CO3 – VRAK
Obrovská vesmírná loď CO3 se šinula vesmírem. Byla velká jako menší planeta. Byla tak obrovská, že se nedal určit její tvar.
„Kapitáne Kirku!“
„Co tady řvete, Thomsone! Nemůžete ke mně prostě přijít a říct kapitáne Kirku?“
„Promiňte, kapitáne! Mám pro vás zprávu, kapitáne!“
„Ne! Vážně? Myslel jsem, že jste se přišel podívat, jak se mi daří?“
„Pane, ta zpráva se týká RX285C3G!“
„Cože?! Chcete mi říct, že rozbil automat na polívku, nebo co?! Co má sakra znamenat ta blbá zkratka?“
„Pane, to je název právě objeveného vraku vesmírné lodi, pane. Máte ji na monitoru.“
„Samozřejmě, že ji mám na monitoru, Thomsone! Jsem přece kapitán! A který vůl tu loď pojmenoval RX285C3G?!“
„Seržant Douglas, pane.“
„Jak jinak! Místo toho, aby vrak pojmenoval třeba Loď, Future, Oregano, nebo jakkoliv, my jí budeme říkat RX285C3G!“
„Pane, tu loď bychom měli prozkoumat, pane.“
„To vím taky! Právě jsem to chtěl navrhnout. Ale nejdřív se s nimi zkusíme spojit.“
„To už jsme zkoušeli, pane, nejde to.“
„Jenže já jsem kapitán a zkusím se s nimi spojit jako kapitán! To, že se o to nějaký idiot už pokoušel přede mnou, není vůbec podstatné! Haló, tady kapitán Kirk z lodi CO3! Ozvěte se! Míříme na vás fotonovými děly a jsme připraveni je použít!“
„Pane?“
„Co zas?!“
„My máme fotonová děla?“
„Samozřejmě, že ne! Kde bychom asi vzali fotonová děla?“
„Pane, ale vy jste právě…“
„Thomsone, mám pro vás špatnou zprávu. S tím vrakem se nejde spojit.“
„Ale pane, to už dávno víme!“
„No jistě, že to víte! Právě jsem vám to řekl! Běžte pro Douglase, hned!“
„Ano, pane.“
Po 23 vteřinách se ozve zaklepání na dveře a vstoupí asi 30letý muž v seržantské uni-
formě.
„Douglasi! Kde jste se flákal?“
„Řešil jsem bezpečnost naší lodi během nastalé situace setkání s vrakem neznámé civi-
lizace a …“
„Buďte zticha! Na takové žvásty nemám čas! Musíme vyřešit otázku bezpečnosti lodi v nastalé situaci setkání s vrakem nějaké jiné lodi.“
„Ano, pane. Já myslím, že bychom měli vyslat…“
„Fotonová torpéda a celý vrak zničit? To je snad trochu předčasné, Douglasi, nemyslíte?“
„Pane, my nemáme fotonová torpéda. Abych byl upřímný, ještě jsem neslyšel, že by měl fotonová torpéda kdokoliv jiný.“
„To vím taky! A neotravujte mě s nějakými torpédy! Řešíme vrak lodi!“
„Já bych vyslal průzkumnou misi, pane.“
„To je blbost! Ale víte, co mě právě napadlo, Douglasi? My tam pošleme průzkumný oddíl!“
„Pane, nerad to říkám, ale my nemáme průzkumný oddíl.“
„Co myslíte, že se právě snažím vytvořit?! Model atomové elektrárny z první poloviny jednadvacátého století to asi nebude, že?“
„To jistě ne, pane.“
„Pište si jména, Douglasi! Jones, O´Neill, Parker, Douglas.“
„To je brilantní výběr, pane.“
„Ano, i tak se dá říct, že jsem ty lidi vybral právě já. A na průzkumnou misi vyčleňte takovou tu rachotinu, která je červeno-modrá, podlouhlá, je pro 6 lidí, vzadu má dvě srandovní křidélka a jednu trysku, ze které vychází jedovatě zelený plamen, když je v chodu.“
„Myslíte tu, co má na boku nápis Průzkumný modul?“
„Samozřejmě! Co jsem komu udělal?! Jak mám řídit loď s takovými podřízenými?!“
„Můžu odejít, kapitáne?“
„Vy jste ještě tady? Na co čekáte, Douglasi? Myslíte, že vám dám na odchod vyznamenání?“
„Už jdu, pane.“
„Douglasi! A dveře bude zavírat kdo?!“
„Přece počítač, pane. Všechny dveře na lodi jsou automatické.“
„Neflákejte se tady a běžte splnit rozkaz! Hned!“
Kapitán Kirk zmáčkne malé tlačítko označené K1. Na monitoru se objeví obličej asi 45letého muže ve špinavé čepici.
