Ráno se Lona vzbudila s divokým kašlem. V krku ji škrábalo a celá byla v jednom ohni. Na náladě jí nepřidal ani fakt, že Shan vedle ní neležel. Zvykla si probouzet se vedle něj každé ráno a teď bylo vedle ní prázdno. Všechno se to včera pokazilo, pomyslela si zoufale. Vyklopýtala se z pod propocených přikrývek, opláchla a natáhla na sebe nejenom tuniku, ale tentokrát i kalhoty. Potom s náručí dek seběhla dolů na dvorek, kde je rozvěsila přes dvě bidla. Po cestě zpátky do pokoje potkala Thadease.
„Dobré ráno,“ zaskřehotala.
„Dobré ráno, tuším to odstůněš,“ opětoval jí úsměv.
„Vypadá to tak, za hloupost se platí. Uklidím postel a až trochu proschnou peřiny, uvařím čaj a zalezu zpátky.“
„Ani nápad. Do postele půjdeš teď hned, čaj ti uvařím já.“
„Ale já mám postel úplně mokrou, jak jsem se v noci potila,“ namítla.
„Tak si půjdeš lehnout ke mě. V tomhle stavu tě nenechám promenádovat se po celém domě,“ zamračil se. Lona chtěla ještě něco namítnout, ale Thadeas ji zatáhnul do jeho pokoje, který byl vlastně původně pokoj starého mnicha, po bradu ji přikryl teplou dekou a nezapomněl přidat kázání o tom, že jestli vystrčí jenom prst z pod deky, bude toho dlouho litovat.
„Otče, dneska Lonu nečekejte, bude zalezená celý den v posteli,“ objevil se Thadeas ve dveřích mnichovy pracovny.
„Stalo se něco?“
„Jenom se včera trochu nachladila, tak se dneska bude léčit. Postarám se o ni,“ usmál se mág a zase zmizel, aby mohl Loně uvařit slíbený čaj. Odnesl jí hrnek vonícího čaje proti nachlazení a s meduňkou pro dobrý spánek. Původně měl dnes v plánu, že začnou zkoušet rozsah jejích schopností. Měla by se je naučit co nejdříve ovládat. Ale když ji viděl schoulenou na své posteli, uznal, že bude lepší, když se dnes pořádně vypotí. S výukou můžou začít třeba zítra.
„Nevíš, kde je Lona?“ vyrušil Thadease ze čtení Shan. Bylo pozdní odpoledne, ale kuchyňský vzduch byl ještě stále provoněný pečeným masem.
„U mě,“ odpověděl mág, aniž by zvedl oči od knihy.
„A co dělá u tebe?“ neunikl Thadeasovi Shanův ostrý podtón.
„Spí,“ odpověděl prostě.
„Spí?“
„Ano, chceš se o tom přesvědčit? Opatrně, dveře vržou, když se otevřou moc rychle,“ odpověděl naprosto klidně Thadeas, což Shana ještě více podráždilo.
„A může mi někdo vysvětlit, proč spí ve tvém pokoji a ne ve svém?“ potlačoval jen stěží vztek v hlase.
„Kdyby jsi tady byl ráno, nemusel jsi se teď tak hloupě ptát. Děláš tady žárlivé scény, jako by ti na té dívce bůhví jak záleželo, ale už včera v noci jsi zmizel z domu, aniž by ses staral, co s Lonou je,“ vyjel na něj mág. Jeho klid byl tentam. Rozčiloval ho Shanův nadřazený tón a i když to byl jeho král, neměl v nejmenším úmyslu nechat na sebe pouštět jeho zlost.
„Nedělám žádné žárlivé scény,“ zavrčel po chvíli Shan, když se vzpamatoval z prvotního šoku, který mu Thadeasův výbuch způsobil.
