Zvláštní pocit, snad neklid?
Hudba mě vtahuje do sebe…
Zapomínám na slova učitelů ve školách…
Otevírá se realita, krutá a nádherná… mnoho neporozumění
Démonské síly vyplouvají na náš povrch, neustále…
Víra je přece dar největší!
Zvláštní pocit, snad neklid?
Andělé nejsou černí, to jen my lidé zapomínáme, co jsme.
Hudba je má láska po Bohu největší. (Je přece tak čistá, jako láska?)
Pojedli jsme ze stromu poznání dobrého a zlého.
Je problém nenávidět? Je problém nemilovat?
Strach vzbudí adrenalin, tak sladký…
Odvaha je těžší, má sílu přec větší?
Sen mě vtahuje do sebe, škoda že umřít se nechystám…
A čas? Je teď? Je to přec sled časových částic, které neexistují…
A jednota, můj žáku? Ta by nás zničila… Protože jsme dobří? Zlí?
Satan je učitel lží…
Bolest? Co to je?
Je to něco, co má opravdu smysl?
Dá se řešit vypnutím televize, nebo nenávistí?
Můžeš vypnout osamělost?
Hloupost?
Nerozum?
Můžeš spasit svět?
Jednou jsem slyšel, že svět spasí krása, která nakonec odletí ke hvězdám…
Dá se zachránit ďábel? Nebo nevěrná manželka, která opustí své malé děti?
