Šest dní tvořen byl svět,
ďábelské sopky, rajská údolí.
Jak krásný Tvé růže květ,
vůně mámí, rána trny zabolí.
Pět dní já psala chválu, obrazu Tvému,
však chybí mu rám.
Příteli říci pravdu míváš trému,
já doufám, že ji znám.
Každá mince má svůj rub a líc,
musíš prostě prožít ještě víc.
Vzít život do svých dlaní,
on totiž není hraní.
Pomoc hledej jen když je nouze,
vždyť spostu síly v sobě máš.
Do zrcadla nedívej se dlouze,
co by jsi měl vidět, to nevídáš.
Snad z upřímného srdce slova,
nebudou Ti ranou.
Neboj příjde sedmý den,
zázraky skutečností se stanou.
