Vždy jsem se trápil vědomím vlastní nedokonalosti. Trápily mě mé nezkrotné myšlenky. Tohle vše zmizelo, když jsem si uvědomil, že člověk jako takový je chrám Ducha svatého. A pro to nemůže být nedokonalý. Církev nebudoval Ježíš, ten jen vše připravil pro to, abychom my mohli církev zbudovat. Ani to nebyl jeho úkol. Církev nestojí na krásných katedrálách z kamene. Je o lidech kteří v ní fungují. Odvíjí se od jejich přání, myšlenek a cílů. Ježíš způsobil, že můžeme od Boha žádat cokoli. Smyl naše hříchy. Máme tady uzdravení, splnění přání, vysvobození z těžké životní situace… Je jen na nás, co s tím uděláme. Avšak to, co by jsme měli žádat od Boha je moudrost. Ta způsobí, že budeme moci rozlišit dobré od zlého a s ní také přijdou splněné životní cíle. Když se vám to podaří najednou budete mít energii na vše. Já jsem cítil, jak ze mě vyzařuje energie, ale ne do nekonečna, udržoval jsem si kolem sebe jakési pole. V tomto poli jsem byl já, čistý, krásný, dokonalý. Vnímal jsem pole lidí okolo sebe a mohl jim vnuknout tu správnou myšlenku. Teď se kdykoli mohu vrátit do tohoto „pocitu“ a je mi krásně. Tím, že si udržuji pole jen kolem sebe, dávám svobodu sám sobě a také lidem okolo.
Věřím tomu, že za normálních okolností, neboli většinou, se energetická pole lidí mísí. To může být velmi příjemné, ale taky velmi nepříjemné. Například pro schizofreniky, kteří jsou na tohle a vůbec na všechno přecitlivělí.
Za další bych v této úvaze něco svého. Do této doby jsem v tomto díle psal to, co ve mně probudil náš úžasný pastor.
Lidé mají jako svého protivníka Ďábla. Ten kdysi byl synem Božím. Trápí nás. Napadla mě cesta, jak zavést na Zemi nebeskou dokonalost. Lidé by neměli Ďábla zavrhovat, bojovat s ním, ale pomoci mu vrátit se k Bohu. Pomoci mu zbavit se své zlé povahy. Pochopit, že je nutný na tomto světě a že i jej má Bůh, který je vysoko nad ním, rád. Stejně tak je to s lidskou nedokonalostí. Je jen zdánlivá. Bůh, ten pravý, nás nekonečně miluje a netrestá nás za naše hříchy. Nemoc není boží trest, ale je to příležitost bojovat a zvítězit. Samozřejmě máme na světě každý z nás „vyměřený“ čas, na osud nevěřím, tedy myslím si, že něco takového je, ale máme možnost a svobodu jej změnit. Tedy každý umře, ale je to jen v jeho rukou kdy. Každý má tu sílu se z nemocí vyléčit a ten kdo rozumí tomu, že sám si nedokáže pomoci, toho, pokud o to upřímně požádá, uzdraví Ježíš.
A jedna rada na závěr: Ten kdo hledá dokonalost, je dokonalý v tom, že po ní touží, díky tomu za ním přijde. A není to mrtvý, ukončený stav (aspoň ne pro nás lidi), dokonalost stejně jako pravda se neustále mění, reaguje na změnu všude kolem nás a tak zůstává dokonalostí, pravdou.
