Cyklus Mystický strom
Část první-Hrůzný mág
Město Meladran,Jižní království Kantis
Za starých časů králů jižních království Kantisu,Geboraha a jeho syna Akara,zažívala země mnohé útrapy,které nesla jen velice těžko.Kantisský lid vydal totiž mnoho peněz a úsilí Sidrijcům,kteří mohli zúrodnit písčitou půdu,ochránit je před povodněmi devastující jejich města a také proti Skavenům,masožravým tvorům z písečných dun..Lid to stálo mnohé obětiny sokolí bohyni vod,Elrii,aby přestala zaplavovat veletokem Lydru všechna města,která si tak pracně vystavěli u jejího toku.Záplavy přestaly…..
Tmavá noc se proplížila ulicemi velkého mramorového města.Měsíční záře se
jemně zračila v jasných hnědých očích,které sem tam promnuly mozolnaté ruce.Muž
na sklonku dvaceti let se zahleděl ke hvězdám,hlavu podepřenou paží znavenou
polní prací.Zatracený trest.Stál opřený o trám na jedné ze strážních věží a přemýšlel.Hnědé
vlasy měl rozestřeny pod rameny.Kdyby se postavil sahaly by mu až po lopatky.
Rád si do nich vmotával malé ozdoby a zvláště pestrobarevné provázky díky
kterým si vysloužil přezdívku pirát,protože tak se tehdejší piráti zdobili.
Jeho skutečným jménem,ale bylo Seitir.Seitir Aradant Keithir.Jméno Aradant
,které zdědil po otci,nenáviděl.Neuměl si představit jak by mohl být hrdý na
jméno muže,který ho opustil.Když nad tím tak přemýšlel vlastně ho ani nepoznal.
Oproti tomu Keithir vlastně ani není.Příjmení je jeho přítelkyně Sabriny,která
stále doufá,že si ji vezme.On v to doufá taky,ale není si příliš jist tím,že
se chce vázat tímto způsobem.Až doposud si vždy ženu omotal kolem prstu a když
od ní odcházel zanechal ji v naději,že ho ještě uvidí.Teď to bylo v zásadě
jiné.Ona si kolem prstu omotala jeho.Což byla pro Seitira ta nejhorší
skutečnost.Vlastně když nad tím tak přemýšlel bylo lepší vzdát se nějakému
trollovi než jí.Už od počátku ho okouzlila,tím způsobem, že ji nebyl schopen
neuposlechnout, když ho o něco požádala.Cítil se jako v zajetí.A aby toho
nebylo málo,mají se jít do města podívat její rodiče.A čirou náhodou se s nimi
domluvila, že jim ho představí.On s rodiči problém neměl.Protože už dlouho
nepatřily mezi živé.Ale tohle nečekal.Vůbec netoužil poznat její rodiče a jak
nad tím uvažoval už celkem dlouho, asi ani netoužil po jejím boku zůstat.Ne.
Já tu nezůstanu.Organizování mého života je to poslední co chci.Ale jak ji to
říct?Pokud bych jí to neřekl šetrně mohla by se rozzlobit.To by ostatně mělo za
následek rozčilení jejího otce.Nechtěl bych mít za patami nejsilnějšího
kováře z Quel Thazadu.Uvažoval dlouho a nic chytrého ho nenapadalo.Kývl ještě naposledy na přítele jenž měl hlídku a odporoučel se na univerzitní kolej.Přitáhl si těsněji plášť k tělu,byla zima což bylo kvůli současnému stavu Meladranského městského státu ještě horší než obvykle.
Slunce sílilo a blížilo se pravé poledne.Seitir,mladý učeň na Sidrijské univerzitě, těžce oddechoval při vykonávaní trestu.Kopání záhonků a sázení semínek rudého břečťanu nebyla zrovna jeho oblíbená práce, ale ať prskal a brblal jak chtěl,nic ho z toho nevysvobodilo.Zahalený do modré tuniky žáků byl jakž takž chráněn před ostrým sluncem,ale ne před horkem samotným.
Zarazil motyku do téměř kamenité hlíny a zhodnotil svou práci.V duchu se zaradoval když viděl že má dobrou polovinu za sebou.Zkoumavým pohledem zhodnotil situaci a opatrně se rozhlédl.Nebude přece nikomu vadit,když záhony dokope trochu jiným způsobem.Klekl si a vykasal rukáv pravé ruky,kterou mezitím položil na rozrytou zem.
