|
|
Nehynoucí slávu všem,
kdo ponořenou mysl mají,
tam kde hyne matka zem,
tam kde mysl lačná se nají!
K čertu s realitou neskutečna,
k čertu s ubohostí světa,
jen pojďme hledat nekonečna,
tam kde začíná posvátná věta!
Jen rychle žít a zemřít pak,
snad by mě trefil z toho šlak,
toto život váš,
Bože Otčenáš!
Dotknout se brány v dáli,
kde i hříšníci se káli,
jen tam a nikde víc,
jen v zemi fantazie,
jet v dále kde nikde nic!
Pojď ty fanoušku fantazie,
do světa kde to žije,
neumírej vždyť času dost,
ohlodáme čas na kost.
Pojď se mnou v rytmu rocku,
dosáhneme cílů svých,
ve skvělém to amoku,
popsaných starých knih.
Ty touho nepopsaná,
ty touho vzdálená,
má mysli odevzdáná,
má mysli spálená.
Vždyť život je jen peklo,
to by i s koněm seklo,
kde není na nic čas,
ať zhyne - vem to ďas.
Bojuj a nevzdávej protivníkům hold,
bojuj a setři krev,
drž proklatě nízko ten svůj kolt,
neplač - žádný řev.
Úderná píseň válečníků,
zní v tvé mysli snad,
tvá mysl ta má hlad,
svět plný kulečníků,
nepodléhej bojuj dále,
nepadej jen drž se stále,
nechť zhyne tento svět,
ve spoustě lichých vět,
vždyť není nadto když,
splní se to co víš,
dávno víš můj pane,
jen o tom co se stane,
mlč vždyť znáš,
strachem rozleptáš,
budoucnost,
minulost,
co dál,
nic.... |