„Říkej si tomu, jak chceš,“ odvětil mág už zase s očima přilepenýma na řádcích zažloutlých stránek, čímž dal jasně najevo, že už se na tohle téma z rozzuřeným Shanem nemíní bavit. Mladý bojovník to pochopil a vytratil se z kuchyně, aby vzápětí tiše zaklepal na dveře Thadeasova pokoje. Když se nic neozvalo, opatrně otevřel dveře. Byl sice vzteky bez sebe, ale pamatoval si mágovo upozornění na nenamazané panty. Na rozdíl od zbytku domu byly okenice v pokoji otevřené, takže skrze zašmudlané a nekvalitní sklo sem prosvítaly životadárné sluneční paprsky. Odrážely se od Loniných kaštanových vln rozhozených po polštáři do půvabné svatozáře, hřály hladkou tvář zdobenou kapkami potu. Shan za sebou zavřel dveře a posadil se na stoličku vedle postele. Lona měla pravidelný dech, který prozrazoval její hluboký spánek nenarušený překvapivým návštěvníkem. Zavrtěla se a Shana ovanul horký vzduch, když částečně odkryla dlouhou štíhlou nohu, aby se trochu zchladila. Muž chvíli sledoval, jak se teplá pokrývka pravidelně zvedala v rytmu dechu, načež se zvedl a opustil pokoj dřív, než ho stačila naprosto ovládnout touha sevřít ji do náruče. Zavřel se ve „svém“ pokoji a zaměřil pozornost na lůžko postrádající obvyklou vrstvu pokrývek. Potom si uvědomil, že viděl některé z nich viset na dlouhých bidlech na dvorku. Přestlal postel do čistého, přinesl vyvětrané pokrývky a nachystal Loně pohodlné lůžko.
Seděla na skalní římse a vyhřívala se v paprscích zapadajícího slunce. Pocit svobody, který jí prostupoval celým tělem, byl nádherně opojný, i když netušila, co jej způsobovalo. Závan teplého vzduchu ji vyrušil z přemýšlení. Otočila se na svého společníka, který se právě vrátil z lovu. Nasycený a příjemně unavený následnou koupelí vypadal naprosto spokojeně. Černá šupinatá kůže se mu nádherně leskla kapkami vody, které ještě nestačily po koupeli oschnout, roztažená křídla natahoval ke slunci stejně, jako před chvílí Lona tvář.
„Vezmeš mě k sobě?“ zašeptala dívka něžně a pohladila černého draka po hlavě, která byla pomalu větší, než ona sama. Drak souhlasně odfrkl, až se Loně přilepily kalhoty ke stehnům. Nečekala ani chvíli a posadila obkročmo na drakovu šíji. Drak se odrazil silnýma zadníma nohama od skály, až po jeho drápech zůstaly v kamenu vyryté mělké rýhy, máchl mocnými křídly a vznesl se vysoko nad hory. Lona vnímala ostrý vítr, který jí cuchal vlasy a rval volnou tuniku z těla, ale nemínila se vzdát neopakovatelného pocitu volnosti.
Drak pod ní najednou zařval, křídla přestala hladit okolní vzduch a jako kámen letěl mytický tvor i s vyděšenou jezdkyní k zemi. Loniny ruce byly zbarvené krví, její drak byl mrtvý...
Shan se zrovna vracel do kuchyně, aby oznámil Thadeasovi, že míní Lonu přestěhovat zpátky na její lůžko, když ho v polovině kroku zarazil její zoufalý výkřik. Byl jenom pár kroků od pokoje, ve kterém ještě před chvílí spala, přesto mu připadalo, že uběhla celá věčnost, než se dostal k zavřeným dveřím. Ve stejnou chvíli dobíhal i Thadeas, oba vtrhli do pokoje a pohledem se na vteřinu zarazili na spící dívce zmítající se na posteli v noční můře.
„Lon,“ zatřásl s dívkou Shan. Její oči se rozespale otevřely zastřené bolestí a smutkem. „Byl to jen sen,“ šeptal Shan něžně a přitáhl si ji do náruče.
„Byl tak opravdový,“ vzlykala Lona a přitiskla se k jeho tělu.
„Povyprávěj mi, co se ti zdálo,“ hladil ji Shan po vlasech a konejšivě kolébal.
