Kris zaslechl nepříjemný zvuk budíku. Neohrabaným pohybem ruky ho zamáčkl, protřel si oči a vstal z postel. Plíživým krokem se došoural do koupelny, kde strčil hlavu pod silný proud studené vody, aby se probral. Zvedl hlavu, vypnul vodu a pohlédl na svůj obraz do zrcadla. Nad svým vzhledem se pousmál a začal si čistit zuby.
Když vyšel z koupelny, zaslechl nějaký šramot z kuchyně. Převlékl se a seběhl dolů. Uviděl matku s nějakým cizím mužem, jak snídají. Dobrý den, ahoj, jak jsi se vyspala?“ řekl Kris a začal si vařit vodu na čaj, nasypal si vločky a zasedl k jídlu. „Vyspala jsem se docela dobře. Marku, to je můj syn Kristian, Krisi to je Mark, můj spolupracovník,“ matka seznámila muže a svého syna. „Těší mě Kristiane,“ podal ruku Krisovi. „Mě také těší a prosím říkejte mi Kris.“ odvětil Kris a poťouchle se pousmál na matku. Ta se na něj káravě zamračila. To Krise donutilo k smíchu. Pardon, já už musím jít.“ Kris se zvedl a odešel do pokoje.
„Počkej, já tě odvezu,“ řekl Mark Krisovi, když scházel ze schodů s celou svou výbavou. Mark se zvedl a odebral mu kus břemene. Tašku hodil do kufru auta a otevřel Krisovi dveře. Ke Krisovi si přiblížila matka. „Jeď s ním, udělá mu to velkou radost.“ Kris kývl a nastoupil do auta. Mark už měl nastartováno, tak se pomalu rozjel. Mezitím Kris odeslal zprávu Kate, že se sejdou až u stadionu. Mark začal „Víš, já mám tvou matku moc rád a nechci, aby se trápila.“ na chvilku nastalo ticho. „Já to dobře chápu už od začátku, nejsem malý dítě. Jediné, co vám řeknu a to si pamatujte, ublížíte jí a já si to s vámi vyřídím.“ Řekl výhružným tónem Kris. „To nemám v úmyslu,“ rozesmál se Mark. „Jsi super kluk a toho si vážím. Tak už jsme tady.“ Zastavil auto, pomohl Krisovi s věcmi. Na Krise už čekala Kate s Maxem.
„Kdo to byl?“ vyzvídal Max, když Mark odjel. „To je mámin spolupracovník,“ usmál se Kris. „A, chápu, takže spolupracovník“ šibalsky se usmál Max. Nerada vás ruším, ale máte ani ne patnáct minut,“ podotkla Kate. „Honem, jinač nás ten tyran ukamenuje.“ Křikl Kris, když běžel s Maxem do šatny.
„To je dost, že jste se dostavili pánové, už jsme nečekali, že nás Vaše lordstva poctí svou návštěvou,“ zaburácel trenér, když Max a Kris skákali na led. Pravá půle bude mít rudé dresy a levá bude mít logicky modré.“ Trenér rozdělil hráče. „Červená má přesilovku pět na čtyři.“ Takto hráli asi pět minut a pak se střídali různé početní výhody na obou stranách. Po půl hodině hry dal trenér volno na deset minut. Kris dojel ke střídačce, kde na něj čekala Kate. „Ta červená ti sluší,“ prohlásila, Ladí ti s maskou a vybavením.Ta kombinace červené a černé a šedé je geniální. Jsi tak,“ políbila ho, „tak sexy.“ „Romeo, už musíme na led.“ Volal Max, když se zvedal od René. Kris se opět trochu rozcvičil v brankovišti a kolotoč početních výhod pokračoval. Ke konci tréninku trenér rozhodl, že se pojedou samostatné nájezdy a že každý má tři pokusy. První na Krise najížděl Max, který byl z týmu modrých. Kris se předvedl, protože nepustil ani jediný nájezd z třiceti. To jeho oponent byl na tom o mnoho hůře. Nedokázal zastavit deset střel. To Krise velice potěšilo a měl z toho radost, přesto mu bylo Toma líto. „Gratuluji, už vím, proč jsi jednička, jsi hvězda.