1.kapitola
Chladné,ještě bezbarvé svítání.Pět hodin ráno,1. Září 1785;nábřeží v anglickém městečku Terres,na kterém se sem,tam mihne nějaký ten ustaraný úředník nebo pouhý měšťan,za účelem vyvenčit svého čtyřnohého domácího mazlíčka.Je ticho,jen v dálce jsou slyšet přílivové vlny narážející do kamenných vlnolamů.V malém přístavu,zhruba tak pro patnáct lodí,se tyčí pouhé dvě staré,na jejichž bocích jsou dobře čitelná jména-Astrobale a Buossole.Na první pohled je zřejmé že lodě už mají lecos za sebou a také plují po moři několik let.Ale ti,kteří se už na nich plavili vědí,žě lodě jsou nově natřené,opravné,vysmolené i vytmelené.
Z vedlejší uličky velkých domů,se najednou na nábřeží řítí černý kočár,kterému řinčí kola po dlažebních kostkách,až to některé lidi budí při jejich sladkém spánku.Když kočár zastavil,kočí seskočil ze sedátka a otevřel menší černé dveře s okýnkem uprostřed.Ze dveří vystoupil urostlý mladík,s kratšími tmavými vlasy,s pravidelnou tváří,něžnými rysy a s pronikavým pohledem.Ano,je to již očekávaný kapitán lodi Buossole,William Dumont deGalaup.Námořníci na lodích ho vítají bouřlivým jásotem.Když už bylo naloženo vše potřebné pro přežití na moři,ozvaly se poslední rozkazy,hvizd lodní píšťaly a pak se čerství ranní vítr opřel do bílých plachet lodi Buossole a vypluli.William Dumont vyšel ze své kajuty na palubu.Rozhlédl se po liduprázdném nábřeží o do ticha pronesl osudovou větu ,,Vrátíme se,za tři roky se vrátím abych proslavil svoji zem velkolepými objevy .’’ a loď se nadobro rozjela na širé moře.
2.kapitola
Oranžové slunce už pomalu zachází za obzor,moře je klidné.Námořníci kteří zrovna nemají nic co na práci se baví pozorováním veselích delfínů,jiní hrají karty nebo se již spánkem připravují na další den na moři.William konečně rozdal všechny
rozkazy a po dlouhém dni má chvíli jen pro sebe.Spíš chvíli na to,aby popsal první stránku v lodním deníku a promyslel si plán cesty.V potemnělé kajutě ,kapitán rozžehnul pět svící.Jednu na stole a zbylé čtyři v každém rohu kajuty.Z šuplíku vytáhl malý deník potažený kůží,na kterém bylo napsáno:Deník Kapitána......................1785. Vzal do ruky orlí brk,namočil ho do černého inkoustu a do volného místa vepsal úhledným písmem své jméno Williama Dumonta de Galaupa.Nápis nechal chvíli zaschnout a potom otevřel deník na první bílé stránce a do pravého rohu nahoře napsal datum 1.září 1785.Dále pokračoval jen v heslech,protože se tento den neudálo nic zvláštního.Psal opravdu velice krátce:Vyrazili jsme časně,kolem páté hodiny ranní.Moře je celý den klidné,námořníci poslouchají každý můj rozkaz.Potraviny máme tak na osm měsíců,zatím se stravujeme třikrát denně.Fouká severovýchodní vítr a plujeme směrem k Azorským ostrovům.Loď má deset náhradních plachet a pět záchranných člunů.Snad nás čeká klidná noc.
