5.Změna
Vejce dál praskalo, chyběli jen vteřiny. Náhle se vejce zakymácelo a kousky skořápek se rozlétly všude kolem. Z vejce začal vylézat malý dráček a rozhlížel se po okolí.
,,Ted to teprve začne,“ natáhne nad dráčka ruce a začne něco šeptat, z dlaní mu začala vycházet černá záře a začala obklopovat dráče. Dana rychle sebrala kus skořápky a hodila jí na něj, nic neudělal, vzala tedy druhou a vší silou jí po něm mrštila.
,,Ach,“ couvl a chytil se za krk, když ruku sundal měl tam šrám od ostré skořápky.
,,Tak dost! Nepřerušuj!“ Zvýší hlas. Dana se zamračí ,,To právě chci!“ Křikne a hodí po něm další skořápku. Dráče se k ní otočilo a upřelo na ní pohled. Je modrý jako nebe a od hlavičky až k ocasu se mu táhli malé výrůstky a blanitá křidla složená na zádech a ty oči modré jako dva malé safíry.
,,Zase se troufáš?!“ Natáhne k ní ruku a jí začalo svírat hrdlo.
,,To bude tvůj konec,“ řekne a vyschne jí v krku ,,tvá síla bude moje,“ křikl a ještě přetvrdil. Dana se snaží nadechnout, ale výsledek je jen ten že se rozkašle, hází sebou a snaží nevyprostit, ale marně.
,,Ty si myslíš že mi budeš bránit!“ Křikne a natáhne k ní druhou ruku, zvedne jí nad zem a Dana se ještě víc dusí. Náhle jí pustí až Dana tvrdě dopadne na podlahu. Když se rozhlédne zjistí že Krakosovi hoří plášť a dráče k ní cupitá. Krakos se po něm rychle natáhl, ale unikl mu tak si ještě dohasil zbytek pláště, otočil se k Daně a zlostně si jí prohlížel. Ve vzduchu byl cítit zápach spálené látky a chlupů. Dana se zadívala na dráče ,,Děkuji ti,“ usměje se. Dráče jí sleduje a dívá se jí hluboko do očí.
Krakos se narovná v celé své výši a udělá krok k nim ,,Moc se s ní nebratříčkuj, dlouho už žít nebude,“ směje se a Dana se začne znovu svíjet jako by se měla roztrhnout ,,Ááááááááá,“ její křik se v prázdné místnosti odrážel a sílil. Pronik až ven. Vojáci stojící na hradbách se začali smát a ti co byli pod ní se zarazili a tiše poslouchali jak její křik utichá. V tvářích se jim mísili obavy a předsudky co se mohlo stát a hned se začali připravovat k útoku. Z hradeb je sledoval Markus a hned běžel dolů až k sálu, vejde dovnitř a když vidí co se tam děje a vteřinu pohlédne jinam ,,Pane….“
,,Co je! Nevidíš že má práci!“ Křikne na něj. Markus se nadechne ,,Promiňte, ale ti vesničané se chystají zaútočit,“ obeznámí ho.
,,Tak se o ně postarejte!“ Zvýší opět hlas. Markus kývne ,,Jistě pane,“ začne couvat.
,,Nechte je!“ Křikne na něj Dana. Krakos se k ní otočí a diví se ,,Proč by měl?“
,,Nic neudělali,“ odpoví mu. Krakos zvedne obočí ,,Ale odporují mi, zebte je!“
,,Noe,“ křičí. ,,Ticho,“ křikne a uhodí jí do tváře ,,tak jdi!“ Markus kývl a zavřel za sebou dveře.
,,Je škoda že zemřeš,“ prohlíží si jí jako prve, připadala si jako dobytek na výstavě ,,ale nemusíš, stačí když se ke mně přidáš. Jsi báječný kus k přeučení, to bude tím že tvůj otec je velitel máte to v krvi,“ usměje se, ale Dana na něj jasně křikne ,,Nikdy!“
,,Tvoje škoda,“zakroutí rukou a jako by Daně rval vnitřnosti z těla, ta bolest byla strašlivá. Najednou Daně začala znít v hlavě slova.
