všechny čtenáře upozorňujeme, že následující text je pohopouhým výplodem něčí fantazie a jakákoliv podobnost se skutečnostmi našeho světa je čistě náhodná. Prosíme postavte se...
Bylo ráno. Přijde i večer. Ale musíme žít současností a dávat pozor na děti. To poslední co na tomhle doprostřed otočeném světě ještě zbylo. Popadl jsem svou dárkovou motyku a stejně jako tetička Matylda... Přijde i večer. Nevím, jak to nazvat, zažil jsem toho příliš. Bohužel. Dost toho už bylo řečeno a příliš nezbývá. Bůh ví, kolik je už hodin, ale nehodlám s tím vůbec nic dělat. Bude to můj první pohovor a já vůbec netuším, co budu mít zítra k snídani... Jak vesele to zvučí. Jen si zkuste sami předsavit ošemetnější situaci. Vzduchoprázdno se znovu naplnilo. Můj život znovu skončil. A můj děd začal hloubit jámu. Čím je řeka strmější, tím déle vám trvá, než si zaváže provaz.
A stalo se...
Páratko to ale nevydržel a prašti budíkem Pepíka.
"Začínáte to fakt přehánět... Debilové!" zařval Agustiánus a také hledal další lehké bytí.
Nehodlám na tom nic měnit. Nekecám. Nelžu a nemaluju čerty na poličky. Přijde i večer... až večer. Bojím se a hledám v mapě svou poslední svačinu. Zbyla teprve první sklenička... Rumu.
"Jedna sklenička? Seš trochu vymaštěnej, ne?" zasmrkal na svého souseda Joska. "To se dřív naučim pastelky, než ty pověsíš kostku do kalendáře." A stalo se...
"S tebou je... A stejně se udržim." Povídal ten kretén vodvedle a pustil...
Přijde i večer. Lupeny už pomalu vyschly a ... Nehodlám na tom nic měnit. Učení z nebe vylezlý mučení. A ty taky!!! Příliš drahé ovocné malování na žárovičky. Ano na žárovičky. Rozumíte správně, ale chápete velký hovno. Netuším nic, ale vím všechno "..šechno ...echno... no ... no ... NO tak se probuď!" Elektřina začala sahat i na nejvýše postavené a uzavřela kurzívou celý kurz.
"Fakt ste moc velký hovada a nehodlám se s váma dále stýkat." uzavřel celou debatu Párátko a taky zavřel krám.
"Neni von dneska nějakej divnej? Vždyť mě se to docela líbilo... Nedokážu to ehm popsat, ale hraje z toho taková pozitivní energie. Však víte, příběh je uplně na piču, ale pěkně se to..." jeho hlubokomyslný duševný výcuc (hovnocucem samozřejmně) ukončila dobře mířená cihla... na kterou někdo přivázal i kovářské kladivo, pět špekáčků, našeho kuchaře a sedm a půl sponek na prádlo... TEČKA KURVA!!!!
Přijde i večer...
"Nemám rád přísloví staré samurajské tradiční francouzské a hlavně hodně hladové kuchyně..." povídá takhle Joseph a zase vychytrale nahmatával nějakej smrad. Prej jim toho zbylo ještě dvanáct metráků... To co nám ale teď okupovalo bejvák bylo ale víc, než by se do něj vešlo. Kolínská... a začali jsme končit. Přijde i večer a nehodlám na tom nic měnit. Možná nepřijde nikdo. Možná bude poloprázdno. Nic netuším, všechno vím... A vím, že nebudeme mít plno. Jednu židli vždycky někdo neobsadí. Máme totiž jenom jednu židli.
"Héj zmrdi! Vysmahněte.... Voba..." tiše pípnul Kurva.
"Ale šéfe... my jsme tady tři..." mazal mu med kolem huby - Pepík.
"Řek sem VOBA!!! Čuráci vygumovaný!!!" řekl poslušně Velkej Kurva.
"Ale, ale..." Do Jozífkovi řeči ale zasáhl, jako kus zahrádky zabodnutý v zornici, Hodně Velkej Kurva "Držte pec... VOBA!!!"
Nevím jak vás, ale dnešní den byl skutečně... Tetička Matylda... I byrokracie vyhrála a nám zbývá začít tu dlouho cestu s názvem Vajíčko. Netuším nic, ale právě jsem určil všechno. Dokážu vám změnit životy a udělat vám z nich úplný peklo, stejně jako vás můžu nechat jít... Nechat vás jít čekat do fronty do pekla... Máte na vybranou.
Příjde i večer...
