Kdysi dávno, když už jsem si přestával hrát na to, že umím skládat básně, jsem objevil zajímavý styl. Říkejme mu třeba DĚTINSKÝ, neboť je příliš srozumitelný a přespříliš roztomilý a svou myšlenkou není nepodobný moderním pohádkám. Starším dětinským dílkem byl Spolek pro dlouhé žirafí krky.
Tuto novou báseň věnuji Deidre.
Jest potvůrka, tvor to divný,
velmi o ní nevíme,
netušíme, kdepak bydlí,
však co jí, to zjistíme!
K svačině má pousmání,
k obědu si smíchu nandá,
povečeří zařehtání,
a co stoprocentní sranda?
Snídá sedm úsměvů,
což prospívá pokojnosti,
život plyne bez hněvu,
žádné zlosti, jen radosti.
A co že se prima žije,
téhle malé potvůrce?
Směšný nápoj ráda pije,
samá švanda v komůrce...
V ledničce má nachechtáno,
špajzka může puknout smíchy!
Už chápete, čím to dáno,
nebo se snad někdo nechyt?
Dál už nemám co vám říci.
Slovy Jarka Nohavici:
"Strejda Emil kývá hlavou..
..a to vše tou zdravou stravou!"
