Kris seděl na lavičce v šatně připraven nastoupit k prvnímu zápasu vánočního turnaje. Před sebou postavenou fotku táty a zamyšleně na ni hleděl. „Někdo s tebou chce mluvit, Romeo.“ Usmál se na něj Max. Kris zjistil, že všichni jsou pryč a před ním stojí Kate a něco držela v rukou. „Mám něco pro tebe, co by se ti mohlo líbit.“ Natáhla ke Krisovi ruku. Kris se postavil a podívá se, co Kate drží v rukou. „Co je to?“ Zeptal se Kris, když si bral kus papíru, co měla Kate v ruce. „Všimla jsem si, že se ti zničila fotka táty na zadní části masky. Tak jsem myslela, že by se ti to mohlo hodit.“ dala mu pusu a nalepila mu novou fotku táty na masku. „Tak a teď běž ukázat, jak se to hraje,“ když vybíhal na led rozhlédl se, jestli někde neuvidí otce. Spatřil ho, seděl přímo za bránou a upřeně sledoval svého syna. Ten poklekl jako dávní rytíři a sklonil hlavu na znamení pozdravu. Až teď se podíval na novou fotku, co měl na masce. Byla speciálně dělaná a pod obrázkem bylo ozdobným písmem napsáno „Kdo věří, uvidí.“ „Budeš na mě pyšný. I kdybych tu měl pustit duši, udělám cokoli,“ v duchu přísaha, zacouval do brány a zápas začal. Během prvního utkání předváděl místy nejisté zákroky, ale jinak byl nepřekonatelný. I přes nejistý začátek turnaje, Kris přímo čaroval. Stále myslel na otce, cítil, že je s ním. Díky němu jeho tým vyhrál základní skupinu. Dále se hrálo vyřazovacím způsobem. V posledním zápase se utkali s vítězem druhé skupiny. Kris zavřel oči a uviděl otcovu tvář a slyšel jeho hlas. „Soustřeď se, mysli jen na vítězství. Nezapomeň, i když prohraješ, budeš pro mne vítěz.“ Po těchto slovech otevřel oči. Uviděl padající puk do středového kruhu, hokejky o sebe uhodily a začalo to. Hra se přelévala z jedné strany na druhou. Krisovi běhalo v hlavě pouze jediné slovo, výhra, a té chtěl dosáhnout. Během základní hrací doby se o vítězi nerozhodlo. V prodloužení také ne. Oba brankáři byli dobří. Samostatné nájezdy oba likvidovali s bravurností. Teprve devátá sada rozhodla. Krisovi puk prolétl pod betonem. Protivník měl už ruce nad hlavou. Ozvalo se cinknutí puku o tyč a ten odlétl do rohu kluziště. „Může tam jít Kris?“ ozvalo se z lavičky. „Je to možný, ale... nemá šanci.“ pohrdavě odsekl trenér. „Pokud je to vaše přání, tak prosím,“ Kris se rozjel, a když byl mezi kruhy, puk se odlepil od jeho hokejky. Během několika okamžiků byl zavalen hromadou těl. Nemohl tomu uvěřit, ale proměnil svou šanci. „To bylo pro tebe, tati“ pomysle Kris předtím, než byl povalen spoluhráči. V té chvíli prožíval velkou euforii z vítězství, které se naplno poddal, byl to úžasný pocit.
Nastalo vyhlašování výsledků. Kris pilně poslouchal, jestli pozná rozdíl. Poznal ho, název jeho týmu se nesl burácející halou. „To je můj syn,“ slyšel otcovo hlas, právě když zvedal pohár nad hlavu.
„Byl to perfektní výkon,“ trenér pochválil Krise, „někdo s tebou chce mluvit.“ Kris opustil prostory kabiny. Uviděl dva muže v oblecích. Přistoupil k nim blíže. „Co pro vás můžu udělat?“ „Ne ty pro nás, ale my pro tebe. Máme tu nabídku z dorostenecké extraligy. Chtěli by tě a mi ti neseme podmínky smlouvy. Podívej se na to a dej nám vědět. Kontakt je dole na listu,“ zavřeli kufříky a odešli. „Dělej, máš skluz.“ Křičel Max z dveří do šatny s taškou Krise na druhém rameni, než měl vlastní.