“ Prohlásil Tom, když si sundal masku a vytahoval ruku z vyrážečky, aby mu ji při gratulaci podal. „Tys taky zářil, akorát ti chybí zkušenosti.“ Chlácholil Kris Toma. „Můžeš je získat, pokud zítra přijdeš zahrát si na rybník.“ Vyzval Kris Toma k nepovinnému tréninku. „Takže možná zítra,“ usmál se na Tom a odjel na střídačku následovaný Krisem. Oba zamířili přímo do šatny, kde už byl čilý ruch. Většina už byl vysprchovaná. Kris ze sebe rychle shodil vybavení a vběhl do sprchy. „Byl jsi dobrý, ale mohl jsi mi pustit alespoň jeden nájezd,“ vyčítal s úsměvem Max Krisovi úspěch. „Promiň, já chtěl, ale když jsi levej jako šavle, tak se nediv,“ smál se Kris. „No dovol, to si vyprošuji,“Křičel Max na Krise a hnal ho ze sprchy. „Raději už pudem ven, holky na nás jistě čekají,“ řekl Kris a začal se oblékat. Hodil si tašky přes rameno a šel ven, kde ho čekal překvapení. Nejen, že na něj čekala Kate, ale stál tam také Mark. Ten mu vzal tašky z ramene dal je do kufru. „Tak nasedej,“ řekl a mávl rukou. „Víte, já bych,“ na chvíli se Kris odmlčel, „rád šel s kamarády.“ „Kamarádi pojedou s námi. Slyšel jsem, že jdou stejně k vám domů, tak proč bychom je nemohli vzít sebou?“ Usmál se Mark. Krisovi se rozzářili oči. „Děkuji,“ řekl chvějícím se hlasem Kris. „Tak lidi nasedat, ať to lítá“ zakřičel Mark.
Když dojeli před dům, uviděli vysokého sněhuláka. Kris se rozbrečel. Kromě Marka všichni pochopili proč. Sněhuláka vždy stavěl Kris s otcem. Kris vběhl do domu a po chvíli se vrátil s věcmi, co byli určeny na každoroční ozdobu sněhuláka. Čepici, šálu umělou mrkev na nos, kameny na oči a úsměv a hlavně otcovu zlomenou hokejku místo koštěte. Kate, Max a René mu pomohli se zdobením. Mark na to koukal z povzdálí a poznal, že Kris svého otce miloval. Došlo mu,že ho asi nebude mít moc v lásce. „Doufám, že si nemyslíš, že chci vytlačit tvého otce z tvé mysli, jen chci, abys mě přijal za přítele.“ Proběhlo Markovi hlavou při pohledu na scénu, která se odehrála okolo sněhuláka. „Děti pojďte už domů, je pozdě.“Staral se Mark. „Ještě chvilku,“ odmlouvali. „Nechcete nějak pomoci?“ zeptal se. „Na něj nemějte s ním slitování,“ otočil se Kris, který držel sněhovou kouli v ruce. „Počítám do deseti, braň se, nebo se vzdej,“ mával s rukou ve které držel kouli, a začal odpočítávat. Mark mrštným pohybem skočil za závěj a vyrobil si kouli. „Do útoku, neberte žádné zajatce!“ vykřikl Kris a rozběhl se k závěji následován ostatními. Mark nelenil a připravil si koule do zásoby. Náhle zpoza závěje začaly létat koule. Kris se probojovával sprškou koulí, přeskočil závěj a skočil přímo na Marka. „Mám tě, už nikam neutečeš.“ Křičel Kris s úsměvem na tváři. „Nemučte mě, vzdávám se,“ smál se Mark, když se mu podařilo uniknout z Krisova sevření. Utíkal směrem ke dveřím. „Jde se na večeři.“ Toto vše sledovala z okna Krisovo matka s úsměvem na tváři, protože věděla, že Kris Marka bere jako přítele. „Dominiku, budu tě milovat na věky věků, zůstaneš v mém srdci, ale nemůžu se starat o vše sama, protože bych to nezvládla. Je to jenom můj přítel, doufám, že to chápeš.“ Promlouvala v duchu s manželem.