,Lidská duše je schopna vyvinout sílu, která je těžko pochopitelná a nedá se nikým a ničím zkrotit.´
Danu tyto slova celou naplnila a vypadala že tomu začíná věřit. Krakos ji přestal mučit a sledoval je jí počínání.
Dana se pomalu zvedla a z hrdla se jí drala slova jako by to nebyla ani ona ,,Jsem voda, ta je divoká a nespoutaná, nikdo nás nikdy nezničí,“ řekne a udělá krok k němu.
,,Co?“ Diví se Krakos.
,,Ty si mi chtěl mou sílu vzít,“ ukáže na něj ,,Zato tě potrestám! Jako každého kdo se o to jen pokusí!“ Krakos zvedl ruku a poslal proti ní kouzlo s nazelenalou barvou, Dana před ním uskočí a kouzlo udělá do podlahy velkou prohlubeň ze, které vytryskl malý pramínek vody.
,,Nikdy nás nedostaneš a když přece tak se dobrovolně nedáme!“ Pramínek čím dál víc sílil a najednou se změnil v hustou, zářivou mlhu, která se rozprostřela všude kolem, ale nejhustší byla kolem Dany. Krakos proti ní poslal další kouzlo. Mlha se před Danou seskupila a vytvořila zrcadlo a kouzlo odrazilo. To se jako blesk mihlo kolem Krakosovi hlavy a udělalo ve zdi obrovskou díru, která odkryla tajné dveře. Dana se na ně zadívala a Krakov jí klidně odpověděl ,,Vedou na vrcholek skály,“ řekne s úšklebkem a poslal proti ní další kouzlo. Zasáhlo jí a odrazilo několik metrů od něj. Dana ležela na zemi a Krakos k ní přiběhl tentokrát s mečem v ruce.
,,To je tvůj konec, ochránkyně!“ Křikne a napřáhne se k probodnutí. Dana vykulí oči a okamžitě se odkutálí stranou tak že jeho meč škrábne o podlahu. Krakos se pousměje ,,Rychlá, ale bezmocná!“
Dana se ukryla za jeho stůl, ale Krakos ho jediným máchnutím rozdělil na dva kusy.
,,Tak vylez ven!“ Křičí, ale Dana se ani nehne. Znovu silně sekl do stolu a těsně vedle ní, rychle vyběhla a běžela k východu, ale Krakos k ní natáhl ruku a ona skončila na zemi. Rychle se otočila na záda a spatřila nad sebou Krakose, který se na ní nechutně usmíval ,,Když nechceš umřít sama! Tak ti pomůžu!“ Znovu se napřáhl. Dana se nejistě rozhlížela a pak náhle uviděla jílec meče vyčnívající z vody v prohlubni. Rychle ho chytila a Krakosův úder odrazila.
