Anděl rozevřel svá mohutná křídla k modré obloze a zazíval. Už dlouho se takhle dobře nevyspal. Sice podestýlka, na které ležel, nebyla moc pohodlná, byly to jen trsy vřesu nakupené vedle sebe. Ale jeho příval radosti a štěstí nezpůsobil jen dobrý spánek, velmi se na tom podílelo to, že se konečně po dlouhých měsících vrací zpátky domů, domů do Azylu. Je to přesně sedm měsíců a pár dní, co se s přáteli vydal zachránit princeznu Sophii ze Zmrzlé země.
Jeho spolubojovníci stále spali na hromádkách vřesu. Nejblíže k andělovi spal lučištník Kalas, který snad ještě nikdy neminul cíl.
Nejdále ležela žena s temně rudými vlasy. Jmenovala se Asheran a její kouzelnické schopnosti byly nadmíru fascinující.
Mezi nimi byla schoulená do klubíčka mladá dívenka. Byla to právě princezna Sophie.
Anděl po nich přejel pohledem. Budu je muset probudit. Azyl je odtud ještě dva dny cesty pěšky. Kdybych letěl jsem tam ještě dnes večer. Zadíval se opět na nebe. Bylo bez jediného mráčku, a přesto, jakoby se v dálce přelévala modrá do tmavě červené. Pekelná říše. Odsud Satan korigoval všechny útoky, ať už na azyl nebo na Hvozd.
„O čem přemýšlíš?“ z dumání ho vytrhly Asheraniny slova. Přišla k němu blíž a položila mu ruku na rameno. „Už brzy. Brzy budeme doma.“
Anděl se usmál. Ano Azyl. Pekelná říše ho odvedla od myšlenek na vytoužený domov.
„Měli bychom vyrazit,“ promluvila čarodějka a přešla k princezně Sophii. „Myslíš, že to unese?“
„Přivítání a ostatní oslavy?“ Anděl se na ní podíval. „Myslím, že ano. Sice strávila mnoho času jen sama se svými myšlenkami, ale snad přijetí krále a ostatních unese.“
Asheran se zamračila. „Byla to hloupá otázka že?“ Pohladila princeznu po jejích blonďatých vlasech. „Určitě už se těší.“ Anděl přikývl.
„Těšíme se určitě všichni,“zazíval Kalas, posadil se a přitáhl si blíže svůj luk z jelenových paroží. Byl to dvanácterák a Kalas ho zabil holýma rukama.
„Jsem ráda, že jsi se dobře vyspal, mistře lučištníku,“ pousmála se Asheran. „Čeká nás ještě dlouhá cesta.“
„Ale určitě ne tak dlouhá, jakou jsme šli ze Zmrzlé země,“ řekl Anděl.
Princezna Sophie se obrátila na druhý bok a otevřela oči. Měla je jasně fialové, znak všech, kdo jsou z královského rodu Azylu.
„Jsme všichni. Můžeme vyrazit.“
