…„hm, co to támhle jde za čoklítos? Ten mrňavej chlupatej spratek co jsem se s ním málem porval minule, hafffgrzzzrrrHAFFF“ „Rexii! Mazej z toho balkonu!“
Pes se neochotně zvedl od škvíry balkonového panelu, zpod které sledoval dění na sídlišti. Prosmýkl se pootevřenými dveřmi a z obýváku proběhl do kuchyně.
Napil se vody z misky a čuchl k misce se žrádlem. „Cože zase granule? To si dělají srandu? Já chci kus masa“, pomyslel si zoufale. Dolehlo k němu ňafání z ulice. Nastražil uši. „Co to tam slyším?“
Rychle proběhl zpátky přes obývák na balkon a zaujal strategickou polohu ležmo. „Fíha, není to na procházce s tím príma starým pánem ta dokonalá psice z druhého patra? Krásná bílá pudlice. A jak se nese. Já chci ven, chci za ní, prosííím, chcí…“
„Kruci čokle jeden, přestaň tam kňučet, ven půjdeš až přijdou děti ze školy.“ „Ale no tak, podívej paničko, taková krásná psí slečna, to se jen tak nevidí. Vždyť ti to nic neudělá, přestaň se válet na gauči, koukat na televizi a pojď se mnou ven“
„Rex! Řekla jsem mazej na místečko!“
Pes proběhl vzrušeně do kuchyně, k venkovním dveřím, kde chvíli čmuchal a potom zase zpět k paničce. „Hele, myslím to vážně, no tak, udělej mi radost, pojď ven, pojď, prosííím“. „Mazej z té postele dolů! Víš, že na gauči nemáš co dělat!!! A neotravuj!“
Pes seskočil a znovu vyběhl na balkon. „Už budou skoro u lesa, ale ještě pořád to stihneme, ten dědula chodí docela pomalu. Prosím, paničko, je to fakt sexy psice, sama máš už tři děti, měla bys mít pochopení?!“
Pes se vrátil do obýváku a smutně dělal psí oči. „Začínám toho tvýho votravování mít dost, přestaň nebo pudeš na guláš!!!“ „Nevyhrožuj, jo? A vůbec…tak co ty na to? Přestaň se cpát těma chipsama a pojď se proběhnout. Paničko…paničko? Co to letí? Pantofle???“
Pes tak tak uskočil a raději zmizel do svého pelechu v ústí kuchyně. „…to je fakt psí život, tohle“, pomyslel si nešťastně.