„Kde je večeře?“ volal Mark ze dveří, „já ji nabízím jako mé výkupné, ale není tu. Už se mi nechce bojovat, ani být mučen.“ Smál se, když do domu vcházel zbytek promrzlých. „Čeká na vás v kuchyni,“ odpověděla Matka a šla do kuchyně. Kde jste, už to tu stydne. Strhli byste mě v běhu, ale touláte se všude možně.“ Hartusila matka. „Tak to se omlouváme, je nám to líto,“ řekla provinile Kate. Matka se při těchto slovech rozesmála. „Jdi ty poplete, já to tak nemyslela,“ a pokračovala ve smíchu.
Když bylo po večeři, Kris a Mark šli umýt nádobí. Marku, chci, abyste mě dobře pochopil, nebudu vás brát za otce, ale za přítele, protože ...“ na chvíli se odmlčel, „a budu vás oslovovat jménem, pokud vám to nevadí.“ „To víš, že nevadí,“ usmál se, „a prosím tě, tykej mi. Přece nejsem nějaký šedivák.“ Chytil Krise za ramena. „Víš, já bych tě asi nikdy nebral jako tátu, protože můj táta je někdo jiný. Pokračoval Kris. „Já tě chápu, nic se neděje. Ale věř mi, že tvou mámu mám moc rád. Doufám, že to chápeš a nejsi proti tomu,“ zamyslel se. „Nejsem proti, já to chápu.“ odpověděl Kris a začal uklízet utřené nádobí. Mark setřel dřez a pomohl Krisovi. „Pojď sem, potřebuji, aby to bylo rychleji,“ Mark otevřel mrazák, ze kterého vyndal kbelík vanilkové zmrzliny. „Tak to jo,“ zaradoval se Kris a přidal ruku k dílu. Za chvíli byly hotové poháry, které byly přímo k nakousnutí.
„To je nádhera,“ vykřikla Kate při pohledu na poháry. „To se vám povedlo.“ Zatleskala radostí.Všichni se s chutí pustili do pohárů. „Omluvte mne, já už si půjdu lehnout,“ prohlásil Max, když dojedl, a zvedl se. „Já asi půjdu také,“ následovala ho René. „Počkejte na nás, mi už taky půjdeme,“ Kate a Kris se společně zvedli. „Dobrou noc,“ popřál Mark dětem a přisedl si k matce. „Tak co podnikneme Eliz?“ Zeptal se Mark. „Počkej, dočkej času a dál to znáš,“ odsekla Eliz.
„Sejdeme se u Nikol,“ špitl Kris, „jinde to není totiž bezpečné,“ zachvěl se, když mu běžel mráz po zádech při vzpomínce na to co, viděl. „Dobrou noc a za chvíli,“ víc už neslyšel, protože už spal.
***
Všichni se ocitli v domě Nikol. „Co se to tu dělo?“ divila se René. „Útoky Servindů, bestií a vyhnanců, se stále zvyšují,“ zoufalým hlasem vysvětlila, co se odehrálo v předešlých dnech. „Je to hrůza,“pokračovala, ale byla přerušena malým dítětem, které mělo roztrhané kalhoty. „Pryč!!! Honem pryč,“ křičela Nikol, když před sebou strkala děti do schodů. „Co, co se ...“ nestačil dokončit otázku. „Servind,“ vykřikla Nikol.
Když vyběhli do patra, Nikol zavřela mřížové dveře, které měla připravené, aby mohla kdykoli zatarasit vsup do patra. Zamkla je dvěma zámky a sledovala malé děcko pod schody.
