Čítárna
Poezie
Próza
Vyhledávání
Vložit článek

Zpět


Fantasy a Sci-fi
zahrnuje rubriky:


Tip Obchůdku
Lord of the Rings: The Art of the Fellowship of the Ring
The Art of
the Fellowship
of the Ring

500 obrázků z filmu
955 Kč


JRR Tolkien: Nejčtenější články
Opravdu zajímavé perličky o filmech...
Ukázka na 4DVD verzi Společenstva p...
Aktualizace of. stránek filmu
Křížíkova fontána - Projekce "Pán P...
Encyklopedie světa J.R.R. Tolkiena







Nejoblíbenější pohlednice

New Line Cinema
Nové články na peoples.cz

Dračí vejce- 4. kapitola

4.CHYCENÍ ,,Ted, trhej!“ Pobídla ho proti Salvadorovi, jeho jezdec spadl a ona seskočila za ním. Tasil meč a usmál se ,,Vida, 2000 jsou moje,“ zazubil se na ní. Dana jen vrtí hlavou ,,Ještě ne.“ ,,To nebude dlouho trvat!“ Trvá na svém a tasil meč. Dana klidně zavrtí hlavou. ,,Vtom se pleteš.“ Připravila si meč. Zaútočil jako první, ale odrazila ho kus od sebe. ,,Ale,“ pousmál se a zaútočil znovu až ji zatlačil ke zdi. To jí něco připomnělo a okamžitě ho od sebe rychle odrazila ,,Kdo tě učil!“ Křikne na něj. Překvapeně se na ní podíval. ,,Tak kdo tě učil!“ Křikne znovu. Vyrazí mu meč a nakopne ho do břicha, pak do zad až ležel na zemi. Přistoupí k němu blíž ,,Na něco jsem se ptala!“ ,,Můj velitel,“ hlesne a chytí se za bolavé břicho. Dana se zamračí ,,Ten co má na tváři tu jizvu?!“ ,,Ano,“ hlesne. Odvrátila od něj pohled a zašeptala ,,Markus!“ Chytla ho za límec a přitáhla blíž. ,,Tak ho pozdravuj od jeho přítelkyně. A teď vypadni!“ Ustoupila o kus dál, on se zvedl a utekl pryč, s ním i všichni ostatní. Dana hned nenápadně schovala masku pod svůj plášť. ,,Byla tady Kočka,“ křičel někdo a přiběhl k Daně, mezitím k ní přišel Richard a dříve zraněný muž ,,Už vím proč tě chtěli. Kočko,“ pousměje se. Ostatní vesničané se sešli a hleděli na něj. ,,Jak jsi to poznal?“ Diví se o prohlíží si ho. ,,Viděl jsem tě když jsi projela vesnicí bez masky,“ ukázal kde přesně. ,,Aha,“ pousmála se. ,,Ale nechápu proč jsi byla na vývěsní tabuli dvakrát, jednou jako Kočka a pak obyčejná dívka?“ ,,Třeba se to časem dozvíš,“ šeptla ,,tak jste přišli na jedno mé tajenství,“ usmála se ,,říkejte mi Dano,“ pousmála se a všichni na souhlas kývli. Po nějaké době se zase všichni rozešli a Dana se snažila usnout, ale moc jí to nešlo, nakonec se jí to jen podařilo. Ráno se najedla a když se protáhla přišel Richard. ,,Co je?“ Diví se a prohlíží si ho. Usmál se ,,Nic jen jsem tě chtěl pochválit jak jsi si včera vedla.“ ,,Díky,“ pousmála se ,,budeme trénovat?“ Pomalu se zvedla a sebrala svůj meč. ,,Ted?“ Diví se. ,,Ano, čím dřív tím líp,“ mrkne. Richard pokrčil rameny ,,Jak chceš,“ odešli dál od vesnice a začali, cvičili minimálně hodinu. Dana se pak, ale vrátila k Nerise a do klína si položila vejce. ,,Proč ho asi chce?“ Otočí se nechápavě na Nerisu. ,,To nevím, možná se jen chce ujistit že se nevylíhne, aby mu bránilo v plánech.“ ,,Nejspíš máš pravdu,“ vzdychne Dana. Nerisa najednou zastříhá ušima a skočí na nohy. ,,Někdo sem jede,“ zastříhá znovu ušima ,,je jich několik, asi nás čeká další boj,“ upozorní. ,,Už zase? Vždyť jsme teď jeden vyhráli to toho nemají dost?