličej s jemnými rysy jej přitahoval pohled na ladné křivky jejího nahého těla. Krásně souměrná, se štíhlými boky, plnými ňadry a pevnými stehny se mu zdála téměř dokonalá.
On sám byl stále oděn do kožených kalhot a tenké košile. Beze stopy studu nad svou nahotou zašeptala něco o tom, že jestli se stydí, tak ať zhasne. Nevěnoval jí pozornost. Nepřišel si povídat.
Chvíli čekala na jeho reakci, a pak zhasla olejovou lampu u postele. Byl tomu rád, protože dívky obvykle pohled na jeho mohutné, zjizvené tělo vyděsil.
Měsíční světlo, dopadající do pokoje úzkým oknem bylo jediným zdrojem světla v pokoji. V bledém přísvitu dostala její pokožka bílý nádech.... Ve skutečnosti byla velmi bledá, ale nikdy předtím mu barva pleti u dívek nevadila...
Svlékl i kalhoty a košili a přehodil je přes okraj postele. V tom okamžiku mu dívka vtiskla vášnivý polibek. Chvíli si to nechal líbit a poté přestal její snahu opětovat.
Tohle jej už znudilo.
Dívka se nenechala vyvést z míry a pokračovala s polibky na jeho krku...
Ucítil ostrou bolest!
Popadl dívku za vlasy a odtrhl ji od svého krku. Agresivní výraz v jejím obličeji jej zprvu překvapil. Pak si všiml jejích očí. Už vůbec nebyly černé. Byly kovově šedé, s kočičími zorničkami.
Prudce ji udeřil do obličeje.
„Do prdele, dneska už čtvrtá šlapka a zase upírka“ vykřikl a vytáhl z kapsy kalhot u postele dřevěný kolík. Omráčená „prostitutka“ se těžce zvedala ze země, kam upadla po jeho silné ráně. Nemeškal, kopl ji do obličeje. Po zásahu se zvrátila do zadu a vystavila tak své tělo smrtící ráně.
Kolík hladce zajel do mrtvého srdce.
Ozval se výkřik agónie a upírka se rozplynula v oblaku prachu.
Zvedl se a pomalu došel k posteli, kde se opět oblékl. Kolík vrátil zpátky do kapsy.
Když vycházel z nevěstince, věděl, kam zamíří. Na liduprázdné ulici zabočil doprava a vydal se vstříc dalšímu vyhlášenému bordelu.
Měl hlad a neměl náladu na lov. Potřeboval kořist, která se nebude moc bránit. Prostitutky byly ideální, protože se po nich nikdo nesháněl.
Nad tou myšlenkou se opět usmál. Úsměvem , ve kterém bylo příliš mnoho zubů na to, aby mohl být lidský...
