Zem zatracení

Země zatracení


Jeden dávný hrdina
Zkoušku odvahy složil
A do pradávného chrámu vkročil
Visel tam na zdi štít s kouzelnou mocí
Prolétl kolem stín a pravil
Kdo se ho chopí bude vládnout
Však jeho život staň se nocí
On bude vládnout
Však jeho duše kamenná
Bude pouze chřadnout
Tak pravil stín než zmizel
Však hlas v hrdinově hlavě
Dál a dál pobízel
Vezmi ten štít a nevěř stínu
Nekonečnou moc budeš mít inu
Hrdina vztáhl ruce
Na pradávný výtvor
A od té doby
Stal se z něho netvor
Marně na sluneční svit vzpomíná
Vládne záhrobí
A na černém trůně skomírá
Vedle proletuje stín a tiše se směje
Vedle poletuje stín
Svou temnou píseň pěje
Neber tu zbraň říkal jsem ti tolikrát
Ty i přes mé varování
Nechtěl jsi řeči moje
Na vědomí brát
Teď uzřel si chybu svoji
Tvá duše se však nezahojí
Neustále budeš netvor
Vládnout můžeš království všech potvor
Tvoje bolest bude stále větší
Z tohoto prokletí tě nikdo nevyléčí
Záhrobí má nového krále
Teď musíš tu být neustále
Se svými druhy žít
Tělem i duší netvor být
Hrdina nad svou chybou pláče
Stín radostí kolem skáče
Tvoje chyba jediná
Tvá duše z cesty zbloudila
Příjmy osud na svá bedra
Ač tíží tě jak plná vědra
Hrdina chladně dále sedí
Stín zpívá krutou píseň svoji
Dost
Hrdina na kolenou klečí
Nesnesitelným křikem ječí
Stín v trýznění se vyžívá
Jeho nenávist si užívá
Kéž by ten štít nevzal do rukou
Však on chtěl vládnout
A teď má moc
On chtěl vládnout
a teď vládne
Démon v říši temné
Kolem jeho hlavy
létají další stíny
Co popěvují a popěvují
Nejkrutější píseň
Jakou kdy hrdina slyšel
Smějí se jemu do tváře
On chtěl by jenom faráře
A očistit hřích
Však toto bohužel
Nelze zvrátit
Za svoji chybu velikou
Musí platit
A to neskutečnou cenu
Vládnout království
Plnému stínů
Toť jeho osud jest
Tak učinila božská pěst
Chtěl štít neomezené moci?
On nečistý
Tak dobrá
Ať si vládne
ale noci
Jedna chyba veliká
Židli vratkou mu podkopla
Ať si vládne v zatracení
Ať pro něj návratu již není
Říká si bůh
Smějí se stíny
Ať tedy piká za své viny
Stane se démonem
Co nebude ani mrtvý ani žít
Svůj život chtěl by ukončit
Hrdina v záhrobí
Však jak když nežije
Navždy tu bude muset být
Navždy tu bude muset vládnout
O svobodě bude snít
Však jeho duše démonická
Bude pouze chřadnout
A umírat
Nikdy neskončí jeho utrpení
Jen stíny budou ho trýznit
Po jeho zuřivosti žíznit
Tak řekl bůh
Už je to hodně dlouhá doba
Co hrdina slyšel lidská slova
Poslouchá jenom výsměch stínů
a tahá za sebou tu svou vinu
chamtivý byl a ani to neviděl
svým slavným druhům záviděl
a proto chtěl moc
neposlouchal přátel dobré rady
radši se k všem otočil zády
chtěl jenom pořád víc
a nakonec má všechno
a taky vůbec nic
moc navždy zaslepila jeho oči
kolem jeho hlavy stíny se mu točí
a hrdina už nechce vládnout
touží mezi lidmi stárnout
prosí boha a milost
a bůh má jeho nářků dost
zjeví se mu před očima
teď poslouchej moje slova
král stínů před bohem klekl
tohoto zjevení i on se lekl
Proč vzal jsi ten štít
Když stín tě několikrát varoval
Abys od té věci držel ruce dál
Tys hrál si na velkého reka
Teď tvoje srdce žalem puká
Ty nevíš už jak dál?
Tví poddání se ti jen smějí
A ty kruté písně co ti pějí
To jest strašný osud tvůj
Co můžeš udělat?
Uchop ho a pevně stůj
Ne to je hrozné utrpení
Na trůně v téhle zemi tlení
Nevím co mám udělat
Abych svůj osud zvrátil
Ale nikdo mi nezabrání
Abych se zpět na zem vrátil
Bůh zasmál se a už byl pryč
Hrdina neví v čem vězí klíč
Aby vrátit se mohl mezi lidi
Teď už všechny svoje chyby vidí
Ale bůh mu nechce odpustit
Byla to velká chyba
A on se jí musel dopustit
To byl jeho osud
Byly to jeho chyby
Co neviděl dosud
Budu ti čelit pane bože
Do srdce ti zatnu temné nože
Uvidíš že děláš velkou chybu
Když vládnout mě necháš
Noci a království stínů
Říká si hrdina pro sebe
Na nikoho ohledy nebere
Stíny se mu i nadále posmívají
Buďte už konečně zticha
Hrdina hodně zprudka dýchá
Ke mně pojďte moji sluzi
Teď ukážu vám svoji vizi
Nevíte jak teď vypadá má obloha
Tak stůjte zamnou
Já ukážu vám svět bez boha
Všichni oddávají se veliké slávě
Myslí si že bitvu vyhrají hravě
Však bůh se jim směje shůry
Nelze zpochybnit jeho vůli
Armáda v záhrobí se šikuje
K velké bitvě se schyluje
Bůh povolává svoje anděly
Je to ta největší armáda
Kterou kdy lidé viděly
Stínům už došla trpělivost
A začali čekání mít dost
Pustili se do sebe a neznali to
Čemu se říká milost
Na obou stranách oběti padali
Na to se bůh s démonem jen dívali
Bůh hodně hořce zaplakal
Když jeho archanděl si krví
Svá bílá křídla umazal
A padl až dolů na zem
Při pohledu na tu spoušť
Si všichni říkají
Démon a bůh je ale blázen
Bijí se bijí a nemají ohledů
Na život stínů na křídla andělů
Bitva velká ne se skončit
Nikdo nechtěl se z vítězstvím loučit
Padli všichni nebeští vojáci
Už neměli chuť konat tu práci
Bůh nevěřícně před démonem klečí
Všechno k jeho konci svědčí
Teď zas démon se mu směje
Pár stínů temnou píseň pěje
Bůh klesá na zem s v srdci dírou
Teď může k čertu jít se svou vírou
Démon sestupuje na zem
Tak jak snil
Nevěděl že se probudil
Ten svět neodpovídal vzpomínkám
Všude jen samá nenávist a strach
Vzduchem nesl se smrti pach
Tohle to není země lidí
Tohle to i ten démon vidí
Podobá se to trochu záhrobí
Kde žádný život si nehoví
Zase byl poražen démon chamtivý
Už není pochyb že je bez vinny
Uprostřed vidí černý trůn
Pláče a říká si pevně stůj
Tak přestal existovat svět
A to co už nikdo neví je
Že stala se z něj zem zatracení
Kde se životu nedaří
Kde sluneční svit nezáří
Jen démon sedí na svém trůně skomírá
Jen démon sedí a stále jen umírá
Ten osud si vybral zcela sám
Možná byl trochu myslí oklamán
Ale byl to on co chtěl moc
A teď ji má
však umírá