Galdeon, tak tohle je ta skvěla země, kde se plní sny a v níž je všechno možné. Vládne zde královna Glauderon. Ta měla syna Glaona, jehož unesl zlý a mocný čaroděj Rebaros.
Glauderon si na pomoc zavolala hradního elfa Kantimona a trpaslíka Klasima. Oba byli její věrní a milí rádci.
Kantimon měl černé dlouhé vlasy a na hlavě světlou čelenku. Jako většina elfů byl vysoký. Nosil u sebe vždycky meč nebo dýku, a někdy i luk. Naopak Klasim se zdál malé postavy. Nebyl moc starý, a tudíž neměl žádné vousy, jak je u trpaslíků obvyklé. Ale vlasy mu rostly dost. Ze zbraní si oblíbil dýku a hůl.
Oba tedy přišli ke Glauderon, své paní. Ta jim ukázala před sebe na krásné stříbrné židle: "Posaďte se. Chci vás o něco požádat."
Kantimon zvolal: Splníme všechno, co si jen budete přát!" Klasim jen přikývl.
Královna pokračovala: "Týká se to mého syna Glaona... Nevím už, co mám dělat. Snad jen vy mi můžete pomoci. Navrhujete něco? Mě napadá jen jediné-vypravit se na cestu za účelem najít prince a zničit Rebarose!"
Chvíli bylo ticho.
"Já se výpravy rozhodně zůčastním!" ozval se jásavý výkřik Klasima.
"Přidávám se," rozhodl se i Kantimon.
"No to je super," pokračovala královna, "sami jít ale nemůžete. Doporučím vám vzít si s sebou nějakou čarodějku."
"Jo jasně... Ale kde k ní přijít, co?" odsekl Klasim.
Glauderon na to: "Nic těžkého... můžete říci mojí neteři Sulafaně. Ta se v tomto umění docela vyzná."
"Nu, tak dobrá. A dál? Já bych vzal ještě nějakého upíra," navrhl Klasim.
"Upíra?" zděsila se královna, "to vám moc nedoporučuji. Já s nimi nemám dobré zkušenosti. Jinak jsou ale silní."
Klasim s Kantimonem si to vymluvit nedali. Glauderon tedy souhlasila.
"A mohli bychom vzít třeba i člověka?" zeptal se Kantomon.
"No... těžká otázka. Vzhledem k tomu, že jde o mého jediného syna, vám to povoluji. Ale! Vybírejte velmi pečlivě." S těmito slovy královna skončila a trpaslík s elfem se s ní rozloučili.
Před hradem řekl Kantimon Klasimovi: "Navrhoval bych tohle: Ty sežeň nějakého toho upíra a já bych se vypravil do světa lidí. Pak se všichni setkáme u Nejvyššího kříže. Souhlasíš?"
"Jasně, je to skvělý nápad, aspoň to budeme mít rychleji."
Kantimon se vydal směrem dolů do údolí. Zkusí štěstí tam. Cestou potkal jednoho staršího trpaslíka, a tak se ho rovnou zeptal: "Ty jsi zdejší? Mohl bys mi, prosím, povědět, kde tady žijí upíři?"
"Upíři?!" zděsil se trpaslík, "to ti říci můžu, ale s tebou k nim nepůjdu."
Kantimon se jej neptal, proč se jich bojí, a tak naslouchal jeho jeho slovům, jež popisovaly cestu.
Asi po půl hodině došel elf do údolí. Trpaslík mu řekl, ať jde k jeskyni Můr. Tam by se mohl nějaký ten upír vyskytnout. Anebo ještě kousek dál je Upíří hřbitov. Na obou těch místech se upíři vyskytují. Proto tam skoro nikdo nechodí.
Kantimon našel jeskyni docela rychle. Rozhlížel se, jestli někoho neuvidí. Nikde nikdo. Rozhodl se, že se teda půjde podívat na ten hřbitov.
Když v tom...
Něco nebo někdo na něj zvrchu skočilo či spadlo.
"Ááááá..." zařval elf zděšením i překvapením. A spadl pod tou tíhou té těžké věci na zádech. Pak ucítil lehkost a čísi smích. Otočil se. Byla to upírka.
"Co tady dělá královský elf? Zde, u jeskyně Můr? Nikdo tu nechodí..." řekla smutně, "všichni se bojí upírů, je to tu velmi opuštěné..."
"Já jsem se vydal hledat upíry. Na rozkaz naší královny dávám dohromady výpravu, která se vydá hledat ztraceného Glaona," odpověděl ji." Jmenuju se Kantimon."
"Já jsem Migu."
"Kde jsou ostatní upíři? Nebo to jsi sama?"
"Ne, pojď se mnou na hřbitov. Tam si vybereš. Ale počkej! Já se tý výpravy taky zůčastním. Souhlasíš? Prosím!!!"
"No, uvažoval Kantimon, "tak dobrá."
Došli na hřbitov. Tolik upírů tam! Kantimon s Migu si na jeden hrob a mlčky pozorovali. Vtom si jich jeden upír všiml a přiběhl k nim. Tenhle nebyl zlý. Migu ho navíc znala moc dobře a hned jej doporučila. Chvíli si tak povídali, když Kantimon ukázal ještě na jednoho. "Kdo to je?" zeptal se.
Migu jen řekla, že toho vůbec nezná. Že musí být asi nový.