Poté deník zavřel,napil se ze svého poháru s červeným vínem a lehl si do zelené houpací sítě zavěšené vlevo od vstupních dveří.Ještě něž usnul tvrdým spánkem,jak bývá u námořníku zvykem,chvíli vzpomínal na svoji minulost.Na svoji matku ,s blonďatými vlasy,modrýma očima a s upřímným srdcem ,také na svého zemřelého otce,jak si ho pamatoval ze svých jedenácti let,vousatý pán s mírně prošedivělými vlasy,hustým obočím a s mile znějícím hlasem.Vzpomínal také na to,jak po otcově tragické smrti přestal chodit do školy a začal se věnovat svému dlouholetému snu. Chtěl se stát námořníkem jako jeho strýc Ionass,který když přišel za matkou na návštěvu, mu povídal o svých plavbách za oceán.Williamova matka Marie neměla proti snu svého syna žádné výhrady.Byla z chudé námořnické rodiny a tak byla jen ráda že malý William miluje vodu.Ale otec Louis Antoine de Galaup,známí písař z Terres chtěl aby byl jeho syn vyšší úředník,a tak ho dal do druhé nejlepší školy ve městě. Jak tak vzpomínal najednou byla už půlnoc a tak si nechal vzpomínání na další noc a usnul.
3.kapitola
Probudilo ho až něčí ťukání na dveře kajuty.,,Kdo to je?!’’zeptal William rozmrzelým hlasem.,,To jsem já Wille,Matthias,Tvůj dobrý přítel’’ ozvalo se tichým hlasem za dveřmi.William okamžitě seskočil ze sítě,potichu otevřel dveře,a pustil přítele dál.,,Co tady děláš?!,a jak si se sem dostal aniž bych o tom věděl?’’zeptal se polohlasem William.,,No, víš,dlouho jsme se neviděly,a tak sem tě chtěl zase vidět.’’,,Oooo,No samozřejmě,co mám s tebou dělat?a řekni mi prosím tě jak si se sem dostal?’’zeptal se William pohoršeně.Matthias mu vesele odpověděl:,,Začalo to asi takhle,můj otec,mi vnutil moji snoubenku Annu,z anglického dvora,no fuj!nechápu jak ji tam mohli přijmout,když vypadala jak smrdutá pirana s bradavicí na nose,.....’’,,Ale,no tak ,nepřeháněj zas tolik,uznávám že tvůj otec nemá zrovna přehled o kráse ale tak ošklivá přece nebyla.’’,,Jak myslíš,mě se prostě nelíbila.Právě když jsme měli před svatbou,tak sem si sbalil svoje věci,a vydal se tě hledat.Zjistil sem si,že odplouváš a tak jsem nelenil a zavřel se prázdného sudu od vína.V noci jsem vylezl a hleď,jsem zde’’usmál se Matthias na Williama a tím i skončil svůj příběh.,,Mm,zajímavé,a co hodláš dělat dál?’’zeptal se zamyšleně William.,Doufal sem že se na to zeptáš.Víš že mám rád starou veteš a staré krámy.Jednou sem koupil asi padesátiletou mapu,na které je nejspíš vyznačen schovaný poklad.’’,,A co já s tím?’’,,Zjistil jsem,že poklad je na neznámých ostrovech tím samým směrem ,kterým plujeme my.’’
Ještě chvíli si povídaly,ale potom už bylo opravdu potřeba se nasnídat a jít zkontrolovat posádku.Kapitán si všechny svolal na palubu:,,Představuji vám mého přítele a našeho hosta Matthiase Browna.Byl bych rád kdyby jste ho přivítaly vřelým potleskem.’’Jakmile to William dořekl,všichni přítomní začaly hlasitě tleskat a vyhazovat své pokrývky hlavy do vzduch.Poté se utišily a vydaly se každý po své práci.William a Matthias zůstaly na palubě a začaly zkoumat mapu pokladu.,,Tak co to mu říkáš?vyrazíme?do tajuplných míst ostrovů?.’’zeptal se Matthias s nadějí.,,Asi ano,bude jen dobře najít nová místa,ale ještě líp,kdybychom našly poklad!’’
