Červánky se již ztrácí za obzorem a nastává další teplá letní noc. V hospodě „U skřetí hnáty" je jako obvykle plno a všichni se baví jak umí a jak jim to jen jejich pokročilá nálada dovoluje. Blíží se půlnoc a první odpadlíci se již vracejí k domovům, zatímco jiní stále ještě popíjejí a baví se o hrdinských činech svých, nebo o těch,jež vykonali jejich předci.Zábava je v plném proudu,když náhle vpadne do místnosti k smrti vyděšený vesničan."Něco je v lese!!" křičí jako o život."Až se příště opiješ,tak si jdi vyřvávat domů za svojí starou a neplaš nám tu hosty" pronesl se stojickým klidem hostinský,jenž je na podobné výlevy místních opilců již dávno zvyklí." Jo běž si řvát ven"."Neotravuj"."Jdi si lehnout a vyspi se z toho". V hostinci začalo být rušno a štamgasti se předháněli v urážkách chudáka Ismaela,tak se ten vesničan jmenoval. Všechen ryk ovšem najednou přehlušil pronikavý,do uší bodající řev.Ismael se rozklepal a vydal jen několik zmatených tónů,vzdáleně připomínajících větu „Vidíte,já to říkal.". „To nemůže být člověk" přidal se i již silně postrašený hostinský. Nikdo už ani nedutal. „Ne není to člověk" zaznělo ztichlým sálem. Byl to zvučný a sebevědomý hlas,ovšem bylo v něm znát i obavu a strach."Tak přece mě našel".
Od nejvzdálenějšího stolu vstala postava zahalená kápí."Kdo?.Nebo co to vlastně je?" optal se již značně roztřeseným hlasem zavalitý hostinský. Postava se pomalu došourala doprostřed místnosti a promluvila hlasem,jež vlil do žil všech přítomných alespoň malou naději." Jmenuji se Cedrik a jsem rytířem krále Archibalda.Se svým přítelem Glorinem jsme byly pověřeni najít vzácný artefakt,který má moc zbavit našeho krále dávného prokletí,jež na něj uvalil zlý démon Kirael. Ten artefakt se zve Perla Siranonu.K nám dvěma,povolal král i svého dvorního mága Infeluna,a krásnou štítonošku Beatris a my se vydali na výpravu za Kiraelem,pro Perlu Siranonu".Při těch slovech nastalo ještě větší ticho,které protla jen hostinského slova."Jen blázen se může vydat zabít Kiraela,vždť je nesmrtelný a bere na sebe podobu jím zabitých nešťastníků". Cedrik se na hostinského podíval svýma hadíma očima a vyndal na stůl svůj umě kovaný meč."Toto je Archnil,jeden ze dvou kouzelných mečů,které jediné mohou Kiraela zranit a dokonce ho i zabít.Ten druhý má,nebo měl můj přítel Glorin".Údiv v sále byl obrovský.Všichni teď s úctou vzhlíželi k možnému spasiteli. „A co bylo dál? Kde jsou tvoji přátelé?" zeptal se rozpačitě hostinský a nalil si korbel medoviny. Cedrik pokračoval: „Došli jsme tedy do jeskyně,kde Kirael přebýval a vydali se ji prozkoumat. Byla rozlehlá a dřív snad i krásná,ale nyní bylo znát,že tam sídlí zlo. Jen co jsme došli do první místnosti vrhli se na nás tři vlkodlaci,které Kirael choval jako své mazlíčky. Glorin uťal svým mečem prvnímu hlavu.Druhý se sápal na chudáka Infeluna,ale Beatris se vrhla statečně před mága a používaje svůj kouzelný štít,jako ochranu odrazila hrozící nebezpečí.To ovšem třetí vlkodlak již ležel u mých mohou, skolen jednou přesnou ranou.Vida,že jeho spolubojovníci jsou mrtví dal se poslední vlkodlak na zběsilý útěk.Tak skončilo naše první seznámení s Kiraelovou jeskyní.Však ještě nyní lituji,že jsem to prokleté