„Přijmi mou sílu,země,nejstarší ze všech čtyř!“Když půda pod jeho rukama začala praskat okamžitě zformoval myšlenku a energii.Cítil jak mu síla prýští z rukou,jak prochází jeho prsty do prastarých kostí země.Cítil ale také to,že mu síla stačit nebude.Země chtěla nezvykle mnoho,a sála čím dál víc.Seitira popadly mrákoty,zavřely se oči…..
Oči měl stále zavřené.Byl vyčerpaný k smrti a rozlámaný jako by tančil s párkem zlobrů, když ale otevřel oči,uviděl něco mnohem, mnohem horšího.Nestál nad ním nikdo jiný než Rentarma, představený univerzity.Seitir se postavil jak nejrychleji dokázal s tak rozlámaným tělem.Zapomněl, že se Rentarma rád chodívá procházet do zahrad.
„Seitire!“zavrčel,když svěsil hlavu.
„Vždyť to byl jen malý odpočinek“,zamumlal jako by nevěděl proč tak představený zuří.Když se totiž na nějakém místě použije energie, smrdí tam pro mágy ještě dlouhé hodiny.“To kopáním motykou je strašně únavné“dodal ještě.
Rentarma,který si ho měřil ocelově šedýma očima, těžce oddechoval rozčilením.Výhružně zdvihl prst.Jak to tak Seitir viděl,za trest dostane jak jinak než trest.
„Ty jsi nekopal!“,rozčilením se mu houpal delší bělostný knír stejné barvy jako jeho vlasy.“Vždyť je to tu ještě cítit.Vždyť ty jsi zemi přímo ládoval svou energií.Kolikrát jsem ti řekl, abys ji zbytečně neužíval.Hmmmm?“
Seitir se zatvářil jakože přemýšlí čím Rentarmu dopálil ještě víc.
„A dost…..“,zamumlal představený. „Udělej práci kterou jsi dostal…..a….“ vztyčil výhružně prst „potom se ihned dostav do mé pracovny!“Nakonec zašustil pláštěm a zmizel ve stínu univerzity.
Ufff,oddychl si Seitir.Ještě že jsem nedostal další trest.
Od hlíny,zmožený a zpocený odcupital před dveře Rentarmovy pracovny.Byla to malá, kruhová místnost, obložená černým ebenem.Místnosti dominoval masivní pracovní stůl,za kterým většinou trůnil, ještě navíc zavalen haldou pergamenů a různých lejster, Rentarma.Dnes tomu nebylo jinak.
„Skvěle skvěle“ pokyvoval Rentarma.“Dorazil jsi Seitire.To je hlavní.“Dosud nezvedl pohled od nějakého pergamenu, na který ještě něco načmáral,spěšně ho zapečetil a složil.
Seitir si mezi tím stačil všimnout jeho brunátnější tváře.Očividně zase pil, nechtěl si to přiznat, jak už to většinou bývá,ale všichni věděli, že je to zatvrzelý alkoholik.Seitir se jen pousmál, když se Rentarma snažil zakrýt láhev vína pergameny, s tím, že nutně potřebuje najít brk.
„Co jste potřeboval pane?“,zeptal se co nejpokorněji to šlo, ačkoliv se mu to nedařilo.Pokora nebyla jeho nejsilnější stránkou.“Jestli je to kvůli tomu použití energie tak se vám velice omlouvám a slibuji…..“
„Že se to vícekrát nestane…..“ doplnil za něj Rentarma s mírným pobavením v hlase.“Milý Seitire….moc dobře víš, proč jsem se tak rozlítil.Když to se svou spirituální energií přeženeš ,můžeš zemřít.S žádným ze studentů této akademie nikdy nebylo tolik potíží jako s tebou.A to ,že se to už nikdy nestane na mě nezkoušej,nikdy to totiž nedodržíš, říkal jsi to totiž vždycky když……“
„Ale vždyť víte že to byly všechno nehody.“, skočil mu do řeči.Neměl rád když se ho někdo snažil zaškatulkovat a srovnávat s jinými.
„Nehody?“ ,zakoulel nevěřícně očima.“Ty považuješ jako nehodu,když někomu vyrazíš dveře téměř na druhou stranu jeho místnosti?“
„Tím myslíte ten incident s Aardinem?Za to já nemůžu.Nechtěl mě pustit do vlastního pokoje.“
„A co ta žába?Zvětšil jsi žábu na velikost většího prasete a když jsme tě chytli začal jsi nám tvrdit, že se už tak narodila a že jsi ji našel v poušti.“