3.kapitola
Probudilo ho až něčí ťukání na dveře kajuty.,,Kdo to je?!’’zeptal William rozmrzelým hlasem.,,To jsem já Wille,Matthias,Tvůj dobrý přítel’’ ozvalo se tichým hlasem za dveřmi.William okamžitě seskočil ze sítě,potichu otevřel dveře,a pustil přítele dál.,,Co tady děláš?!,a jak si se sem dostal aniž bych o tom věděl?’’zeptal se polohlasem William.,,No, víš,dlouho jsme se neviděly,a tak sem tě chtěl zase vidět.’’,,Oooo,No samozřejmě,co mám s tebou dělat?a řekni mi prosím tě jak si se sem dostal?’’zeptal se William pohoršeně.Matthias mu vesele odpověděl:,,Začalo to asi takhle,můj otec,mi vnutil moji snoubenku Annu,z anglického dvora,no fuj!nechápu jak ji tam mohli přijmout,když vypadala jak smrdutá pirana s bradavicí na nose,.....’’,,Ale,no tak ,nepřeháněj zas tolik,uznávám že tvůj otec nemá zrovna přehled o kráse ale tak ošklivá přece nebyla.’’,,Jak myslíš,mě se prostě nelíbila.Právě když jsme měli před svatbou,tak sem si sbalil svoje věci,a vydal se tě hledat.Zjistil sem si,že odplouváš a tak jsem nelenil a zavřel se prázdného sudu od vína.V noci jsem vylezl a hleď,jsem zde’’usmál se Matthias na Williama a tím i skončil svůj příběh.,,Mm,zajímavé,a co hodláš dělat dál?’’zeptal se zamyšleně William.,Doufal sem že se na to zeptáš.Víš že mám rád starou veteš a staré krámy.Jednou sem koupil asi padesátiletou mapu,na které je nejspíš vyznačen schovaný poklad.’’,,A co já s tím?’’,,Zjistil jsem,že poklad je na neznámých ostrovech tím samým směrem ,kterým plujeme my.’’
Ještě chvíli si povídaly,ale potom už bylo opravdu potřeba se nasnídat a jít zkontrolovat posádku.Kapitán si všechny svolal na palubu:,,Představuji vám mého přítele a našeho hosta Matthiase Browna.Byl bych rád kdyby jste ho přivítaly vřelým potleskem.’’Jakmile to William dořekl,všichni přítomní začaly hlasitě tleskat a vyhazovat své pokrývky hlavy do vzduch.Poté se utišily a vydaly se každý po své práci.William a Matthias zůstaly na palubě a začaly zkoumat mapu pokladu.,,Tak co to mu říkáš?vyrazíme?do tajuplných míst ostrovů?.’’zeptal se Matthias s nadějí.,,Asi ano,bude jen dobře najít nová místa,ale ještě líp,kdybychom našly poklad!’’
Další dva dny,vál pro loď velice příznivý jihozápadní vítr.A tak se na již předem určené místo dostaly o den dříve.V hlavním městě Azorských ostrovů Mindstorm musel kapitán vyhledat pana Heatna Ledgera,starostu města.Potřeboval od pana Ledgera,aby mu vydal zásoby potravin na další dva týdny.Hledaly ho celé tři hodiny,ptaly se i žebráků a každého koho potkaly.,,Dobrý den pane,nevíte kdebychom mohli hledat starostu města pana Ledgera?´´zeptal se William starého kulhajícího pána,s dlouhými šedivými vlasy prodávajícího květiny.Dostala se mu zajímavá odpověď:,,Staro….co?o kom to proboha mluvíte?pan Lagreen už dávno umřel.Ale jinak je pohřbebej na místnim hřbitově,chcete pro něho koupit kytky?jedna pěkná maceška vás přijde jenom na tři pence!´´William jen mávl rukou,,Od takového hluchého prodavače se nic nedozvíme,musíme se zeptat v nějakém obchodě.´´Tak se vydal s Matthiasem do nedalekého obchůdku se smíšeným zbožím,kde je uvítal odměřený pán s ulízanou pěšinkou na pravou stranu.,,Budete si přát mladí pánové…?´´,,Ehm,kde najdeme starostu?´´zeptal se Matthias s nejistotou.,,O ano,hledáte nejspíš Haetna,ee vlastně pana Ledgera,že?´´bylo vidět zě prodavač ho velmi dobře zná.,,Ano,přesně tak.Kde ho najdeme?prosím vás.´´,,Pojďte za mnou.´´Prodavač vyšel od pultu,zamknul obchod a na dveře pověsil cedulku s nápisem:Koloniál Bretta Skogena Prijdu Ihned!.A odvedl ,,mladé pány,,do velkého červeného domu přes ulici.,,Tak,teď se dáte po schodech nahoru a zaklepete na druhé dveře vlevo.Zatím se s vámi loučím a doufám že poctíte můj krámek vaší návštěvou.´´A odešel na druhou stranu ulice.William a Matthias se vydali přesně tou cestou kterou jim poradil prodavač.Když se ocitli přededveřmi se štítkem Heatn Ledger tak zůstali stát jakoby je někdo zmrazil.Z místnosti se ozývala drsná hádka a hlasité rány .