“ Mračí se Dana. ,,Nejspíš ne, ale už jsou blízko,“ začne vrčet a otočí se na Danu. ,,Vím co chceš říct,“ kývne a vběhne do lesa. Chodí potichu kdyby byli už poblíž, zastavila se u jednoho vysokého dubu a rozhlédla. Poté se skrčila ke kořenům a skryla tam vejce pod vrstvou hlíny a listí, když se vracela ničila své stopy, aby je nikdo nenašel. Na vesnici mezitím znovu zaútočili, když se Dana vrátila bylo to jako by se všechno z včerejší noci opakovalo. Tasila meč a zlostně vkročila do vesnice. Když zastavila jednoho vojáka, aby nezabil malou dívenku, která se před ním krčila tak jí někdo položil meč na krk, leknutím sebou mírně cukla ,,Odhodˇ meč,“ křikl na ní. Dana, ale nic neudělala ,,Řek jsem odhod meč!“ Přiložil jí ho víc na krk a tak ho pustila. Když se na něj chtěla otočit dal jí ránu mečem do zátylku, ale ještě slyšela křik okolo. ,,Danoo,“ křikl Richard, ale nemohl se k ní dostat, byla obklopená vojáky . Než spadla na zem někdo ji chytil, rychle jí vysadil do sedla a rozjel se s ní od vesnice. Jeli dlouho, přes lesy, pole a po cestě až nakonec zpomalili před hradem za kterým byla mohutná skála s cestičkami nahoru a malou věží. Vjeli přes vodní příkop do hradu, který byl všude hlídaný vojáky. Vjeli na náměstí a sesedli. Naproti nim se otevřela brána a z ní vyšel vysoký muž s jizvou na tváři, sešel schodiště a zastavil se na okraji skupiny. ,,Máje jí veliteli. Hodíme jí….,“ přestal ale mluvit protože Markus zvedl ruku aby ztichl. ,,Ne!“ Přerušil ho a šel k němu ,,Vezmu ji,“ natáhl se k ní a všiml si jejího zraněného ramene, zamračil se a obrátil zase k němu ,,Král jí chce nezraněnou!“ Rozkřikne se na vojáka. ,,Nemohu za to, dal jsem rozkaz, aby se jí nikdo ani nedotkl,“ vymlouvá se, ale Markus mu očividně moc nevěří. ,,Dobrá!“ Kývne a vezme ji do náruče. Chvíli se na ni díval jak mu leží nevině v rukou a voják se zase škodolibě ozval. ,,Je silná, musel jsem jí dát pecku abychom jí sem vůbec dostali,“ pousmál se ,,a mezi námi je slušná, ale je škoda že není naše,“ pronesl voják s úšklebkem. Velitel se na něj podíval, předal Danu vedle stojícímu vojákovi a toho prvního udeřil pěstí do obličeje tak silně že se celý otočil. Pak si ji zase vzal, vyšel po schodech a zmizel za rohem. Donesl ji k jednomu pokoji ze kterého vyšla starší žena, předal jí Danu a odstoupil od dveří, které se před ním zavřeli. Když mu jí zase předala byla jako omámená a žena na něj mrkla ,,Nic neudělá, na to je už slabá. A zjistila jsem zajímavou skutečnost,“ pousmála se a zmizela zase za dveřmi. Markus se otočil a odnesl ji do žaláře, položil na dřevěné lůžko, které bylo připevněné u zdi. ,,Hlídejte jí!“ Rozkázal vojákovi, který kývl a pak odešel. Voják se na chvíli zadíval dovnitř a pak začal zase hlídal. Dny Daně splývali jeden přes druhý, na začátku nerozeznala ani kde je, ale teď už rozeznala i všechno kolem sebe. Měla tam jídlo i vodu, ale radši se toho nedotýkala. Vodu se mohla pokusit přitáhnout, na to ale byla bohužel slabá. Ve skutečnosti tam byla dva dny až ten třetí pro ni přišli, vedli ji chodbami až do velké místnosti, na zdech byli vyobrazeny ukázky z dějin a přírodní krásy. Uprostřed místnosti stál velký stůl a za ním seděl muž. Byl vysoký, hubený s kratšími vousy na bradě, černými vlasy a očima, na sobě měl plášť s širokými rukávy. Když je zpozoroval usmál se a vstal. Markus se uklonil ,,Pane, tedy ji máte,“ řekl a nechal jí před ním ležet na zemi. ,,Dobře běž,“ mávl rukou. Markus se poklonil jako králi a pomalu za sebou zavřel dveře. ,,Vítám tě má milá,“ pronesl když Markus odešel ,,chci ti poděkovat za milý dárek.“ ,,Já vám nic nepřinesla!“ Vzpírá se Dana. Muž se ale nechutně zazubil ,,Ale ano,“ sáhl za stůl a vytáhl modrou oválnou věc, kterou položil na okraj stolu. Dana jakmile věc uvidí zbledne ,,Kde jste ho vzal!?