Báseň bezesné noci

Polibek červánků a už se setmí
setmí se nad modrou řekou
Polibek měsíce a slunce mizí
mizí pod černou kutnou
Vítej, ty spánku požehnaný
vítej, noc patří jenom mně
vítej, kouzelná flétno hvězdných iluzí
vítej, přesladká vidino snů
vypijem spolu kalich tmy až do dna
na zdraví! Jen blíž, princi v černém rouchu!
Co přinesls mi? Jaké dary?
Snad růži z písku? Ledové krystaly?
Hlubiny moří a písně vod?
Natáhni ruku, řekl princ a já
čekala ve tmě na něho. Sama.
Spím snad už?
Ne.
Odejdi, královno bezesných nocí,
vystup zpět na svůj trůn
nestojím o tvé safíry
nestojím o tvůj háv
Hlohovým lístkem mi víčka přikrylas
a do dlaně položila šípkový trn
Zraňuj se ve spánku i v bdění
trp a pros o smilování
nechám tě na pospas tvým přeludům
ať vidíš jak číhají ve tmě!
Smíchem jako obsidiánové dýky
protrhlas závoje noci
a slunce, bratr měsíční dívky
mi na pomoc poslal svítání
Já spala snad?
Kdo ví?
Jen lístek hlohový
mi z polštáře spad.