Krakos se na meč zadíval ,,Ten ti nepomůže!“ Křikne a vrhl se k ní. Začali spolu bojovat, kov řinčel o kov jak do sebe neustále naráželi a jiskry kolen nich létali jako když s nimi tančí smrtící tanec. Krakos jí zatlačil do rohu. Dana se zamračila a vší silou ho od sebe odrazila, protože jí to něco připomnělo ,,Tak to ty si učil Markuse a on to naučil své muže,“ zvýší hlas. Krakos se pousměje ,,Vidím že nejsi hloupá,“ uzná a znovu na ní zaútočí, po pár úderech jí srazí k zemi a sehne se k ní ,,Nemusíš zemřít, stačí když se ke mně přidáš,“ řekne a prohlížel si jí. Dana se na něj nenávistně podívala ,,To radši umřu!“ Křikne na něj. Krakos se klidně postaví ,,Tvoje škoda, když to tedy neuděláš sama udělám to já a proti tvé vůli, ale nejdřív….,“ řekne a dojde ke stolu, odloží meč a vezme do ruky list a přejde s ním ke dráčkovi, natáhne nad něj ruku a začne číst z listu. Kolem dráčka se objevila černá bublina a občas jasně probleskovala. ,,Udělám z něj svého otroka a bude mi sloužit,“nechutně se usmívá, ale Dana po něm skočí a srazí ho k zemi. Krakos se vztekle postaví ,,Ty malá…,“ mračí se a pak k ní natáhne obě ruce. Dana se začne svíjet v křečích a cítí jak se mění, její ruce se změnili v pracky a nehty v drápy, zuby se v tesáky, narostli jí hmatové vousy a všude po těle jí narostla skvrnitá srst a dlouhý ocas. Krakos se na ní překvapeně zahleděl, jak tam leží na zemi změněná v něco úplně jiného než zamýšlel. Dana se po chvíli probrala a když viděla jeho nevěřícný pohled, přeběhla k prohlubni s vodou a nevěřila svým očím. Změnil jí v Levharta, naštvaně se k němu otočila ,,Cos mi to udělal!“ Křikne a udělá krok k němu. Krakos si jí nechápavě prohlíží ,,Měla si být….,“ odmlčí se ,,to je jedno, teď tě využiju,“ usměje se.
,,Néé!“ Křikne a zároveň zařve a vztekle se proti němu rozeběhne. Krakos se jí lekl a udělal krok zpět.
Dana ho srazila k zemi a kousla do ruky až začal krvácet. Kouzlem jí od sebe odrazil a Dana tvrdě narazila do zdi. Krakos se postavil a držel se za krvácející ruku ,,To si neměla dělat!“ Vrtí hlavou a pošle na ní černé kouzlo. Dana se hned postavila a uskočila, rychle se proti němu rozeběhla a skočila na něj, ale minula, drápy zaryla do podlahy a smykem se k němu zase otočila a znovu se rozeběhla, ale znovu minula a smykem se znovu otočí čelem k němu. Chvíli se dívali jeden druhému do očí až mlha, která z části zmizela se znovu rozprostřela všude kolem, kromě Krakose. Dana mu v té husté mlze zmizela z očí a proto se vrátil ke stolu pro svůj meč a sledoval mlhu před sebou. Najednou za sebou zaslechl mírné zavrčení, když se otočil lekl se. Dana stála na jeho stole, tlamu plnou ostrých zubů měla jen pár centimetrů od něj. Krakos začal couvat, ale Dana se odrazila a vrhla se na něj.
Drásá mu oblečení a Krakos jí drží hlavu, aby ho nezakousla i tak měl po těle hluboké rány. Dveře síně se otevřeli a dovnitř vešel Markus. Jakmile je viděl hned se k nim vrhl. Dana ho hned odrazila a slezla z Krakose.
Markus si jí nejistě prohlížel ,,Co si zač?!“ Diví se. Dana zvedne pysky ,,Tohle mi udělal tvůj pán,“ vrčí a jde k němu. Markus si jí prohlíží a vrtí hlavou. Krakos se postavil na nohy ,,Jdi ven!“ Řekne mu.
,,Ale pane….,“ chce namítnout. Krakos se zamračí ,,VYPADNI!“ Křikne a tak rychle odejde. Dana se zase otočí ke Krakosovi ,, Změn mě zpět!“ Křikne na něj. Krakos vrtí hlavou ,,Ne, to neudělám.“
Dana se zamračí a vztekle se k němu vrhne. Krakos jí, ale ve vzduchu kouzlem zastavil. Dana se překvapeně rozhlížela, ale Krakos jí odrazil na druhou stranu síně až narazila do zdi. Otřepala se a rozeběhla se proti němu. Posílal proti ní různá kouzla, ale Dana před nimi uskakovala a rychle se na něho znovu vrhla. Pokousala ho kde jen to šlo, šaty měl od ní rozervané. Dana z něj pomalu slezla a šlapala v krvi. Zavrčela a vešla do tajných dveří, dráče cupitalo celou cestu za ní. Vyšla z věže a sedla si na kraj srázu a zadívala se na hrad pod sebou. Dráče si sedlo vedle ní a stále jí sledovalo. Dana se nadechla čerstvého vzduchu a začala přemýšlet o svém dosavadním životě a o tom co právě slyšela. Náhle se ozve velká rána jak vesničané pronikli do hradu a zabíjeli všechny vojáky, kteří jim brání.
