Já a můj pes
Netrvalo dlouho a já zjistil, že napíši něco neobvyklého. Sice ještě v tuto chvíli nevím co to vlastně bude, ale vždy se nechám vést svou vymyšlenou osobností. Vůbec nevím proč jsem tak zaujatý stále stejnou múzou, ale přesto si říkám, že je něco neobvyklého ve vzduchu.
Dříve než pomluvím tento svět musím upozornit na několik mých poznatků. Opravdu jsem byl překvapen, když jsem se poprvé zamyslel nad dnešní společností a světem s tím spojeným a zjistil, že na první pohled by se zdálo, že všechny ty havěti a zvířata jsou nejspíše terorizováni. Po delší době jsem se k této myšlence vrátil a zjistil, že vše má ještě svou druhou stránku. Nejenom, že pták letící před automobilem je hravý více než on sám řidič, ale dokonce jsem zjistil, že náš pes ze vsi při běhu vesele zvedá nohu a na první pohled je otráven životem, který nejspíše považuje stále za vyhraný boj. Když jsem psal vyhraný boj nemyslel jsem tím starý pud pravěkého psa, ale dlouhé uvažování nad jídlem, které vlastně není dobré a dobu kdy opět pohodlně usne na slunci mezitím co já ve stejný den nemohu už dva dny spát protože jsem udiven z myšlenky, která se odráží jako bumerang. Vlastně ani nevím proč takové věci píši když je nikdo nebude číst, ale jsem rád součástí vyhraného boje.