zvíře nezabyl.Donesl totiž svému pánu zprávu a on,aniž jsme něco tušili,na nás nastražil léčku. Ostražitě,ale nerušeně jsme došli do místnosti,jež byla větší,než všechny ostatní.Byla,také krásně zdobená a upravená.Uprostřed na zlatém podstavci se blýskala vysněná perla.Infelun se z lásky ke svému pánu rychle rozběhl ukořistit ten spásný artefakt.Nevšiml se ve vším tom rozrušení v poza rohu stojících vlkodlaků.Padl mrtev během chvilky a vlkodlaci již trhali na kousíčky zbytky jeho,kdysi tak mocného těla.To už jsme nevydrželi a vrhli se po těch podlých bestiích i my,nechajíc Beatris strážit vstup do místnosti. Jediná Glorinova rána ukončila bídný vlkodlačí život.Můj meč se také činil a stříbrně zářil,když uťal svému soupeři obě pařáty proklál jeho zrádnou hruď.Beatris zatím úspěšně odrážela útoky nahromadivších se skřetů,kteří v touze to pokladu vtrhli do jeskyně.Byla to sličná,ale statečná bojovnice.Její meč si nevedl o nic hůř než můj či Glorinův a skřeti se dali rychle na útěk. Nyní jsem spatřil svou šanci a rychle sebral perlu z podstavce. A to byla další smrtonosná chyba toho dne.Něco ve stropě zarachotilo a nás z Glorinem uvěznila v místnosti pevná mříž. Zazněl strašný smích a my se otočili. Teď už jsme věděli,před čím ti proradní skřeti utíkali a my poprvé spatřili Kireala v jeho nejďábelštější podobě. Zjevil se za mříží za zády Beatris.Jeden jediný mocný úder ukončil život,té krásné a chrabré bojovnice,jenž toho měla ještě tolik vykonat a ani sama netušila odkud si pro ní vlastně smrt přišla. Další úder jeho rudě žhnoucí paže rozrazil mříž a my jsme pevně uchopili své meče."Cha cha cha. Vy se mi chcete postavit na odpor,vždyť jste jen ubozí smrtelníci. Cha cha cha". Neslo se kruťe místností a nám tuhla v žilách krev. Svou ohavnou pařátou se ohnal po Glorinovi,ten však bleskurychle uhnula já měl šanci tnout. Má rána dopadla tvrdě a přesně a Kirael náhle s bolestí ustoupil.S nejistotou pohlédl na naše zářící meče a dal se na ústup. My se vrhli s novou energií a sebevědomím za ním.To byla však třetí a nejkrutější chyba.Z jedné strany na nás vtrhli vlkodlaci a z druhé byla hrozba ještě větší:Kirael sám.Nastala tuhá bitva,ve které se můj meč roztančil hudbou padajících nepřátel a já se nakonec velmi vyčerpán dostal ven z té prokleté jeskyně.Vida ve tmě žhnoucí oči vlkodlaků,jsem se dal na útěk a dostal se až sem.Svého přítele Glorina,jsem,ale už neviděl".Sál byl tichý a jen tu a tam se neslo nějaké to špitání."Ty myslíš,že je to sám Kirael ?".Pronesl hostinský již se znatelným strachem.Cedrik s menším zpožděním odpověděl „Není pochyb,ale jestli mne sluch neklame,tak je někdo za dveřmi".V tu ránu se rozrazily dveře a do místnosti vešla tajemná postava. Hosté silně znejistěli,krčili se u svých stolů a tiše pozorovali šedým pláštěm oděnou postavu,kterak přichází blíže k Cedrikoi a skrze průzor ve své stříbrné helmě si ho prohlíží. Napjaté a hrůzyplné ticho rozjasnila Cedrikova slova,jež zněla v tu chvíli,tak spásně a vesele."Glorine příteli ty žiješ"."Ano,ale nechybělo mnoho a už by mne tento svět více nespatřil" zaznělo jako odpověď a Glorin si sundal helmu.Byl to vysoký šlachovitý dobrodruh, s dlouhými černými vlasy a modrýma očima.
