|
Poletím krajinou,
krajinou veselí a strastí,
krajinou pocitů,
na křídlech divokého větru.
A tam, mezi oblaky
vysoko nad zemí,
se podívám a budu hledět
dolů, do krajiny.
Tam vidím paláce,
krásné, výstavné,
zářící stříbrem
a hrající barvami.
Tam vidím věže,
štíhlé vztyčené prsty,
celé z černého mramoru,
bez lesku, v temnotách.
Tam vidím hory,
hory a jezera,
hory z křišťálu,
jezera z ohně.
Však v této krajině,
tam vše je sídlem,
sídlem Citu,
sídlem prožitku.
Kde palác stojí,
tam sídlí radost,
smutek je tam,
kde tyčí se věž.
Mocná hora
jest čistou láskou,
pak čistou nenávist
skrývají jezera.
Já poletím tam,
kam se mi zachce
a občas vítr mě
odnese i jinam.
Nad paláci já smíchem
budu se zalykat,
nad věží plakat,
nad horou milovat,
v jezeře zabíjet…
|