„Co ti chtěli?“ vyzvídala Kate. „Někdo mě chce do extraligy. Jsou to nějací agenti.“ Bez zájmu odvětil Kris. „Chtějí, abych začal hrát za Likany.“ „Jdeš do toho?“ zeptala se Kate se zájmem. „Nejdu, nemám chuť jet na druhý konec světa. Mám i jiné důvody,“ prohlásil Kris. „Zatím,“ dodal. Max a René se oddělili od Kate s Krisem. Kris chvíli nad tím, co řekl přemýšlel, pak nad tím mávl rukou. Vždyť byl s Kate a na myšlení o hokeji nebyl čas. Zastavil se, přitáhl ji k sobě. „Miluju tě a budě tě milovat na věky. Ať se stane cokoli, věř mi,“ a políbil ji. To už stáli před jeho domem. „Půjdeš na chvíli dál?“ znělo to spíše jako návrh nežli otázka. Kate beze slova vešla následována Krisem. „Co jsi myslel tím koncem světa?“ začala. Kris ji podal návrh smlouvy. „Tak se podívej, je to strašný.“ Začala číst a Kris se díval do ohně v krbu. „To je skvělý!“ Kris nadskočil při Katiném výkřiku „ Proč nechceš? Vezmi to! Vlastně co jsou ty jiný důvody?“ zvědavě se vyptávala. „Důvod první, nechci se stěhovat na druhý konec republiky. Druhý, jsi ty a třetí, nechce se mi.“ vysvětlil Kris. „Co je se mnou? Ty nechceš kvůli mně? Tak na to zapomeň!“ křičela. „Víš, bylo mi řečeno, že se budu muset rozhodnout, blahobyt bez milovaných nebo normální život bez blahobytu s milovanými.“ Klidně vysvětloval. „A ty máš tu druhou nabídku?“ nadhodila. „Mám, a dokonce už týden, ale mám ještě čas. Nechci nic uspěchat,“ škodolibě řekl. „Ty jo, za týden jsou vánoce a já nemám dárky, jak jsi na tom ty?“ snažil se změnit téma. „ No dárky už mám koupený, ale teď jsem dostala ten největší,“ na chvíli se odmlčela. „Tebe“ „To je hodin, musím už jít, dobrou noc.“ Dala Krisovi pusu a zmizela na chodbě. Uslyšel, jak klaply domovní dveře. Chvíli na to bylo slyšet kroky na čerstvě napadaném prašanu. Kris plouživým krokem odešel do koupelny, kde se umyl. Když ulehal, přemýšlel nad tím, co mu Kate řekla. Přemýšlel tak usilovně, až z toho usnul.
***
„To bylo tvé osudové rozhodnutí.“ Zněl mu v hlavě Lukův hlas. Kris otevřel oči a uviděl bránu, v níž stál Patrik. „Dobré ráno Patriku,“ pozdravil Kris a prošel branou. „Je na nějaké schůzi,“ volal za ním Patrik, „nebude mít na tebe čas. Kris slyšel, jak na něj Patrik něco volá, ale nerozuměl mu. Nevěděl, co by mu mohl chtít. Věšel do města, které bylo úplně vylidněné, jen z některého okna vykukovaly zvědavé děti. „Zalez někam, jsi mešuge? To ti není život milý?“ Křičela na něj mladá žena. „Pojď sem, schovej se.“ Gesty rukou naznačovala, aby šel k ní domů. „Co se to tu děje?“ ptal se Kris, když přišel k ženě. Ta ho vtrhla do domu a zabouchla za nim dveře. Ze země zvedla závoru a zajistila dveře. „Vlci se zbláznili. Běhají všude a roztrhají vše, co jim přijde pod tlamu. Je to peklo.“ Řekla na uvítanou. „Jo a Krisi, dáš si něco k pití?“ „Jak to, že znáte mé jméno? Vy jste mluvila s mým otcem?“ Udiveně se ptal. „Mluvila jsem, ale ne s Domem.“ Odvětila tajemně. „Ahoj. Jdeš nějak pozdě, kde jsi se zdržel?“ Zaslechl Kris známý hlas. Ten hlas patřil Kate. „Teto, to je ten můj tajný Kris. Krisi, to je moje teta Nikol.