Vy muži otevřených mravů,
ztrácíte tak snadno hlavu,
pro ženy krásné,
i pro ty hezké méně.
Co vás tak hrozně láká?
Hebké tělo, svůdný úsměv -
- to je jen sladkou vidinou,
tělo už nepříliš mladé,
mezi zuby kaz se krade,
ale vy oči zastřené.
Ó, jak je líbezná a krásná,
spadla vám z nebe, z čista jasna.
A ona uvěří, dovolí vám lichotit,
nechá se okouzlit,
dokáže se zamilovat,
nechá se svést.
Noc pro oba divoká,
pro oba šťastná.
Probouzíte se vedle neznámé,
nechtěné. Včerejšek zapomenut.
Proč jste po ní vlastně toužili?
Nevíte, a jdete hledat lepší.
Ona je okouzlená a zamilovaná,
do snu, který se už nesplní.
Zmatená a zraněná.
Chce být navždy s vámi.
Kdo udělal chybu?
Ten, co se bezhlavě zamiloval,
a stejně tak opustil,
nebo ta, co se zamiluje -
- i když ví, že je jen jednou z mnoha
a pak nedokáže přestat?
