Časotok

Zašlá šeď z paneláků, zaplavuje města
A naše mozky, uplácaný z těsta
I když voda i zem se vzpírá
Zeje v ní velká díra

A všude lány, masivních domů
Z lesů je slyšet křik, mizejících stromů
Oheň nás varuje, vítr šlehá jako bič
A malíř maluje, čím dál větší kýč


Zmijí jed, nepůsobí hned
My poslušně čekáme na zelenou
Ještě je čas uklidit změť
Klidně skláníme se na kolenou

Ze světa zmizely nám barvy
Kdosi je k sobě schoval
Mezi náma líhnou se už larvy
Aby svět rychlejš skonal


Prach, popel, stíny zmizí
Když nebudem si cizí
A za dveřma nás čeká
Vylitá času řeka

A za vratama štěká...
Pes! Co ho tak asi leká?


Časotok bez radosti
I nenávisti tolik lidský
Proudí si nezávisle
Jedno co si kdo myslí

A uzavřen v sobě samým
S ledovou kontinuitou
Nezastaví se před znamením
Před světlem ani tmou...