To se náhle v silných křečích svalilo na zem, výkřiky, které vykřikovalo, byly tak bolestné, až to některé dohánělo k lítosti nad malým děckem. Bylo slyšet praskání kostí, které se měnily z lidských na servindské. Zvuky, které nahradily bolestné výkřiky, se stávaly čím dál tím víc nesnesitelnými. To vše dohánělo osoby v patře k šílenství. Jeho kůže mu začala tmavnout, tělo bylo stále více chlupatější. Oči se mu začali zalévat krví. Byl to otřesný pohled. Kristian se cítil bezmocný, že nemůže dítěti pomoci. To se otočilo na břicho a ukázalo důvod své přeměny. Bylo potrhané na lýtkách a stehnech. Chvíli zůstalo bezvládně ležet, ale po chvíli se z této pozice snažilo vstát. Bylo vidět, jak napíná své nově vytvořené svalstvo a kůži. Po pár marných pokusů se mu povedlo pomalu vstát, pohlédlo do patra skrz mříž, bylo zřejmé, že je to malé vlče. „Ten je tak roztomilý,“ vyjevila se Kate. Že by sis ho odvedla domů a tam se o něj starala.“ Vyděsil se Max. „Zemřete stvořenci lidské rasy, mříž vás nemůže ochránit.“ Vydralo se mu z hrdla a zmizel. „Už tu nikde není bezpečno,“ zoufale prohlásila Nikol a sesunula se podél zdi. „Co si počnu, to je hrůza,“ rozbrečela se Nikol. „Musíme najít díru, kudy sem ta bestie vlezla a kudy zdrhla,“ navrhl rázným hlasem Max. „Já jsem taky pro,“ souhlasil Kris a odklopil mříž. Max sáhl po nedaleké tyči, kterou měla Nikol připravenou na svoji osobní ochranu a seběhl schody. Kris ho následoval beze zbraně. Nikol za nimi zavřela mříž, „Dávejte pozor, křičela za nimi. Kris ze země u vstupních dveří sebral železnou tyč. Pevně ji uchopil a zvedl k hlavě. „Slyšíš? Co to tu tak kvičí?“ Vystrašeně ze sebe vypravil. „Nevím, ale zjistíme to,“ neohroženě řekl Kris a došel na úroveň Maxe.
Když došli za roh a vstoupili do přízemní koupelny, zahlédli malého Servinda, který se přímo před nimi přeměnil. „Vidíš Krisi, že by tu někdo byl v úzkých, co s ním uděláme?“ posměšně řekl Max. „Nic špatného, nejsme zvířata,“ rázně pronesl Kris. Neměj strach, mi ti nic neuděláme,“ uklidňoval Kris Servinda., když se k němu pomalými kroky přibližoval. Ten proti němu máchl tlapou a cvakl zuby. „Nech toho, ty ho chceš zachránit? to je šílenost! Ty mu pomůžeš a on tě sežere! Neblázni!“ Rozzuřeně křičel Max na Krise. Servind se uklidnil. „Prosím pomozte mi,“ přecedil skrz zuby. Kris natáhl ruku, aby mu pomohl. Servind se ani nepohnul. Kris ho vtáhl zpět do domu. „Jdi otevřít dveře, ať může ven,“ přikázal Kris Maxovi. Ten vyrazil nedůvěřivě ke dveřím. „Simon, moje jméno je Simon,“ řekl Servind, když procházel dveřmi. Max za ním rychle zabouchl dveře. „A teď udělat něco s tou dírou,“ řekl Kris a rychle stoupal do poschodí. Kate už otevírala mříž. „Nikol, mi už musíme jít. Prosím vás, nechoďte dolů, ať se děje cokoli,“ naléhal Kris. „Neměj strach, vše, co potřebuji, mám tady.“ Odpověděla a otevřela lednici, aby se mohla napít. „Chcete taky,“ nabídla ostatním. „Děkuji, dala bych si,“ přijala návrh Kate. Nikol jí podala sklenici s vodou, „Děkuji, žízní jsem skoro šilhala,“ prohlásila Kate a napila se s úlevou. „Nashledanou, už musíme doopravdy jít.“ Rozloučila se René, Kate vrátila prázdnou sklenici a Nikol v mžiku osaměla. Neměla z toho moc dobrý pocit, ta samota jí ubíjela. „Co blázníš holka, jsi tu jako v nedobytné pevnosti,“ uklidňovala se v duchu.