„Já... byl tam drak... černý a já... rozuměla jsem mu. Letěli jsme... letěli jsme nad horami a pak... on... krev...,“ šeptala a upírala na Shana zoufalý pohled.
„Pšššt, už je to pryč, jsem u tebe,“ snažil se ji uklidnit Shan. Zvedl ji do náručí a za nesouhlasného mágova pohledu ji odnesl do jejich pokoje. Něžně položil Lonu do postele a zatímco ji přikrýval, upadla dívka znovu do hlubokého spánku. Potom se vrátil za Thadeasem, aby ho požádal o nějaký léčivý čaj pro Lonu. Netušil, kde se právě teď nachází otec Velas, a tak mu nezbyla jiná možnost, než požádat o tuto službu Thadease, protože sám se v bylinách nevyznal. Ten už mezitím stihl dát vyvětrat propocené přikrývky ze svého pokoje a nejspíš měl stejné myšlenky jako Shan, protože už se pomalu vařila voda na čaj. Bez dalšího slova se oba muži míjeli v kuchyni, dokud nebyl čaj hotový. Potom Shan zmizel v chodbě a Thadeas se znovu začetl do knihy, myšlenkami však byl s Lonou v pokoji.
Lona se probrala další den ráno a konečně se cítila mnohem líp. Z nosu se jí spustila rýma, ale v krku už ji neškrábalo a nebyla ani tak unavená, jako předchozího dne. Líně se protáhla a s úsměvem zjistila, že Shan spí vedle ní. Chtěla se chvíli kochat pohledem na spícího muže, ale mohutné kýchnutí, které se jí vydralo s krku, Shana probudilo.
„Ups, promiň... a dobré ráno,“ usmála se na něj zářivě.
„Hm, dobré ráno,“ opětoval ji rozespale úsměv a přitáhl si ji blíž k sobě. S úsměvem zaregistroval, jak se mu Lona podvolila a přitulila se k jeho nahému hrudníku.
„Nakazím tě,“ zašeptala. Její dech ho pohladil na horké kůži.
„Jsem odolný,“ zamumlal do jejích vlasů.
„Proti všemu?“ zeptala se laškovně. Shana tón jejího hlasu naprosto probudil.
„Proti všemu ne,“ odpověděl tiše a zalehl ji. „Třeba proti tobě se mi nějak nedaří vypěstovat imunitu.“
„Tak to jenom doufám, že jsem nakažlivá jenom v tom dobrém slova smyslu,“ zašeptala.
„V tom nejlepším,“ odvětil a začal ji líbat.
Lono, už jsi vzhůru? ozval se jí v hlavě Thadeasův hlas.
Děje se něco, Thadeasi?
Asi byste měli rychle vstát a přijít do pracovny, jeho hlas zněl naléhavě.
„Shane, něco se děje,“ odstrčila ho, rychle vstala, až se jí zatočila hlava, trochu se opláchla a nasoukala do čistého oblečení.
„Co...?“ hleděl na ni nechápavě, ještě stále zachumlaný do přikrývek.
„Thadeas nás oba naléhavě volá do pracovny,“ vysvětlovala, zatímco po něm házela kusy oblečení, aby ho vyburcovala ke spěchu. Ve chvíli, kdy se Shan posadil na posteli, mizela Lona zrovna v chodbě.
„Co se děje?“ vyhrkla místo pozdravu. Otec Velas seděl s Thadeasem u stolu, Astori v okně, a všichni se tvářili nad míru ustaraně.
Dobré ráno, Lono, pozdravil ji jestřáb a divoce vypískl.
Astori, dobré ráno, usmála se zářivě. Neviděla jestřába od chvíle, kdy před čtyřmi dny přiletěl i s Thadeasem. Nejspíš poletoval někde nad městem.
„Jsem tady, co se děje?“ objevil se Shan hned za Lonou.
„Vojsko, den od Zirkany. Alud se dozvěděl o tobě a Loně a teď si nejspíš jde pro vás pro oba,“ vyhrkl ze sebe Thadeas.
„Ale jak...“ nechápal Shan.
