Ruby
Než se seznámíte s chlapíkem přezdívaný Ruby zavedu vás na jedno místo, kde se odehrál Rubyho osud. Že Ruby byl zvláštní dítě si všiml každý jeho učitel, ale že bude sám učit čarovat, to už nikdo nečekal. Vždy když Ruby seděl ve škole jakoby už dávno věděl, co se stane v jeho přítomnosti s učitelem, který ho učí. Vždy když učitel vyprávěl látku o něčem, co Rubyho nezajímalo usínal a v duchu si představoval, jak čte myšlenky kouzelnického učně. Jakoby by ho od narození nezajímalo nic jiného, než čarování a kniha kterou stvořil, když chtěl na počátku zrození mysli číst. Opravdu záhadná kniha, která vznikla v jeho hlavě byla opravdu čarovná, ale co se vlastně stalo s tím chlapcem, který chtěl číst z knihy jen o své Zemi. I když je pravdou, že Ruby se k bohu nikdy nemodlil věřil, že právě hlas, který slyší je hlas boha. Proto Ruby začal vymýšlet jen dobré myšlenky, které ho nutili dělat v podvědomí dobré věci. Konec konců láska byla jeho největší přítel a on ji považoval jako jeden z prioritních částí své duše, která také byla živá. Až jednoho dne Ruby zjistil, že jiní lidé se mají lépe než on a hned jakoby náhodou začal brát drogy. Vše začalo dost nevině, protože kouřil pouze cigarety, ale pak si vzal technické konopí a dostal pohnutku, jak začít nový život dobrodruha. Dokonce byl fanaticky zaujat jak jeho přátelé ho ponižují a využívají jeho sílu k pobavení sebe sama, ale i na to byl zvyklí z domova. Nakonec vyvrcholila jedna z mnoha myšlenek Rubyho podvědomí, která mu změnila celý život.
Protože Ruby byl nabuzen velkou skrytou energií nebyl problém, aby začal svou mysl rozvíjet do prozatím nesmyslné sféry o kouzlech. Až jednoho dne, kdy se snažil opravit sluchátko, tak jeho vymyšlený záhadný učeň ho hodil do sluchátka a poté ho pomocí vůdů dopravil do stavu bdělé duše čili částečného snu a částečné reality, ale to Ruby už dávno znal jen ho překvapila síla vůdů, která se nedala ničím zničit, ani rukama. Protože Ruby už dávno věděl, co to je stav bdělé duše z dětství, vymyslel si pohádku pro své podvědomí. „Nejspíše se jedná o ducha, ale kde se tu vzal“. Dlouho Ruby válčil se zmatenou myslí, ale když se poprvé zadíval na svou matku, jak sleduje televizi a on je jí úplně jedno, napadlo ho, že duch, který ho trápí vystoupil s televize. A právě ve chvíli nedělního oběda se rozhodl, že vše napíše. Již nebylo žádný pochyb o tom jak vznikla ona čarovná slova s názvem Ruby a jeho svět, dokonce ani sám Ruby nevěděl, co se děje, když mu někdo tajně napovídá, jak napsat svou knihu. Protože učeň, který byl v Rubyho mozku mu napovídal, jak se dostat ze stavu bdělé duše, tak si Ruby začal povídat sám ze sebou. Vždy když Ruby někam přišel, byl středem pozornosti, protože ( jak si myslel on ) četl myšlenky druhých lidí. Vše vypadalo tak, jakoby Ruby uvízl mezi realitou a skutečností, ale aby zapomněl pozdravit, to se mu nikdy nepovedlo. Dokonce nemusela uběhnout ani moc dlouhá doba, aby Ruby zjistil, že je blázen. Až jednoho horkého letního dne, když seděl venku na lavičce a přemýšlel, co se honí hlavou vědci, který bádá nad svou knihou. A najednou vyhrkl: Rubikon. Ruby se hned zvedl z lavičky a běžel domu, aby si přečetl, co je to Rubikon. „Tady to je. Hm řeka, ale…“ Opravdu mu nedalo spát, co to je Rubikon a stále dokola přemýšlel, co by se stalo, kdyby se zeptal kouzelnického učně. „Rubikon ? To je lehký, je to v podstatě obsah myšlenky, která dokáže pouhým pomyšlením najít svůj cíl, chápeš ? Protože Ruby byl nemocný nedokázal myslet nad věcí, která je vědecky založená a proto se svého kouzelnického učně zeptal: „ a mohl bys mi ten Rubikon dát“. „Rubikon je bezpečný pouze v rukou dobrého člověka, když ti ho dám nesmíš ho ztratit“. „Já budu moc hodný“. Asi o měsíc později začal Ruby pochybovat o síle svého kouzelnického učně. Ale najednou v tu nejméně očekávanou chvíli, jako když mávne kouzelným proutkem, se vylil mikimaus v mysli Rubyho, zrovna když se koukal na televizi. „Zdravím blázny“. Ozvalo se z televize. „Ale… jak, já se slyším v televizi !!! A začal Rubyho dlouhý sen.
