Kapitola 2. Táboření v lese
Když se po západu slunce znovu vydaly na cestu, nevěděly, kam přesně půjdou. Dívky se po hodinové rozmluvě se dohodli, že se pokusí vystopovat a zabít skřety. Elfové jim v tom sice bránily, že sami neporazí celou armádu skřetů, ale dívky jako by to pobízelo stále víc a víc, až nakonec elfové museli jít s nimy, aby se jim nic nestalo. Když večer dorazily k místu, kde se dívky před dvěma dny učily šermovat, byla noc, a tak se utábořily. Poprvé promluvil blonďatý elf. ,,Když jste se na nás včera tak dívaly, měl sem pocit, že byste nás chtěli porazit ve spravedlivém souboji. Můžeme si zašermovat jestli budete chtít." Stříbrovlasý elf i obě dívky souhlasily. Blonďatý elf hodil jeden sůj meč Lucy, stříbrovlasý zase Karin. Poté začali bojovat už opravdu. Chvíly byly obě strany vyrovnané. Blonďatý elf však po chvíly získal nad Lucy převahu. Srazil jí k zemi, postavil se nad ni a přiložil jí meč ke krku. Dívka se zasmála a kopla elfa mezi nohy. Tím nad ním získala převahu a porazila ho. Stříbrovlasý elf s Karin bojovaly dále. Nakonec však elf prohrál. Poté začaly dívky bojovat spolu.
Bojovaly už skoro půl hodiny, a elfy už nebavilo je pozorovat. Proto odešli kousek dál, sedli si na kořen stromu a povídaly si. Vtom začaly dívky proti sobě útočit kouzly. Oba elfové se nadlidskou rychlostí postavily. Stříbrovlasý elf, ten co na ně mluvil, si stoupl mezi ně. Obě kouzla ho zasáhla téměř ve stejnou chvíly a on se zhroutil na zem. Karin vykřikla ,,Ne!" Okamžitě k němu přiběhla. ,,Ne, to ne. Ty nesmíš umřít. Elf se najednou posadil , pohlédl na druhého elfa a oba se rozesmály. Karin se urazila, vstala a vydala se k lesu. Stříbrovlasej elf na ni volal ,,Kam jdeš? Vrať se zpátky, nebo se ti něco stane!" Karin dělala, že neslyší. ,,Klid, nevšímejte si jí," řekla Lucy. ,,Však ona se brzo vrátí." A měla pravdu. Po chvíly z lesa vyběhla Karin, a hned za ní snad půltucet Temných elfů. Abyste věděly, Temní elfové byly zlí, kdežto Lesní elfové, kteří cestovaly s dívkamy, byli hodní. Tak tihle Temní elfové byly v těchto lesích ze dvou důvodů. Tím prvním byly Lesní elfové, tím druhým bylo vypátrat všechny, kteří by se lesem potloukaly příliš blízko skřetímu táboru. Oba dva lesní elfové si připravily luky a šípy, dívky kouzla.Temní elfové se však jen zasmály a vrhly se na ně. Stříbrovlasý a blonďatý elf vypustily šípy a zabily dva temný. Z nich se v tom okamžiku stali Elfové lesní. Dívky útočily kouzly a nakonec vyhrály. Jeden šíp však střelil Karin do zad. Karin padla na kolena. V tom okamžiku už u ní byly všichni tři. Stříbrovlasej si k ní klekl na kolena a dovolil jí, aby se hrudí opřela o jeho paži. Dal jí lem svého pláště a ona do něj kousla. Stříbrovlasej jí prudkým pohybem vytáhl šíp ze zad. Po chvilce se rána sama zahojila.
Karin se usmála na elfa a zeptala se svojí sestry. ,,Vyděsila jsem tě?" Lucy se po tváři mihl výraz rozhořčení, ale poté se začala smát. ,,Mohlo mě hned napadnout, co se stalo." ,,Jo to mohlo," odpověděla Karin a obě pohlédly na elfy. Ti se tvářily zaraženě. ,,No co tak koukáte?" Ptala se Karin. ,,Ale nic." Odpověděl Blonďatej elf. Utábořily se. Dohodly se, že dívky pudou pro dřevo a elfové na lov, aby dívky měli co jíst. Dívky měly poprvé od chvíle co odešly z hradu s elfy, možnost si chvíly popovídat. ,,Mě se líbí ten stříbrovlasej," začala hovor Karin. ,,I když je takovej protivnej" ,,To mě se líbí ten blonďatej," odpověděla Lucy. ,,Má moc pěkný copánky" A obě se rozesmály. Elfové mezitím došli na vzdálenou louku, na které odpočívalo stádo divokých koz. Blonďatý elf si připravil luk a šíp. Napjal tětivu a vystřelil. Mířil přesně. Jídlo pro dívky by měli. šli proto zpět a po cestě si nasbíraly nějaké ovoce. Když dorazily zpět, dívky seděli u ohně a povídaly si. Elfové jim podaly kozu a stříbrovlasej řekl. ,,Neradi vidíme mrtvá zvířata, proto zbytek musíte udělat vy." ,,Ale jak je tedy můžete jíst?" Zeptala se Karin. ,,My maso vůbec nejíme. My jíme jenom ovoce" Odpověděl
Blonďatej. ,,To vám nechybí jeho chuť?" Zeptala se Karin znova. ,,Nemůže ti chybět něco, co si nikdy neochutnala." Vysvětlil jí Blonďatej.
"Ano, vlastně máš pravdu, nemůže," odpověděla Karin. Poté se vydala za Lucy na okraj lesa. "Stejně nepochopim, proč maso nejedí"
Byla už noc a na nebe vyšli hvězdy, když všichni dojedly a vydaly se spát. Dívky si ještě něco šuškaly a poslední, co od nich elfové uslyšely bylo ,,Hezkej účes" Poté usnuly.
Okolo půlnoci blonďatého elfa probudil nějaký šramot. Otevřel oči a nad sebou viděl dívky, jak se nad něj sklánějí. Obě dvě měly stejný účes jako stříbrovlasej elf. ,,Sluší vám to, ale ne tak jako Nitramovy" Okomentoval to. ,,Nitramovy?" Ptala se Karin. ,,Nitam Šedooký, rád tají svoje jméno." Vysvětlil jim. Dívky se toho hned chytly. ,,A jak se jmenuješ ty?" Zeptala se Karin. ,,Jsem Malvín Dlouhonohý ," odpověděl. ,,A....co Nitram a elfky. A... ty a elfky?" Vyzvídala Lucy. „Nechcete toho náhodou vědět trochu moc?Ale fajn,“začal s úsměvem Malvín „já mám snoubenku a právě za ní jedu a Nitram…ten kdysi taky měl snoubenku,ale…stalo se jí něco…něco o čem nejsem oprávněn mluvit.“ Dívky sice velmi zajímalo co se stalo,ale radši jen zaraženě mlčely. „A od té doby je Nitram…“ „Protivnej morous?!“ „…přiznávám,že je někdy dost nevrlý,…“ „Někdy?Pche!Pořád!“ „…a často je dost uzavřený do sebe,ale jinak je to nejlepší elf jakého sem kdy poznal.Od té doby žije už jen pro pomstu, chodí po lesích a zabíjí skřety.“
Nové poznatky ohledně elfa dívky značně potěšily. S Malvínem se rychle sblížily a on jim slíbil, že je naučí bojovat jako elfy.
