Švihadlo kreslilo v raním světle kouli kolem malého děcka. Ze stromů se snášely okvětní lístky. Lavička v trávě posloužila, jako odpočívadlo velkému černému kosu.
„Švih, švih, švih.“
Jeden plátek z květu stromu poodletěl kousek dál a přilepil se na čelo muži, sedícímu v trávě a cosi horlivě ladícímu, na malém přenosném rádiu. Ozvalo se praskání, šumění, jakýsi kvíkot, chvíli to vypadalo, že už našel co hledal, ale ne. Francouzky mluvící žena, to nebylo ono.
Pak se ozval tón. Ten zvuk znal. První signál inteligentních bytostí. Tón přerušil hlasatel.
„Tak to je ono, tak to známe už měsíce. Ale teď se něco děje. Můžete nám říci co?“
Někdo ve studiu začal odpovídat. „Ano, signál se v posledních měsících rozložil do více frekvencí.“
„Ale signál se nezměnil?“
„Ale ten se mění pořád.“
„To jsem netušil a myslím, že ani veřejnost.“
„To se spíš veřejnost přestala starat, většina lidí neudrží pozornost déle než pár vteřin.“
„Kvůli tomu tady, ale nejsme, co se tedy děje?“
„No, do této doby byl signál na jedné frekvenci a vysílal měnící se řady čísel. Pravděpodobně polohu a nějaké doplňující informace.“
„A teď?“
„Teď jsme zachytili zvuk.“
„Zvuk! No to je úžasné!“
„Ano a také si myslíme, že to je řeč.“
Zvuk rádia přehlušilo zvonění mobilu. Položil rádio do trávy.
„Do.“ Stiskl příjem. “Ahoj. Ano, přijdu.- Dobře jdu hned.- Slyšela jsi to?- Neva, řeknu ti to doma a bude to určitě i v televizi.-Dobře, ahoj.“
Zvedl se a vydal k domovu. Pořad v rádiu skončil a na ladění dalšího mu při chůzi nezbývalo pozornosti. Sledoval kolemjdoucí.
Už to vědí? Přemýšlel.
Kdoví co to je? Že by se s námi chtěli spojit? Nebo k nám letí? Nebo jen okolo?
Procházel kolem Sport baru. Dva lidé na stoličkách sledovali zprávy.
„Dnes se podařilo zachytit zvuk,“ zaslechl. Nevydržel a vstoupil dovnitř. Barman se na něj ani nepodíval, což mu vyhovovalo, protože si nechtěl nic dát.
Moderátor na chvíli ztuhnul. Čekal na režii až pustí zvukovou stopu. Pak obrazovka blikla a objevil se tam výřez hvězdné oblohy s malou šipčičkou, u které bylo číslo hvězdy od které přicházelo vysílání.
Ozval se zvuk. Hodně šumu, ale pod ním přece jen něco jako cizí řeč. Přišlo mu, že něco předčítá, jako by hlásil čísla ve sportce.
„Malá ukázka, ale úchvatná!“
Vyšel z baru a zamířil domů. Hlavou se mu honilo co to bude pro něj znamenat. Jestliže vysílání přichází z nějaké vzdálené hvězdy, možná ani ne z naší galaxie, tak asi nic. Došel k zastávce autobusu. Posadil se. Před ním stáli dva starší páni.
„Slyšel jsem, že je to rádio.“
„Proč ne,“ odpověděl druhý.
„Mohlo by to být zkušební vysílání.“
No jo, pár měsíců testovací signál a pak první zkoušky přenosu. Takže možná začneme chytat i mimozemskou televizi!“
„Ufounský telenovely.“ Oba se začali smát.
Přijel autobus.
Doma otevřel dveře, hned ho pohladila vůně dobrého jídla.
"Copak se děje!"
"Ahoj," pozdravila ho jeho krásná žena. "Uvidíš!" Mimoděk si pohladila břicho. Snad si ničeho nevšiml, prolétlo jí hlavou a rukou se jakoby nic prohrábla ve vlasech. Přistoupila k němu a políbila ho.