„To nevím, každopádně musíme hodně rychle zmizet. Není nejlepší nápad použít brány, ale pod městem je spleť chodeb, kterými bychom mohli projít na druhou stranu hory,“ navrhoval Thadeas.
„V těch chodbách zabloudíte a nikdy nevyjdete ven,“ namítl mnich.
„Každopádně je to nejspíš jediná možná cesta. Strážní už jistě ví, že jsme ve městě, a pokusí se nás zarazit za každou cenu. Nechápu ale, proč na nás Alud vytáhl celé vojsko,“ přemýšlela Lona nahlas.
„To je jednoduché, ví i o mě. Pokud by sem poslal pár vojáků, nebyl by nejmenší problém zvládnout je pomocí tvého a Shanova meče a mé magie. Celou armádu ale nezvládneme, i kdybychom se snažili sebevíc.“
„Kde jsou vchody do katakomb?“ zajímal se Shan.
„To je další problém. Jediný použitelný vchod je v hlavním chrámu,“ řekl tiše Thadeas.
„Sakra, zrovna dneska,“ zaklel Shan.
„Nebýt koně, byla by to pro nás výhoda. I kdyby nás stráže sledovali, v tom chumlu modlících lidí bychom se jednoduše ztratili,“ namítla Lona.
„Carba tady za žádnou cenu nenechám,“ zavrčel Shan s tak divokým výrazem v očích, že měla Lona co dělat, aby neucouvla.
„Neříkám, abys ho tady nechával. Mám nápad, ale netuším, jestli se dá zrealizovat. Thadeasi, když dokážeš sebe proměnit v jestřába, dokázal bys Carba proměnit třeba... já nevím.. v myš?“ obrátila se na mága. Shan na ni zůstal vyjeveně zírat. Bylo to šílené, ale geniální.
„To netuším, ale s tvou pomocí by se to povést mohlo,“ pokyvoval Thadeas.
„Tak fajn, v kolik začínají modlitby?“ obrátila se pro změnu na mnicha.
„Ty začaly už ráno, ale nejvíc lidí bude v chrámech přes poledne,“ vyhrkl.
„Hodně lidí je pro nás výhoda, ale zase jich nesmí být moc. Musíme zmizet ještě před tím, než se chrám úplně naplní,“ přemýšlela nahlas. „Teď pobalíme nejnutnější věci...“
„Myslím, že nejdřív bychom se měli pokusit proměnit Carba,“ přerušil ji Thadeas. Lona jenom kývla, Thadeas byl zkušený mág a věděl víc, než ona. Všichni se přesunuli na dvorek. Shan začal uklidňovat Carba, něžně na něj promlouval, zatímco ho sedlal. Thadeas se koncentroval na nadcházející kouzlo. Lona ho držela za ruku, aby si v případě potřeby mohl vzít část její síly. Celý dvorek oslnil modrý záblesk a na místě, kde ještě před chvílí stál statný hřebec, se objevila malá černá myška. Lona cítila, jak ji část síly opustila, ale nedala na sobě nic znát.
„Zapomněli jsme na jeden malý detail. Ty a Thadeas také potřebujete koně,“ přerušil ticho Shan.
„Sakra,“ vyprskla Lona. „Thadeasi, začni balit. Budeme potřebovat nějaké jídlo, přikrývky a oblečení. Já a Shan jdeme dolů do města pro koně,“ řekla naprosto autoritativně, takže mága ani nenapadlo odporovat. Lona přes sebe přehodila vlněný pléd a už spěchala křivými uličkami dolů do města, aniž by se přesvědčila, že ji Shan následuje.
„Lon, počkej chvíli, vždyť nevíš, kam máš přesně jít,“ dohnal ji. Ještě si připínal k pasu svůj meč a nasměroval ji do jedné z uliček, která je vyvedla na podobné prostranství, na jakém měla svou prádelnu i Kristin. I přesto, že byl modlitební den, z kovárny se ozývalo pravidelné cinkání kovu, před jedním domem visely nejrůznější kůže sušící se v zimním slunci, nějaký chlapec kartáčoval koně v ohradě...