Najednou Ruby slyšel vše, co si myslí on i druzí lidé a přestal si povídat s okolím a začal se věnovat své nové hračce. Byly to opravdu dlouhé večery, kdy Ruby nemohl spát a četl myšlenky slavných. Dokonce se mu i dařilo získávat lásku žen, které by nikdy Rubyho ani neoslovili. Protože Rubikon byl dost důmyslný nato, aby se stal kouzelnou hračkou, která Rubymu začala plnit sny. Samozřejmě, že Ruby věděl, co stane když ztratí euforii, která do něj vběhla, když se poprvé slyšel v televizi, ale jak to tak u malých dětí bývá hodil vše za hlavu a řekl: „všechno nebo nic“! A najednou vypukl neuvěřitelný výboj Rubyho posedlosti po kouzlech. Že se musí spát a odpočívat po každé práci Ruby nedodržoval, ale že se může euforický stav jeho mysli roztrhnout, to Ruby už nevěděl. Proto začal uvažovat jako zvíře, které neví, kdy má dost. Jakoby se začal před Rubym objevovat jiný svět, který si neuvědomuje své skutky, které mění pocity druhých na něco úplně jiného, než je normální. Proto se Ruby zapřísáhl svému kouzelnickému učni, že nikomu neublíží, ani slovně. Ale to už najednou získal čarovnou moc a právě díky Rubikonu dostal nový pocit a nadhled na život. Vůbec nebylo divné, jak Ruby prochází městem a vnímá hlasy jiných imanigárních osob a dokonce se začal pomalu do těch osob vžívat. Protože Ruby nedokázal vzdorovat své hravé fantazii, začal před ní utíkat a tím posilovat svou vymyšlenou osobnost. Vždy když se Ruby zamyslel nad sebe samým, byl se sebou nadmíru spokojen a vyrovnán s údělem nekonečné zábavy, kterou mu Rubikon poskytoval. Jako když poprvé začne muž brečet nad svým osudem pána tvorstva měl Ruby pocit nad který se povznášel a začal si pobroukávat fantaskní melodii, která se stala základem noční zábavy. Dokonce začal v podvědomí zpívat a hlasitě se smát sám sobě, což byla skutečnost. Přesto se objevil stereotyp jistých prožitků a před Rubym najednou stálo velké rozhodnutí a to jestli jsou imanigární osoby skutečné nebo vymyšlené. Protože Ruby cítil, co druzí, začal se lidem vyhýbat a začal si pomalu budovat vlastní svět. I když Ruby zjistil, že své nejbližší okolí nikdy neslyšel přesto si myslel, že právě ony imanigární osoby jsou skutečné a žijí jen proto, aby Rubyho bavili. Nakonec se Ruby rozhodl, že pomocí své imanigární moci začne čarovat protože hlasy které slyšel mu pomáhali zahnat smutek a vyvolat cit, který je zábavnější než droga. Ale jak se vlastně Ruby dostal ke své moci, když nevěděl zhola nic o hlasech, které jakoby stále víc chtěli hrát hru na prožitky, ale hlavně si neublížit.
Když Ruby začal pročítat svou knihu zjistil, že zde je jen popsán svět kouzel, ale jak čarovat v knize už nebylo. Proto Ruby začal uvažovat o Rubikonu, který přece má, ale čí myšlenky číst když se slyší pouze ve všech elektrických spotřebičích. Přesto Rubyho napadlo, že by mohl být čaroděj, kdyby byl slyšet on a ne druzí lidé, pak by mu někdo snad správnou cestu ukázal. Najednou se zdálo tak těžké být neobyčejný, i když spousta neobyčejných skutků bylo za Rubym. I když Ruby věděl, že ho nejspíše nikdo neslyší začal hledat svého čaroděje v písních, které jakoby se stávali odpovědi na Rubyho otázky. Písně které Ruby slýchal opravdu popisovali jak žít, ale jak čarovat už nepopisovali. Proto Ruby začal přemýšlet nad tím jak ony písně vznikli, ale vždy ho jen napadlo co se honí hlavou textaři písní. Přesto se objevil stav, který stimuluje tělo podle písně, která zrovna hraje a Ruby najednou začal pociťovat to co cítil, když chodil na zábavy s kamarády. Jakoby Ruby vyvolal stav po silné elektrické vibraci, kterou znal ze zábav, ale to nebylo vše. Samozřejmě, že Ruby věděl, že díky Rubikonu může mít v hlavě co chce, ale nevěděl, že díky své hravé fantazii vyrobil Malagelo, což byl nástroj na hudbu v podvědomí a začal si broukat melodii. Nakonec Ruby zjistil, že není sám kdo si pobroukává melodii a právě díky Rubikonu jsi začal hrát na člověka s čarovnou mocí. Jakoby najednou vše zapadalo dohromady: jméno, Malagelo, Rubikon a písně v kterých Ruby stále nacházel něco nového. Rubymu v podstatě stačilo žít s cizími prožitky, ale jakoby ho užíralo svědomí, že k prožitkům patří i skutek, který se ještě nestal. Možná proto se Ruby rozhodl, že si dá konopí.