Richard s Nerisou vběhli do síně a nevěřili co vidí, celá síň byla jako po hurikánu. Stůl rozsekaný na kousky, velké díry ve zdech a v podlaze hluboké rýhy od drápů, všudy bylo mokro a kousky čehosi co vypadalo jako skořápky. Nerisa strčila do Richarda a oba se dívali na muže ležícího v krvi. Richard se zadíval na krvavé stopy vedoucí do otevřených dveří. Oba se hned rozeběhli za stopami s nejrůznějšími předsudky. Vyběhli z věže a když uviděli podivné skvrnité zvíře zastavili se.
,,Co to je?“ Diví se Richard. Nerisa kývne ,,Nejspíš jedna z Krakosovích zrůd,“ zavrčí.
,,Neurážej mě Neriso,“ řekne a otočí se na dráče sedící vedle ní. Oba si jí změří pohledem.
Nerisa se na ní překvapeně zadívá ,,Ty víš kdo jsem?“ Diví se.
Dana přikývne ,,Věděla jsi o tom že je můj otec Markus?“ Zvýší hlas a otočí se na ní. Nerisa se na ní zadívá ,,Dano? Jsi to ty?“ Nevěří svým uším. Dana kývne ,,Ano jsem,“ odpoví jí ,,tak věděla jsi to?!“
Nerisa skloní hlavu ,,Ano věděla,“ odpoví jí.
,,A proč jsi mi to neřekla!“ Křikne na ní ,,Byla bych na to připravená!“ Vrčí a mrskne ocasem.
Nerisa se na ní zadívá ,,Doufala jsem že na to nikdy nepřijdeš,“ hlesne a Dana se na ní vztekle vrhla. Nerisa ležela na zemi a Dana měla čelisti na jejím krku.
Richard vykulil oči ,,Dano! Přestaň! Pochop jí, nechtěla ti způsobit bolest, pust jí,“ řekne a Dana z Nerisi po chvíli váhání slezla a smutně si lehla zase vedle dráčka. Nerisa k ní lítostně přijde ,,Dano, to bude v pořádku,“ chlácholí jí. Dana vrtí hlavou ,,Jak to, to není možný,“ hlesne. Nerisa se mírumilovně pousměje ,,Dano, nelam si s tím hlavu,“ radí jí. Dana kývne, ale pak zase začne ,,A co s tímhle?!“ Zvedne pracku. Nerisa si jí nejistě prohlížela. Richard přišel blíž k nim ,,Nevíš co říkal když ti to udělal?“ Zajímá se. Dana vrtí hlavou ,,Nevím, ale divil se, prý jsem měla být něco jiného,“ odpoví mu a teď si vzpomněla na Annu jak jí říkala že jí udělala zvláštní kočku.
Richard stále přemýšlí, pak se k nim zase otočí ,,Asi by jsme měli najít nějakého čaroděje, který by tě dal zase do pořádku,“ nevrhne. Dana se na něj překvapeně zadívá ,,Ale to může trvat týdny,“ hlesne.