“ Seznámila je Kate. „Pojďte raději nahoru, tady to není moc bezpečné. Ačkoli jsou okna zatlučená, nemám z toho dvakrát dobrý pocit.“ Nikol začala stoupat po schodech následována dětmi. „Podívejte se na tu potvoru,“ ukázala prstem z okna na ulici. Když se Kris podíval na místo, které ukazovala Nikol, přeběhl mu mráz po zádech. Spatřil tam veliké černé zvíře, veliké jako dospělá osoba a černé jako nejtemnější noc. Oči měl rudé a zuby dlouhé jako Krisova dlaň. Tlapy to mělo úzké, ale velice svalnaté. Pod temnou srstí bylo vidět, jak se vlní svaly. „To je vlk?“ zeptal se nejistě Kris. „Ano, je,“potvrdila Nikol, „denní přisluhovač Servindů.“ Pohlédla na nechápajícího Krise. „Zvláštního druhu vlkodlaků. Dá se říci, že vznikli pouhou náhodou. Jsou to kříženci vlků, lidí a upírů. Jsou zplozenci šíleného genetika, který nemá na svědomí pouze je.“ Povzdechla si a otočila se. „Jak to, že jsou tady a já je tady nikdy neviděl a neslyšel o nich?“ „Protože utekli z Diablonu a o stvořeních z Diablonu se nemluví. Je to takové nepsané pravidlo.“ Vypravila ze sebe Nikol.
„Krisi, musíme už jít, škola čeká,“ vykřikla Kate po delší době, kdy pozorovali dění na ulici. Rychle dopili čaj a rozloučili se. Nikol hleděla do ulice a jen mávla rukou. Děti zmizely z jejího domu.
***
Ráno se Kris probudil s nepříjemným pocitem. Pootevřel rozespalé oči a uviděl nad sebou siluetu lidského těla a kudrnaté hlavy. Leknutím uskočil a pevně chytil peřinu. „Co to děláš, strašpytle?“ Byla to jeho matka, která se ho snažila vzbudit. Kris s velkou úlevou oddychl a vstal, aby se připravil na odchod do školy. Byl poslední týden před Vánoci , což znamenalo, že se už nezkoušelo. Jediné na co se netěšil byl ten nekonečný úklid, který ho nikdy a nikde nebavil. Stále si opakoval, „těch pár hodin, to přece vydržím.“ Ale to si opakoval, aby zapomněl na ten pohled. Pohled, který se mu naskytl v říši duchů. V klidu se nasnídal, přestože byl trochu neklidný. Silně ho tlačil čas. „Tak já razím do školy, ahoj.“ Zakřičel a zabouchl za sebou domovní dveře. Šel známou cestou ke Kate.
Když se blížil k cíli, zahlédl, jak se přede dveřmi někdo ohání lopatou, i když na stejném místě byl sníh včera odklizen. Podíval se na střechu a pochopil. Sníh se z ní sesunul a Kate ho odklízela. Přiběhl k ní a vytrhl jí lopatu z rukou. „Dej to sem, nervi se miláčku.“ A začal odhazovat sníh. Rychle vyčistil přístupovou cestu k domu a pak jako blesk pospíchal s Kate do školy, kde přetrpěl nekončící úklid. Jako stín ho pronásledovala Kate, která mu byla stále při ruce. V jednom nestřeženém okamžiku zjistili, že jsou úplně sami v jedné ze tříd. „Pojď ke mně,“ vyzval Kris. „proč já, proč nejdeš ty ke mně?“ Odpověděla Kate na jeho výzvu. Kris nelenil a rychlými kroky přistoupil ke své milované. Políbil ji a znova a znova. „Pardon, my jsme nevěděli, že se to smí a že jste tu,“ smál se Max. „Jde se domů tak honem,“volala René ze dveří, když odcházela s Maxem. Kris chytil Kate a utíkal za nimi.