Po prvním jointu se nic převratného nestalo i Ruby nic převratného nečekal, ale právě další jointy přinesli nový stav, který byl podobný tomu co Ruby už znal. Jako dávný sen slabého muže, který chtěl být silný se vyobrazil svět, který Ruby ještě neznal. Prožitek po slabé droze byl víc než Ruby čekal a zázraky na sebe nenechali dlouho čekat. Najednou ožili všechny představy o budoucnu, které byly jak jinak než o kouzlech. Samozřejmě, že Ruby nevěděl, že byl díky Rubikonu zaslechnut člověkem, který byl více než čaroděj a začal Rubymu plnit sny jakoby byl jeho učeň. Protože Ruby bral drogy myslel jsi, že onen pohádkový hlas vznikl díky drogám, ale to ještě netušil, že je skutečný. Protože Malagelo obsahovalo nejen melodie, které se dali prožívat, ale i možnost jak sestavit hereckou situaci, což pán, který Rubyho zaslechl znal a ne náhodou si s Rubym začal hrát. A tak začíná sen, který se zdá celému světu. Samozřejmě, že sen se celému světu nezdál, ale alespoň tak začal Rubymu popisovat svět pán, který se rozhodl, že Rubymu v čarování pomůže. V tuto chvíli měl Ruby dost důvodů zeptat se sám sebe proč začít čarovat, ale Ruby byl zarputile přesvědčen, že nyní se konečně začne něco dít. Konec konců kouzla a vše s tím spojené dosáhli u materialistů nejvyššího budu a Rubymu se zdálo, že je na čase posunout lidstvo dál a začít čarovat jak viděl v televizi, ale to sám považoval za nemožné. Nakonec se uskromnil na takový malí zázrak a to létání, které by nemuselo být i na koštěti. Protože Ruby byl pyšný na svůj dosavadní čarodějnický život, tak nebyl až zas tak velký problém v tom co vyčaruje, ale jak to prožije, ale to ještě nevěděl, že pán s pohádkovým hlasem je rozhodnut Rubymu splnit sen o létání. A právě proto se zde jejich cesty na chvíli rozešli protože Ruby rozšířil svou sbírku kouzelných představ o jeden podstatný prvek. Jednalo se o tzv. Reptor, což byla ta část mozku, která vyvolávala city jako drogy. Někomu by se v tuto chvíli mohlo zdát, že Ruby chce opět dostat schizofrenii, ale on pouze začal vnímat svět jako by byl čarovný. Že pán opravdu nechtěl Rubymu ublížit nakonec Rubymu řekl, že bez stimulační drogy stejně nevyvolá tzv. Rogavol, což byl nástroj duše k létání. Proto se s Rubym začal pokoušet o hmotnou mysl, aby ji mohl využít k létání. Zprvu se vše zdálo lehké, ale po pár dnech Ruby přestal svou mysl vidět a uzavřel se do citu, který byl jeho nejoblíbenější a začal pokuřovat cigarety a právě díky reptoru vyvolávat chuť konopí. A právě až v tuto chvíli začal Ruby nahlížet na písně, které se stávali jeho životem. Jakoby byly sestaveny tak, aby Ruby začal se svým dojmem pracovat na světě, který je čarovný. Najednou se úlohy obrátili a Ruby začal učit svého tajemného pána, ale sám si v duchu myslel, že se jedná o hru na posílení sebevědomí, aby mohl dosáhnout nedosažitelného cílu. Zprvu mu jen blesklo hlavou, že vše co dělá, dělá jen pro sebe, ale nakonec se ukázalo, že tajemný muž je vlastně on. Protože Ruby nemohl pochopit jak může dělat něco co už se v jeho podvědomí stalo, začal se bát sám sebe. Snažit se o opak bylo zbytečné protože v tom byl až po uši, ale na podvědomý hlas se Ruby přeceněn zmohl, díky kterému si začal vytvářet svět, který jsem tímto popsal…