Nerisa se na ní zadívá ,,Dano, musíš se pokusit to kouzlo zlomit,“ řekne a mrskne ocasy. Dana se na ní nevěřícně zadívá ,,A jak asi?!“ Zvýší hlas. Nerisa se pousměje ,,Jsi přece ochránkyně, musíš to udělat.“ Nerisa se zvedla a kus od ní poodešla. Dana zavřela oči a soustředila se, stále si pro sebe opakovala ,,Chci se změnit zpět,“ a pak to změnila ,,Musím se změnit zpět,“ seděla na zemi a tělem jí projela ostrá bolest a pak strašné horko až se celá otřásla. Když otevřela oči byla víš než předtím, podívala se na sebe ,,Anoo!“ Křikne a radostně skočí Richardovi kolem krku. Nečekal to, ale pak se také usmál.
Dana si uvědomila že stále svírá v ruce meč a rychle ho zastrčila do opasku.
,,Tak pojďte,“ řekne Nerisa a vydala se k věži, Richard za ní, Dana vzala do náručí dráče a šla za nimi. Všichni vešli do síně a v polovině cesty ven se Dana zastavila a zadívala na Krakose. Nerisa k ní přišla a jemně do ní strčila čumákem ,,Tak pojď,“ řekne. Dana zavrtí hlavou ,,Běžte napřed, doženu vás,“ řekne, předá dráče Richardovi a tak odešli. Dana udělala krok k němu. Najednou z dalších skrytých dveří vyšel Markus a když jí uviděl zarazil se. Chvíli se dívali jeden na druhého až začal Markus ,,Myslel jsem že tě Salvadoři odvedli pryč,“ řekne klidně. Dana nepohne jediným svalem ,,A kdyby neodvedli tak co! Sloužila bych mu jako ty,“ řekne a kývne hlavou směrem ke Krakosovi ,,a to já nechci!“
,,Ale on je…,“ začne, ale Dana ho přeruší.
,,Mě je jedno co je! Pro mě není nic!“ Zvýší hlas. Markus se zamračí ,,Tak dost!“ Křikne na ní.
Dana se zamračí ,,Nekřič na ně!“ Odpoví mu vzpůrně. Markus se nadechne ,,Jsem tvůj otec!“
,,Ne to nejsi,“ zavrtí hlavou ,,můj otec je doma a čeká až se vrátím,“ řekne klidně a otočila se k odchodu. Markus na ní znovu křikl ,,Kam jdeš!“ Dana se k němu klidně otočí ,,Tam kde bude mě zapotřebí,“ odpoví klidně. Krakos se najednou probral, Markus mu hned pomohl na nohy a podpírá ho.
,,Zůstaneš tady,“ řekne o něco klidněji Markus. Dana se pousměje ,,Ty mi nemáš co rozkazovat,“ poučí ho ,,a tohle si ven sebou třeba do horoucích pekel!“ Ukáže na Krakose celého od krve. Krakos se na ní nenávistně zadívá ,,My se ještě potkáme,“ řekne, zvedne ruku a oba náhle někam zmizí.
Dana se nadechne a jde za Nerisou a Richardem ven. Našla je u brány a vzala si dráče k sobě. Vyšli ven a zůstali překvapeně stát na okraji schodiště protože pod ním byli shromáždění vesničané. Jak mile je vesničané zpozorovali přišli blíž ke schodům. Dana se usmála ,,Děkují vám všem že jste mi přišli na pomoc a na oplátku vám všem tady slibuji že toto dračí mládě dopravím na hrad Septonex a postarám se aby ho správně vychovali a mohl tak chránit náš svět před takovými jako je Krakos,“ křikne a všechny pohledy se upřou na dráče v jejím rukou. Vesničané se začnou radovat a hlasitě křičí ,,Ochránkyně!“ Dana s ostatními pomalu sestoupila po schodišti, vesničané jim mezi sebou udělali uličku a když procházeli poklonili se jim a pak se všichni vydali na cestu do vesnice. Všichni hlasitě oslavovali že je po nelítostném vládci, ale Dana věděla že žije a že se znovu objeví, silnější a nelítostnější než dřív.
