Láska pokoje

Jsi sám.
Zdá se jako by jsi byl pokojem objímán.
Stěny tě nežně uchopí do rukou svých.
A ty zakusíš tichou bolest.
Tisíc jehel v jemné kůži.
Ostré jako trny v růži.
Omítka se lehce sdrolí.
Kolem tebe zmizí okolí..
Pohlcen láskou v prach.
Jsi kdysi neznal strach.
A však teď se bojíš.
Trochu vzduchu do plic lovíš.

Nic nedostaneš.
dýchat už nemůžeš.
stála ti ta láska za to?
Tak zeptal jses proč.
Tak ptal?
Je ti teď jako bys někoho zabil a udělal jsi to sám.
V cihlových rukách objímán.
S láskou na rtech.
V deliriu mimo tento svět.


Těžko mi zvládneš ještě říct,
jaké to vlastně bylo..
Tady na pokraji pokoje.
Vzdáváš se bez boje.
Vím, že je to jen tvoje přání.
Vidím, jak si tě chce stěna do omítky vplést
a udělá to vše pro tebe.
Tak jako ty pro ní.
Z lásky k ní.