|
Životní splín.
Sním....
O tolika věcech,
jež jsou kolem mě,
přitom tak vzdálené.
Sním....
O lásce tajemné,o štěstí
a přitom pláču,
neboť osamělá jsem.
Závidím....
Ano, závist v srdci mám,
když milenecké páry
kolem sebe vidím.
Závidím....
Neboť vím jaké je milovat,
nevím jaké je být milována.
Toť věc mě neznámá.
Osamělost bolí....
jako být zbita holí.
Smutno mi je....
zvon do ticha bije.
Roky plynou....
dál stojím na vedlejší koleji,
jak vyřazený vlak.
Už je to tak.
Žiju?.. Živořím?..
Sama nevím.
Co je sen, co realita?
Sním teď, nebo bdím?
Ne, to není sen.
Živá skutečnost.
V srdci mám splín,
na duší sedí stín.
Hledám a nenacházím....
někoho, kdo by mi rozuměl.
Hledám světlo....
za nímž bych mohla jít.
Zlobím se na muže
za bolest jenž mi působí.
Přesto bez nich nelze žít,
život si bez nich představit.
Sním....
O tom co nemám.
Toužím....
Už nebýt osamělá.
Nechci už jen toužit,
mysl splínem soužit.
Chci žít...., milovat.
Chci být...., existovat.
Čekám...., dále....
Věřím...., stále....
Jednou se vše změní
i můj život.
|