“ Zdůrazní a podívá se na něj. ,,Mám na to své lidi,“ poprvé v rozhovoru se na ni podíval ,,až se vylíhne bude v dobrých rukou o to se nemusíš bát, postarám se, aby mi dobře sloužil,“ prohlížel si ho, ale Dana na něj rozčileně křikla ,,To se nikdy nestane!“ Muž je zavrtí hlavou ,,Ale ano a ty mi nemůžeš zabránit, nato nemáš sílu a kdyby nebude ti nic platná,“ škodolibě se na ní usmál ,,Markusi!“ Křikl a on rychle vešel dovnitř ,,Hoďte ji do žaláře a pořádně hlídejte!“ Rozkáže a Markus kývne. ,,Ano, pane,“ chytil Danu a rychle odváděl. Muž se k nim otočil a křikl ,,Počkej!“ Došel k nim. Natáhl ruku k Daně a mávl jí před obličejem, najednou jako by usnula, velitel jí, ale držel ,,Tedˇ jdi,“ ukáže rukou na dveře a odchází zase ke svému stolu. Markus kývl, vzal Danu do náruče a zase ji odnesl do vězení. Další den byla čím dál slabší, najednou pro ní přišli a odvedli ji na hradbu kde byl i její věznitel. ,,Podívej, nejspíš ti chtějí pomoct. Kolik jich je!“ Křikl na vojáka, který stál vedle něj. ,,Kolem tři sta,“ odpověděl mu pohotově. ,,Dobře to není problém, kdyby zaútočili odrazíte je.“ ,,Ano pane,“ kývl. Dana se podívala dolů, byli tam vesničané s Richardem a Nerisou, když je zpozorovali tak začali jednohlasně křičet ,,Kočka! Kačka!“ Danu to naplnilo trochou radosti. ,,Co si myslej, jdeme!“ Křikl a odvedli ji zase do té samé místnosti, na stole stálo její vejce. Nechali ji na zemi před stolem. Dana se dívala na vejce jestli je v pořádku, ale muž si jí očividně nevšímal spíš přemýšlel nad tím co před chvílí slyšel. ,,Zajímalo by mě proč volali Kočka když tu mám ochránkyni,“ sjel pohledem na Danu a zavolal Markuse ,,Dejte prohledat hrad, jestli najdete podezřelou ženu okamžitě jí zabijte!“ Rozkázal a Markus se ukloní ,,Jak poroučíš,“ řekne a rychle odchází a zavírá za sebou dveře. Přešel k Daně a chvíli se na ni díval, jako by ji posuzoval, nebo zkoumal. Podívala se na něj tak nenávistně až od ní odvrátil pohled. Za chvíli přišel Markus se zprávou ,,Pane, žádná tu není.“ ,,Tak proč….,“ znovu se podíval na Danu. Ta se pousmála a pak i začala smát. ,,Víš snad něco co já ne?“ Otočil se na ní a čekal co mu odpoví. Dana však zavrtí hlavou ,,Ty něco nevíš, to se divím?“ Usmívá se a nasadí pohrdavý tón. ,,Netroufej si!“ Křikl na ní a natáhl k ní ruku, ale pak jí zase sklonil a otočil se k Markusovi. ,,Slyšel jsem že tě nedávno přemohla….,“ nedořekl větu a podíval se na něj povýšeným pohledem. ,,Ano pane, hledal jsem ji, ale nenašel. Vyděl jsem snad stovky žen, ale nikde nebyla když jsem s ní bojoval byla už bohužel tma.“ ,,Tak to je pravda!?“ Rozkřikl se na celé kolo. Markus sklonil pohled ,,Ano pane, omlouvám se že jsem tě zklamal,“ svěsí hlavu. ,,Dobře, protentokrát ti to odpustím že tu máme vzácnou návštěvu,“ zamračil se ,,jak tě mohla porazit obyčejná ženská!“ zvýší hlas a Dana se dá do hlasitého smíchu. ,,Co je tu k smíchu?“ Otočil se k ní zamračeně muž. Dana se zastavila a odpověděla ,,Tak se poslouchejte! Víte kdo je Kočka, kolik jí je, jak vypadá?“ Ptá se jich protože ona ví odpověď. ,,Zatím ne, ale nebude to dlouho trvat,“ odpověděl jí muž a podíval se na Markuse. ,,To se uvidí,“ pousměje se na ně Dana. Muž přimhouří oči ,,Ty snad víš kde je?“ ,,Co si myslíte?“ Ptá se a pečlivě je sleduje, oba se na ní zajímavě zahleděli. ,,Tak kde je!“ Křikl Markus. Dana se na něj podívala ,,Proč bych ti to měla říkat?“ Diví se. ,,Protože jinak zemřeš!