Deštěm a bouří se řítili dva koně.První bílá kobylka s černou hřívou a ohonem,divoká a spěněná jak se snažila předehnat vítr.Daleko za ní,ale stále v její stopě jel ryzák,který jen stěží stačil kobylku sledovat.Jeho jezdec ani nebyl tak zdatný.Bílou kobylku vedla mladá dívka s havraními vlasy,které teď byly slepené deštěm a vlály jí v pramenech jako svíjející se hadi.Chlapec na druhém koni byl mladší,ale né o mnoho.Skláněl tvář do ryzákovy hřívy,aby zmírnil nárazy divokého větru které hrozily vyhodit ho ze sedla.Dívka zvolnila tempo aby ji mohl dohnat a pak prudce sjela z cesty do houštin.Teď už jela opatrněji,ale jak se jim zklidňoval tep rozhodně se nezklidňovala bouře.Stále vítr divoce rval větve stromů a plašil jejich koně.Mezi stromy zablikala světla a brzy se objevily první domky vesnice.Dívka téměř zastavila a opatrně se rozhlédla.Nezahlédla nic podezřelého a tak opět popohnala koně.Jeli pomalu vedle sebe oba promáčení deštěm a k smrti unavení.Našli hostinec a před ním zastavili.Když vstoupili dovnitř v první chvíli nic neviděli,jaké tam bylo šero.Po chvilce uviděli pár dubových stolů a několik lavic na kterých se povalovalo pár místních osadníků a možná pocestných.Sedli si do rohu co nejdál od všech,ale tak aby si jich hostinský (pokud tu nějaký byl) všiml.Během chvilky se odkudsi vynořil menší zavalitý muž s orlím nosem a nezaměnitelnou zástěrou. "co to bude?" zeptal se chraptivým propitým hlasem.Akira se podívala na svého společníka a ten bez rozmyslu řekl o dva poháry medoviny.Hostinský se odpotácel a oni osaměli.Akira složila ruce na stole a dívala se na ně.Krásné dlouhé prsty s jedinným šperkem,s dlouhými pečlivě upravenými nehty a lehce vystouplými klouby.Chlapec na ně položil svoje dlaně,stejně jemné a ledové se znatelnými klouby. "Už jsi se rozhodl?" Zeptala se tiše. "Jméno je jen na tobě.Musíš jím být,musíš o cítit.Je to vážná,ale vlastně osvobozující volba." mluvila tiše a klidně,nevzhlédla,moc dobře věděla co uvidí v těch očích.Ještě nebyl osobnost,ještě nevěděl vše co měl vědět.Nastalo ticho které po pár minutách přerušil hostinský svým příchodem se dvěma pohárky a džbánkem.Poděkovali a přitom se po nich ohlédlo několik místních opilců,kteří se tou dobou začli probouzet po nočních oslavách.Oba upíři u sebe seděli blízko a prsty měli propletené na stole.působili jako milenci,tedy působili by tak,kdyby dívka neměla vedle sebe položený meč a chlapec neměl v očích podivný smutek.Nedávná válka připravila o domov hodně dětí,které se teď toulaly se zbraněmi po kraji a brali si jídlo a oblečení aby přežili.Někdy i zabíjeli,když se jim někdo připletl do cesty.Tihle dva ale na to nevypadali.Byli velmi dobře oblečení v kůži s třásněmi byli čistí,jen smáčení deštěm,ale když z nich okapala voda,dalo se říct,že jsou to krásní lidé."Gabriel" zašeptal chlapec do mrtvého ticha,kdy jedinnými zvuky bylo kašlání a klení místních.Akira zvedla hlavu a podívala se do očí svého přítele.Melodické,jemné a zvučné jméno.´Budou si nás pamatovat´uvědomila si.Zvučná a snadno zapamatovatelná jména."Gabriel" opakovala po něm,jen o poznání něžněji,jako by to jméno hladila a hrála si s ním."Dobré jméno"zašeptala a naklonila se k němu.Ucítil její ledové rty na svých a zavřel oči,jako tenkrát.Tentokrát to ale bylo jiné,jako kdyby byl on sám vytesán z kusu ledu a ona anděl.Jenže pokud kdy byla andělem,pak černým,jako noc.Nebylo v ní nic dobrého pro lidi,jen nesmrtelné hledala a chránila,věděl o ní už dost.Jak miluje divokou jízdu na koni,jak usíná s mečem blízko těla.A taky věděl,že i přes to co z něj udělala stále ještě cítí.Cítí jí.Jako by tím,že darovala nesmrtelnost,darovala i kus sebe a on bez ní teď nedokáže žít.
"Gabriel"