4.kapitola
,,Já ti říkám, že ty prachy dostaneš!´´řekl za dveřmi cizí mužský hlas ve kterém byl slyšet strach.Druhý hlas mu surově odpověděl:,,Ty svině jedna,já moc dobře vím že ty prachy máš!ale páníček si je schovává na poker s jinejma co?.a pak se ozvala rána .,,Věř mi Miku,zejtra je dostaneš,hlavně už odejdi,prosím´´,,Tak jo,ale jestli těch pět táců mít nebudeš,tak……..´´Dveře se rozletěly a vyrazil z nich bezvlasý,ramenatý chlapík s jizvou na ruce.Nikoho si ani nevšiml a s dupotem odešel.William s Matthiasem se schovaly za dveře,a čekaly až neznámí muž úplně zmizí z dohledu.Asi tak za dvě minuty zaklepaly na dveře.Za nimi se ozvalo místo dále:,,Jestli to si zase ty,Miku,tak ty peníze dostaneš vážně zítra.´´William pomalu otevřel dveře do malé místnůstky s potlučeným stolem a židlí na kterém byly hromady papírů a spisů.Byly tam taky dvě skříně se zásuvkami a starý hnědý věšák u dveří,na kterém se krčil otrhaný a záplatovaný kabát.Za stolem seděl unavený mladý muž,se světlými vlasy,a s trochu špičatým nosem,se sklopenou hlavou v dlaních.,,….pan Ledger?´´zeptal William.,,Ano,to jsem já´´odpověděl vesele,jakoby před chvílí nic neřekl,ale v očích měl strach. ,,Nejste vy náhodou William Dumont?ten kapitán na kterého tu čekám?´´Ano,ale přijel jsem o den dřív,doufám že vám to nevadí.´´,,Ale kdepak,aspoň to budeme mít z krku.Takže vám dám dokument,který když předložíte v jakémkoli obchodě tak vám a něj vydají to co potřebujete.´´,,Díky pane………kdo byl ten chlapík co před chvílí odešel?jestli se můžu zeptat,byl totiž dost naštvaný!´´,,Ále,byl tady za tím samým účelem co vy.´´odpověděl nejistě Ledger.,,Opravdu?´´,,No tak dobře,vidím že jste to slyšely.Prosím vezměte mě sebou .Víte, já už žádné peníze nemám,a jestli to nezaplatím tak to všem řeknou.Takovou ostudu bych nepřežil,vyhodili by mě a já bych zůstal bez práce.,,No víte,já nevím……´´,,tak dobře,bude mi stačit kdybyste mě vysadily na vedlejším ostrově Basf.A mimochodem já jsem Heatn,ale můžete mi říkat Heate.,,Tak dobře,já jsem Will a tohle je Matt.´´A ukázal na Matthiase.,,Sbalte si věci a za hodinu na vás budeme čekat v přístavu.´´
Za hodinu se opět setkaly a vypluly.