Oděn v lesklou zbroj zahalenou dlouhým šedým pláštěm působil silně a majestátně." Co se s tebou dělo příteli.Jak si unikl Kiraelovi"? Vrhl se k ztracenému příteli Cedrik."Neunikl.Pronásledoval mě až sem a já málem zemřel." zněla jasná Glorinova odpověď a při těch slovech se mu v očích objevila bolest. „Povídej dobrodruhu,povídej"!! Žadonili vesničané a shlukli se kolem Glorina."Ano příteli pověz co se stalo"! přidal se i Cedrik. Glorin se posadil a jal se vyprávět svůj příběh."Držel jsem se Cedrika a odrážel útoky toho proklatého démona.V tom zapálení,jsem si ani nevšiml,jak jsem se dostal ven a když jsem se rozhlédl viděl jsem,jak Cedrik utíká před 20 vlkodlaky někam do lesů.Já ještě skolil tři,kteří dělali ochranu Kiraelovi,ale na samotného démona jsem si sám netroufl.Utíkal jsem proto co mi nohy stačili,ale Kirael byl rychlejší a v lese nedaleko vaší vesnice mě dostihl.Tak začal boj na život a na smrt.Na mýtině uprostřed lesa se přede mnou zjevil jako obrovský čtyřruký ohnivý démon.Strašnější,než kdykoli předtím.V beznadějné snaze jsem tnul do jedné z rukou.Vykřikl bolestí a ustoupil o krok do zadu.Pak však zaútočil o to zuřivěji.Svou ohnivou paží mi vyrazil z ruky štít a ostnatým ocasem tvrdě udeřil.Celým tělem se mi rozlila strašná bolest a měl jsem pocit,že hořím.Z posledních sil jsem stačil nastavit meč vstříc jeho ozubené tlamě.Odrazil jsem tak smrtící útok té obludy a těžce ho poranil. Skrčen,jsem čekal na svůj osud,ale démon se zapotácel a vrávoral směrem k nejbližšímu stromu.S těžkostí jsem vstal a uviděl,jak Kirael leží těžce raněn a z jeho odporného těla mu mizí život.Jal jsem se zasadit poslední rámu té obludě.Ze všech sil,co mi jen zbyly,jsem se napřáhl a...." Glorin se odmlčel. „A co bylo dál příteli"? Zeptal se zvědavě Cedrik."Jak jsem řekl: Pak jsem málem zemřel" odpověděl Glorin a hlas se mu změnil.Už nebyl tak zvučný a smělý.Byl to hlas výsměchu a opovrhování.Byl to hlas démona."Tvůj přítel nabyl dost opatrný" znělo strašným hlasem v ztichlém sále."Přišel moc blízko a já mu vyrval páteř z těla". Cedrik uskočil a rychle vytasil meč."CHA CHA CHA.Tak tohle je tvá čtvrtá a poslední chyba". Nyní měli všichni možnost vidět Kiraelovu pravou démonickou podobu.Obrovský ohnivý tvor,se čtyřma rukama a ozubeným ocasem. Cedrik uskočil a vyhnul se tak první démonově ráně.Ten vyzvedl jednoho z vesničanů vyzvedl jednou rukou do vzduchu a se strašným mlasknutím ho zbavil hlavy.Zbytek těla hodil na Cedrika.Ten se pod jeho váhou zhroutil na zem a zatím co se snažil dostat z pod těla toho nebožáka Kirael rozpoutal pravé peklo.Vzduchem létaly blesky vyslané z jeho nelítostných očí a nacházely neomylnš své cíle v nebohých vesničanech.Cedrik se vzchopil a sekl démona do nohy.Ten strašlivě zařval a mrštil po Cedrikovi ocasem.Byla to velká rána,kterou ten chrabrý muž vykryl zpola štítem,ale i tak mu Kirael vyrazil z ruky meč.Cedrikovi,teď zbyl jen štít a malá naděje na záchranu života.Démon se chystal zasadit poslední ránu."Chytejte pane Cedriku" zakřičel hostinský a hodil hrdinovy jeho meč.Ve stejnou chvíli,však padlo bezvládné tělo toho bodrého člověka k zemi.Dva z Kiraelových blesků ho zasáhly přímo do hrudi.Když to Cedrik uviděl vrhl se vší silou po tom strašlivém stvoření.A to byla Cedrikova pátá a poslední chyba.Kirael byl tentokrát smrtelně přesný a Cedrkovo tělo proklálo několik ostrých výrustků ná démonově ruce.Jeho tělo letělo vzduchem a Kireal se strašlivě zasmál.došel k bezvládnému Cedrikovi a shýbl se pro svou perlu.To však byla jediná a nejosudovější chyba strašlivého démona.Když už ji držel v ruce ucítil,jak se mu jeho obrovským a strašlivým tělem rozlévá nesnesitelná bolest.Z posledních sil se otočil a tam viděl stát malou ustrašenou postavu vesničana Ismaela,jak drží v ruce zkázonosný meč a třese se strachem.Ten malý nenápadný človíček v sobě našel tolik kuráže a odvahy že se jal úkolu,jenž nedokázal žádný chrabrý bojovník či mág.Smrtelně ranil strašného netvora Cedrikovým mečem.Kirael se s hrůzným výkřikem skácel k zemi a rozpadl se v prach.Tak skončil příběh zlého démona Kiraela a zrodil se nový:Ten o hrdiném vesničanovi,jenž zachránil život krále a stal se jeho rytířem.
