|
|
"
Mít tak na dosah
Tvou ruku...
smět se jí
kdykoli dotknout,
kdykoli sevřít ji
a věčně pak
držet ji v dlani.
Hledět
Ti do očí,
prchavý okamžik...
minulé léto...
předloňské prázdniny...
tisíce vzpomínek
jak oázy
v kamenité pláni,
kam vyprahlá
občas zabloudím
hledaje pramen,
co zvolna
vysychá...
Denně doufám,
že znovu zaprší.
Vzpomínka podobá se lani,
Mihne se,
pohlédne na tebe
smutnýma očima
až se ti plakat chce
a zmizí zas
v houštině
ostatních starostí.
Nemůžeš zavolat na ni.
A když to uděláš,
lekne se,
vyděsí,
a ještě rychleji
zmizí ti v stráni.
|