“ Chytl jílec svého meče a kus ho povytáhl. ,,Ztrácíš čas, tu venku nikdy nenajdeš!“ Křikne a on se na ní zamračí a chytí jílec o něco pevněji. ,,Najdu když řekneš kde je,“ trvá na svém Markus, Dana se zamračí a křikne ,,Nikdy!!“ ,,Ty malá….,“ křikl a chytil jí za ruku a zvedl tak prudce ze křikla bolestí protože jí v rameni křuplo a bolestně se za něj chytila ,,Copak?“ Strhl jí rukáv a v tu chvíli ztuhl a pustil ji na zem. ,,Co je?“ Přišel k Daně muž ,,čeho si se lekl?“ Vzal její paži a pohlédl na ni. Vykulil oči a odstoupil od ní ,,Tak proto volali….,“ najednou se zatvářil bezvýrazně jako by přemýšlel. ,,Konečně tě mám,“ pousmál se Markus. Dana se po něm zlostně ohlédla ,,Ano, došel ti můj pozdrav, poražený!“ Úplně změnila tón. Zamračil se a odpověděl ,,Ano došel!“ ,,To není možné, aby ona byla ta nelítostná žena! Kolik jí vůbec je!“ Otočil se na Markuse, který jen pokrčil rameny. Dana se usměje a prohlíží si je ,,Dost, abych toho mohla hodně udělat pro dobro lidí v téhle zemi!“ Křikne na ně vzpůrně. ,,Ještě nedokončila výcvik, jinak by si takhle netroufala,“ prohodil muž a začal si škrábat bradku. ,,Porazila mě malá, holka!“ Vzteká se Markus sám na sebe a nejspíš by si jednu vrazil. ,,To je pro tebe ostuda co?“ Vysmívá se mu hlasitě Dana. Markus to nevydrží a vrhne se k ní ,,Já tě…,“ chytil ji pod krkem a zvedl kus nad zem. Dana chytila jeho ruce a snažila se je povolit. ,,Markusi, takhle se k blízkým nechováme i když jsou proti nám,“ upozornil ho. ,,Co jste říkal pane?“ Ptá se a myslí že se přeslechl. Muž se na něj podívá ,,Zjistil jsem to nedávno od Brunhyldy když jí prohlédla mysl a dala drogu na uklidnění,“ Markus ji hned pustil, odstoupil od ní a vyděšeně se na ní podíval. Dana se párkrát nadechla ,,To není možné, já nejsem od sud!“ Křikla na oba současně. Muž se jen pousměje a opře se o svůj stůl. ,,Ale ano, jenže to není má věc, můžeš jít Markusi,“ pokynul mu rukou. ,,Pane….,“ zeptal se. ,,Řekl jsem BĚŽ!“ Křikl a ukázal na dveře tak tedy rychle odešel. Vejce na stole se zakymácelo a objevila se první prasklina, která se rozšiřovala. ,,Už to začíná,“ s úsměvem nad ním stál a pečlivě ho sledoval, vypadal jako když nad něčím přemýšlí. ,,Proč ho chceš Krakosi!“Křikla na něj rozčileně. Muž se k ní obrátí ,,Ty výš kdo jsem?“ Tváří se potěšeně a na vejci se objeví další prasklina. ,,Jak bych to mohla nevědět!“ Křikne ,,Takového hnusáka by poznal každej!“ Pousmál se a nevšímal jejího nesouhlasu ,,Chci ho vychovat k obrazu svému, aby mi sloužil,“ chtivě se podíval na vejce a čekal. Dana jen nevěřícně vrtí hlavou ,,To je šílenství když chceš, aby ti něco takového sloužilo!“ Křikne na něj. Krakos jen namítne ,,Však bude,“ otočí se k ní. ,,Ne, nikdy to nikdy. Protože to není kůň, který se zkrotí, ale kouzelný tvor a ten má být volný!“ Objevila se další prasklina a spojila se dalšími. Mrkl se po ní ,,Pchá!“ ,,Ty asi nevíš co děláš,“ mračila se na něj. Pozorovala ho a v jeho obličeji je vidět obrovský chtíč. ,,Vím to dost dobře,“ odsekl a víc si jí nevšímal.
Autor:
E-mail: hadklimova@centrum.cz
Vloženo: 20:07:56  17. 09. 2006


Hodnocení:
4 (1 hlasů)

Komentáře (0)
Hlasujte:
1 - nepovedené
2 - nic moc
3 - průměr
4 - dobré
5 - skvělé
Verze pro tisk

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2000 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
URL: http://fantasy-scifi.net/citarna/

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část stránky není dovoleno použít či reprodukovat bez souhlasu autora.