„Dnes si dám vepřové s bramborami, kuřecí polévku a melounovou limonádu.“
„Pane, tady je kotelna.“
„To vidím. Máme dost paliva?“
„Pane, máme 4000 tun jaderného paliva, které by mělo vystačit na 25 000 let provozu celé lodi.“
„V pořádku. Pokračujte.“
Kapitán stiskne tlačítko s nápisem OFF a monitor zčerná. Pak stiskne K2.
„Dnes si dám vepřové s bramborami, kuřecí polévku a melounovou limonádu. Co dělají v kuchyni ti sípající lidé?! To je nehygienické!“
„Pane, tady je karanténa. Na lodi právě probíhá lokální epidemie chřipky, ale naštěstí se nám podaři…“
„Výborně, to jsem si myslel.“
„Kapitán otráveně stiskne OFF a pak K3. Na monitoru se objeví tlustá kuchařka.
„Dnes bych si dal…“
Monitor blikne a kuchařku vystřídá obličej seržanta Douglase.
„Pane, už jsme skoro u vraku té neznámé lodi.“
„Dobrá. Až k ní dorazíte, přibližte se na kontaktní vzdálenost a vejděte do ní.“
„Přesně to máme v úmyslu, pane.“
„To je snad jasné, když jsem vám to nařídil, ne?!“
„Jistě. Už jsme provedli kontakt, pane. Jdeme do lodi. Proboha, tady je bordel!“
„Jaký bordel?! Douglasi, popište situaci!“
„Mám na helmě kameru, pane. Všechno, co vidím, se vám zobrazuje na monitoru.“
„Aha! Já jsem myslel, že je to naše kuchyně. To chcete říct, že je tam vážně takový bordel?! Být jejich kapitánem, tak se zastřelím. Co je ta divná nažloutlá věc po vaší pravé ruce? Vypadá to jako nějaká napodobenina humanoida.“
„To je Jones, pane.“
„Dobře, pokračujte.“
„Je to tady jak po výbuchu, pane.“
„Zřejmě neměli dost zodpovědné vedení a něco zvorali. Vybuchl jim motor, fotonové torpédo se jim dostalo do kanalizace, nebo něco podobného.“
„Pane! Je tady záznam nehody a nějaký text. Dokonce je Anglicky, pane, takže vám ho můžu přečíst.“
„Na co čekáte?“
„Ehm…Vážení Pozemšťané, jsme obyvatelé daleké planety Kchchchrrr-háá-kchch…“
„Vy se dusíte?“
„Ne, pane. To je název jejich planety.“
„Zní, jako kdybyste ho vymýšlel vy, Douglasi. Pokračujte.“
„Ano, pane. A chceme se s Vámi podělit o některé pokroky naší vědy. Látku, způsobující nesmrtelnost, superrychlé motory pro mezigalaktické lety a mnoho dalšího. Přicházíme v míru.“
„Všechno?“
„Ano, pane. Ale je tu ještě ten záznam nehody.“
„Pusťte ho, Douglasi.“
Na monitoru se objevila loď CO3. V popředí byly vidět části lodi, která teď byla vrakem. Najednou z lodi CO3 vyletěla střela, která se pořád zvětšovala, až zasáhla mimozemskou loď a vybouchla.“
„Pane, my jsme někdy v poslední době vystřelili atomovou torpédobombu?“
„O ničem takovém nevím, Douglasi. Proč se ptáte?“
„Protože tuhle loď zničila atomová bomba z naší lodi, pane. A zničila tajemství nesmrtelnosti a vesmírného cestování. A jediný, kdo může vypustit ATB, jste vy, pane.“
„ATB?! To přece znamená aerobní trusová břečka!“
„Ne, pane. To znamená atomová torpédobomba. Vy jste vystřelil ATB, pane?“
„Já jsem chtěl vyčistit kanalizační systém lodi! Tak jsem stiskl tlačítko Vypustit ATB, jasné?“
„Ale to není tak jednoduché. Systém má spoustu jističů!“
„Ano. Objevila se tabulka, jestli chci opravdu vypustit ATB. Dal jsem ano. Pak se počítač ještě zeptal, jestli chci vypustit ATB i přes možnost toxikace velkého prostoru. Myslel jsem, že je to normální a řekl jsem ano!“
„Panebože! Vy jste omylem vystřelil našimi nejtěžšími zbraněmi!“
„A co fotonová děla a fotonová torpéda?“
„Pane, my nic takového nemáme.“
„Vážně?! A co potom znamenají zkratky FD a FT?“
„Fotografická dílna a filozofická terminologie.“
„…“
„Kapitáne, jste tam?“
„Ano, jistě. Až dokončíte průzkum, vraťte se na loď, budeme pokračovat v cestě.“