Upír, kterého vzali, se jmenoval Balkin: "Migu, ten je tu aspoň týden. Ale také jej zatím neznám."
"Můžete mi ho zavolat? Líbí se mi, já bych jej také vzal a tím s touto rasou končím."
"Já ti ho zavolám, ale buď opatrný, nevíme jaký je," namítla Migu a hned se za ním vydala.
Pak oba přišli. Zjistili, že je to moc skvělý upír a že by tu výpravu bez něj nezvládly. Byl to Darrin. Je rád, že nám bude moci pomoct.
Mezitím stál Klasim před portálem. Čekal, až se otevře. Otevírá se každou celou hodinu. Tak zůstávala jen pouhých pět minut.
Konečně se portál začínal pomalu otevírat. Klasim hned vkročil. Poprvé byl ve světě lidí. Teď může jít někoho hledat. Času má dost. Zde se portál otevírá jen každou půlnoc; také na pět minut.
Pomalu se vydal k nejbližšímu paneláku. Hned se zeptal sám sebe, proč ho nenapadlo dřív, že bude potřebovat být vyšší. Stěží dosáhl na kliku. Bylo zamknuto.
"Budu muset počkat, až se někdo objeví."
Čekal ale jen malou chvíli. Přicházeli dvě holky, nejspíš sestry. Všimli si malého trpaslíka a šli k němu. Klasim se jim představil a řekl, co potřebuje. Nevypadaly totiž, že by byly zlé. Napřed mu moc nevěřili, ale pak souhlasili zůčastnit se výpravy. Také se představily, jsou to Klára a Sára Markovy.
Zrovna za rohem vylezli dva kluci, David Hopp a Bastian Day.
David spustil: "Všechno jsme slyšeli. Jdeme s váma. Tohle si nesmíme nechat ujít."
Klára hned odpověděla, že to ani náhodou. Jen Klasim se bál prozrazení, a tak svolil. Klára se s tím bude muset smířit.
"Jo ale co teď? Portál se otevírá až o půlnoci. Kde budeme do tý doby?"
"Tak my ti ukážeme naše město," napadlo Sáru.
Všichni s ní souhlasili.
Kantimon si ještě na něco vzpomněl. "Musím se rozloučit s mou dobrou kamarádkou Jandis. Hned se vrátím."
Když přišel o hodinu později, šla vedle něj krásná elfka. Byla to Jandis. Prý se chce také zůčastnit tohoto dobrodružství, a Kantimon ji nemohl přesvědčit o opaku.
"Aspoň nás bude víc. Boj proti takovému mocnému čaroději nebude vůbec lehký," namítl Darrin. "A kdo to tam běží, tam za vámi?"
Kantimon s Jandis se otočili.
Elfka vykřikla: "To snad ne! Není to náhodou má starší sestra Kambis?!"
Kantimon znal její sestru, tudíž s ní musel souhlasit, protože to vážně byla Kambis. Běžela za nimi, protože tady bez Jandis nechtěla zůstat. Museli ji vzít s sebou.
"A Jandis, naše kamarádka Miera čeká v lese. Půjde s námi."
Kantimon to už nevydržel a vzkřikl: "Tak to by už snad stačilo, ne?! Kdoví, kolik lidí přivede Klasim a pak musíme ještě pro tu Sulafanu. Takže MIERA je opravdu už poslední. Jasný?!"
Ostatní jen přikývli.
Balkina poslali sehnat Sulafanu, aby byli rychle zpátky.
O chvíli později všichni všichni stáli u Nejvyššího kříže. Sulafana měla u sebe ještě svého malého skřítka Zalose. Už se mohli vypravit na cestu. Sbaleni byli už dávno. Musí jít přes les, aby přibrali tu Mieru.
Když lidé uviděli les, trochu se toho zděsili. Stromy vysoké až k obloze, v průměru aspoň dva metry.
Jandis je upozornila, že se v tomhle lese skrývá mnoho nebezpečí. Některé zdejší bytosti jsou velká jako ty stromy. Nebo to se aspoň vypráví.
"Támhle, za tím blízkým stromem, to je Miera," ukázala rukou Kambis.
Všichni se otočili tím směrem. Byly zde ale dvě elfky. Právě k nim přišli. Miera má krásné zlatavé vlasy a je menší postavy. Ta se představila a ukázala na druhou elfku: "Tohle je Edra, zdejší lesní elf. Pomůže nám dostat se přes les."
"Jak dlouho asi půjdeme tím lesem?" zeptala se Klára.
"Nevím přesně... Jestli nikoho nepotkáme, tak bychom měli být zítra venku," odpověděla Edra.
"Cože? Jít v noci v lese? To se mi ale vůbec nechce!"
Procházeli převážně jen mlčky. Občas někdo něco řekl. Nejvíc mluvila Edra, aby je kdyžtak na něco upozornila. Kdežto Darrin neřekl snad nic, pokud se ho na něco neptali.
Konečně uviděli poslední stromy a ocitli se venku, mimo les! Pro některé to byl skvělý pocit, hlavně pro lidi.
Rebaros žije daleko na severu. Naštěstí měla Sára kompas, takže věděli, kudy se mají vydat.
Začíná úžasné dobrodružství elfů, lidí, trpaslíka, skřítka, čarodějky a upírů.
