OBYČEJNÝ ČLOVĚK
Pocházím z jižní Afriky i když moje pleť je bělejší něž kůže běžného evropana. Moje matka byla dcerou náčelníka kmene vˇrongů. Náš kmen byl bilými necháván na pokoji jen proto, že jsme neměli zhola nic.Tedy alespoň oni si to mysleli. A můj děd jejích teoriíí živě podporoval, když nás nutil chodit na povrchu vždy v potrhaných rouškách, předstírat že jíme brouky a sbíráme bobule. Nepřipadalo to odporné jenom bilým a civilizovaným afričanům, ale i nám. Vzhledem k tomu kde jsme ve skutečnosti žili, nebylo by přiznivé kdyby se to kdokoli dověděl.
Náš kmen mě, bůhví proč, uctíval jako krále i přes to, že můj děd měl dva syny.Ve dvánácti letech jsem se poprvé zeptal své matky proč tomu tak je. „Protože jsi odjinud.“ Mile se usmála a pohladila mě po vlasech. “Mami chceš říct že patřím k bílým?K evropanům?“ To pomyšlení mě velmi vyděsilo.Evropani byli podle mě velice hloupé bytosti. Vsadil bych se, že neumějí ani číst. Já jsem v té době uměl přes 500 řečí včetně jejích nářečí a ve studiu jsem velice svižně pokračoval. „Ne, nejsi evropan.“ Smála se „ Nevíme odkud jsi přišel, protože tohle místo bylo do té doby pro nás uzavřeno. Existuje ovšem legenda, že před dvěmi tisici let vzešel z těchto míst jeden z nejlepších lidí na světě. Stal se faraónem a říkali mu Ramzes II. Po dobu svě vlády nezestárl ani o vteřinu. Legenda říká, že se zamiloval do chudé dívky. Ta dívka se jmenovala Alexandra. Byla dcerou nosiče a její kráse se nevyrovnala žádná jiná. Ramses byl velice chytrý, a protože si jí nemohl vzít jako faraón, sfingoval vlastní smrt a utekl z Egypta sem do těchto džunglí.“
Vážně jsem uvažoval o tom, proč by nějaký faraón opouštěl svůj nádherný palác kvůli ženě. Ne, v tom musí být něco jiného, říkal jsem si.Rozhodl jsem se že se podívám do archívní knihovny jen co dovrším desátý rok.
Čas plynul jako voda a mé desáté narozeniny se kvapem přiblížily.Matka udělala dort se spoustou svíček, ozdobili jsme halvní sál girlandami.V den mých desátých narozenin mi mělo být sděleno tajemství. Tou dobou už jsem zvladl veškeré civilizační vědění domovské polanety a byl jsem v objevech mnohem dál než nejlepší vědci světa.
Tajemství stavitelů lodí mi bylo předáno v malé křišťálové paměťové slze.Dala se vložit do přehrávače,
pak jsem si nasadil elektrody na spánky a vstřebal všechny informace stejně přirozeně jako když vypijete sklenici mléka.První loď jsem postavil pběhem dvou dnů.Při její zkoušení jsem si vzpoměl na Ramzese.
Teď už jsem měl přístup do archívu protože na to má inteligence stačila. Posuvné průsvitné ale neprůhledné dveře se otevřely...