„Hej, Lukasi, potřebuju dva skvělé koně,“ křikl na chlapce Shan.
„Už je máš nachystané, Shane. Zvěsti o vojsku se donesly už i mě,“ zazubil se na něj mladík a kývl ke stáji. Když Shan otevřel dveře, obrátila k němu dvě nádherná zvířata hlavy. Statný hnědák zafrkal a pohodil hlavou.
„Taky tě zdravíme,“ odpověděla mu Lona nahlas, ale svou pozornost zaměřila na černou klisnu.
Ahoj krásko, vyslala k ní myšlenku. Klisna se obrátila, přišla blíž k Loně a jemným čumákem ji šťouchla do krku. Lona se zasmála a přitulila se k voňavé koňské šíji.
„Myslím, že si budeme rozumět,“ usmála se na Shana, kterému nad tím obrázkem zmizel z tváře ustaraný výraz.
„Vyveď koně ven, ještě musím něco zařídit,“ zamračil se opět a vyběhl naproti ke kovárně. Lona vyvedla oba už osedlané koně doprostřed malého náměstíčka a oba uklidňovala něžnými slovy. Shan se objevil za chvíli se záhadným balíčkem v rukách. Aniž by se ho Lona ptala, co to vlastně nese, zamířila s oběma uzdami v rukou za ním nahoru do mnichova domu. Když dorazili na dvorek, seděl Carbo-myšák na jednom ze tří cestovních balíků. Thadeas a otec Velas už je očekávali. Jakmile zavřel Shan dveře dvorku, proměnil mág s pomocí Loniny síly oba koně v další drobné myšky.
„Sbalil jsem jenom to nejdůležitější. S velkými zavazadly bychom byli příliš nápadní,“ zachraptěl Thadeas.
„To je v pořádku. Jestli jste oba připravení, měli bychom vyrazit,“ podíval se na Lonu a Thadease. Oba němě přikývli, přestože je další kouzlo připravilo o část jejich síly. Lona sebrala svou Krásku a strčila ji do kapsy košile. Potom se ujala jednoho z cestovních vaků, ale Shan ji zarazil.
„Něco pro tebe mám,“ usmál se a podal jí balíček, který vyzvedl od kováře. Zarazila ji jeho váha. Na to, jak byl balíček malý, i když dlouhý, vážil poměrně hodně.
„Co to je?“ podívala se na něj zvědavě a hned začala rozbalovat jemnou kůži. Od chladného kovu se odrazily paprsky slunce a na chvíli Lonu oslepily. Že drží v ruce úplně nový meč, si dívka uvědomila teprve po několika vteřinách. Na hladkém ostří ještě před chvílí skrytém v pochvě z modré kůže, byl vyryt jednoduchý drak. Jílec meče zdobily modré kameny a nádherné tepání.
„Shane, to je nádhera, moc děkuju,“ objala prudce mladého muže a vášnivě ho políbila. Teprve po chvíli si uvědomila, že má u svého počínání svědky, a rozpačitě se od Shana odtáhla.
„Tak, je čas vyrazit,“ prolomil ticho Thadeas. Už se stihl rozloučit se starým mnichem, který měl v očích slzy, teď byla řada na Loně a Shanovi. Lona starého muže objala, za všechno mu poděkovala a slíbila, že dá na Shana pozor. Potom i s Thadeasem vyšla do ulice, aby měl Shan s otcem Velasem chvíli soukromí.
„Dej na ni pozor, Shane Aleco. Ona je nadějí této země stejně, jako ty. A je křehčí, než si vůbec myslíš,“ napomínal ho mnich rozklepaným hlasem.
„Já vím, otče. Slibuju, že ji ochráním,“ zašeptal Shan. „Opatrujte se tady, brzy se tady oba ukážeme,“ objal starého muže, popadl poslední zavazadlo a zmizel dřív, než se mu do očí nahrnuly slzy. Nevěděl, kde přišel k takové jistotě, ale věděl, že už starého mnicha nikdy neuvidí.
