Ticho...
V místonosti planula jen jedinná svíčka.Tuto noc nebylo více třeba.Kdyby se někdo v tuto hodinu přiblížil k domu,viděl by dvě "lidské" postavy.Dívka seděla u stolu s hlavou v dlaních a působila dojmem sochy.Na lůžku v rohu ležel chlapec.Horečka ho co chvíli zbavovala vědomí,ale ona se o něj nestarala.Ale to se nestalo,neboť dům nebyl víc obydlen a ležel až na samém okraji města.Věděla,čím prochází a čekala až se probudí.Začínala mít trochu strach,neboť umírání a znovuzrození trvalo déle než bylo normální.Chtěla ho.Chtěla z toho sladkého mladého chlapce mít upíra.Prošla tímhle umíráním taky,jenže udělala kdysi chybu.Zabila svého stvořitele a tak se už nedověděla zda je možné tuhle kletbu zlomit.Chlapec volal,ale nebylo mu rozumět,nechápala význam jeho slov,ale doufala,že přežije.K ránu,když ona usnula,se na pár vteřin probudil.Cítil paprsky světla a klid začínajícího dne.Ale to bylo naposledy,horečka mu vzala vědomí a on ztratil slunce i den i ji,která spala tak blízko.Trvalo ještě několik dalších dní,než nabral síly a byl schopen se probudit v noci.Slunce které ještě jedenkrát zahlédl mu málem spálilo oči když do něj pohlédl.Tehdy prvně ho ošetřovala i když spal a nevěděl o její přítomnosti.Sedávala těch nejhorších pár dní u jeho lůžka s hlavou opřenou o pelest a tiše přemýšlela.Třetího večera se probudil téměř bez horečky a ona jako už tolikrát mu dala pít.Tentokrát však její krev nestékala na jeho rty zvolna,ale pil přímo z její žíly.Nasával tu nepoznanou rozkoš zahnané žízně.Uběhlo dalších pět dnů a chlapec se probudil.Akira seděla v temném koutě a čekala jak se mladík zachová.Pomalu se posadil a sklonil hlavu ke kolenům.Věděla,že je mu zle,ale nepohnula se,jen čekala co bude následovat.Chlapec se narovnal a zhluboka se nadechl,pak pomalu vstal a vydal se k ní.Věděla,že není ještě dostatečně silný,aby ji ohrozil,ale nechtěla ho zabít,kdyby ji napadl,musela by.Sedl si blízko své stvořitelky a očima ještě zastřenýma slabostí si ji prohlížel.Sklonil se k ní a pokusil se ji lehce políbit na krk,ale bolest v dosud ztýraném těle ho zradila a on se jí zhroutil do náruče.Měla co chtěla....byl její a ona byla hrdá...Snad ze sentimentu nebo pro pocit vítězství ho pohladila,ale ucukla.Jako padlého anděla ho zvedla do náruče a uložila do postele a lehla si na zem blízko něj.I ona kdysi prošla toutéž bolestí,teď i z něho je noční monstrum.Až zjistí co z něho udělala bude ji nenávidět.....nebo milovat,kdo ví!?Akira spala a vzpomínala na dobu,kdy měla klid,kdy žila život smrtelníka,ale bylo to příliš dávno a ona nechtěla na bolest vzpomínat.Pro ni už nebylo návratu u věčného života v temnotě.A pro mladíka,kterého před pár dny přivedla taky ne.Měla co chtěla....Tak co znamená ta bolest tam kde už dávno nebije srdce................
(Opět.Bude-li zájem budu opět pokračovat,jen pište své připomínky a poznámky.Budu ráda)
