40. století
„Je půl třetí.Vezmi si Krodil.“ zašvitořily náramkové hodinky.
Zadunění.
Další a další. Jako když někde v dálce hrají obři na obrovský buben. Pak „slup ssslup slup,“ zvuk vysávaného zvuku. Rozměrové pumy. Rozvinou jeden svinutý rozměr a pak jej zas zavinou. Nejničivější zbraň 40. století. Po použití této pumy zbude na místě „výbuchu“ jen jakási rašelina obsahující na kousíčky rozemleté věci, které tam dřív stáli.
„Dum.“ Další puma a tahle už blízko. Musím si vzít Krodil. Už přestávám vnímat ultrafialové záření.
„Slup.“ Hmatám pod sebe. Rašelina. Jsem blízko. Tady někde jsou.
Najednou se nebe modře rozzáří. Komorník pustil štít. Na poslední chvíli, ještě pár minut a mohl jsem být součástí tohohle rašeliniště.
Po obloze se míhají modré blesky. Ještě osm kilometrů, hlásily hodinky. Nesnáším implantáty. Mám gen, který je okamžitě vypudí a jsem za něj rodičům vděčný. Musím, ale nosit hodinky.
Metr ode mne se vypařil strom. Zaměřují mne. Mněním barvu a strukturu kůže. Urychluji se a překonávám vzdálenost k útočníkovi.
Nejlepší je oddělit hlavu od trupu a nést jí kus sebou. Doktoři už ho nestačí dát do hromady. Pokud nemá CMS a jeho mozek nemůže jet ze zálohy, ale i tak ho vyřadíte na dost dlouho.
Po kilometru odhazuji hlavu. Ještě kousek a jsem u nich. Moje rodina. Unesli jí prospektoři. Nechtěl jsem jim prodat pozemek tak jsme začali soukromou válku.
Terra Babilonsa je žádaná planetka. Málokdo si může dovolit vlastnit tu kus půdy a prospektoři zkoušejí co můžou. Bohužel jim to tentokrát nevyjde. Narazí.
Už vidím jejich loď. Velký válečný křižník. Moje rodina je uvnitř. Vím, že je nezabijí. To, že nemohou už je mělo varovat před tím si se mnou něco začínat. Ale co všichni nejsme dokonalí.
Teď se proměňuji každou nanosekundu. Nebudou mě moci zaměřit.
Vstupuji do lodi. Desky vnějšího pláště se přeskupují v kódovaném systému. Nevadí, hodinkám trvá dvě sekundy systém rozkódovat.
Pak začíná pravé peklo. Hlavy do levého rohu, trupy do pravého. Žádám komorníka, aby v zahradě vypojil štít. Rodina je v pořádku O ničem nevědí. Nechal jsem jim zabudovat ovladače a hned po únosu jsem je přepojil do vegetativní fáze.
Loď jsem ani nenahlásil. Nechal jsem jim tam pumu, která chvíli po mém odchodu vše proměnila v rašelinu.
Nevím proč to ještě zkoušejí. Jsou to většinou lidé z chudých planet co možná ještě neslyšeli o P-teorii. Prospektorské firmy je zneužívají. Kdyby se jim to povedlo, jejich rodiny by se mohly stát minimálně robotickými.
Bohužel. Život je boj.
„Je pět hodin vezmi si Pertuf.“ Zaševelily hodinky.
