Rozednívalo se. Slunce pomalu začínalo svou každodenní pouť po obloze, tedy lépe řečeno tuto cestu právě začínal „Zářící“ na svých zlatavých koních, jak tomu věřili obyvatelé této Země. Sluneční paprsky začaly olízávat lístečky na samém vrcholu lesa, až se konečně prokousaly, a zářily teď na vesnici vedle lesa. Pro obyvatele vesničky začínal nový den, jako každý jiný. Z jednoho z mnoha domků vyběhl jakýsi malinký skřítek, který zahlédl, že sluneční svit právě opravil nocí rozbité sluneční hodiny. Opravdu se za tyčkou zapíchnutou na jakémsi náměstí objevoval přímý stín ukazující na znak, jenž měl ukazovat osm hodin ráno. Brzy se i z ostatních obydlí začaly trousit ostatní, někteří jen neochotně po nepříjemném kokrhání kohoutů, směšně umístěných v jakýchsi ohrádkách.
Bylo to neuvěřitelně teplé ráno uprostřed léta. Většina Skřítečků se běžela umýt k říčce, kromě skupinky, jenž se vsadila, jak dlouho se nebudou mýt. Zatím to vydrželi rekordních deset dnů, přestože někteří vypadali, že by nejraději skočili šipku do zářivě čisté vody.
Po bleskurychlé snídani Skřítečci začali vykonávat své obvyklé denní práce, které většinou spočívaly v průzkumu okolí a věcí, které tam či onam umístili „Velicí“. Aspoň tak je Skřítečci nazývali. Byli to velicí lidé, jenž žili naprosto odlišné životy a Skřítečci je nikdy nedokázali úplně pochopit. Měli radost ze všeho nového, vše nové rádi prozkoumávali a občas si neuvědomovali rizika, která to může přinést.
I v tomto duchu se nesl dnešní den. Nějaký Skříteček občas v trávě nalezl něco zajímavého a běžel svůj nález oznámit ostatním, takže se za chvíli nad neznámým předmětem krčila celá skupina Skřítečků. Obvykle měl každý svůj názor na to, co ten který předmět je, nebo k čemu slouží, a nechtěli se své teorie vzdát.
Nikdo však nevěděl, že se v následujících chvílích stane něco, co dokonale změní jejich dosavadní poklidné životy. Jeden z mladších Skřítečků se vzdálil dále, než měl. Najednou mu začalo připadat vše příliš velké a neznámé. My bychom řekli, že se ztratil, ale ani on sám si to v prvních chvílích nepřipouštěl. Byl zaujatý tím, jak velké jsou všechny stromy kolem, jak je mech měkoučký a jak se na trsech trávy třpytí ranní rosa. Dostal se daleko, tedy alespoň na poměry Skřítečků daleko. Trvalo dlouhou chvíli, než se rozhodl Skříteček vrátit domů a než zjistil, že okolní krajinu nepoznává, a že jeho vesnička je v nedohlednu.
Ještě předtím, než začal hledat cestu domů ho ale začala postrádat jeho maminka, jenž započala v jeho hledání a jenž zburcovala celou vesničku...