|
|
Pohybuji končetinami, rychle a kvapně. Prodírám se křáčím, větve mi trhají kůži. Prolézám stále dále a dále. Usmívám se touhou spatřit zase to místo. Potemnělý les ve mně vzbuzuje strach, snažím se pospíchat, ale moje nohy mě neposlouchají. Zkouším zrychlit, ale nejde to tak snadno. Prostupuji nekonečným houštím, trní drásá moje tělo do krve. Kde jen to je, přece jsem nezabloudila. Jdu, jak smyslů zbavená, táhne mě neviditelná síla.
Náhle prostoupí mnou vlna rozechvělých paprsků. Budí mě zář průzračného světla. Ano, jsem tu, zvláštnost tohoto magického místa uprostřed ničeho rozechvívá mé rty k blaženému úsměvu. Lehám si do prohřátého jemného mechu a nechám se vtahovat do lůna země. Po oděrkách zbývají pouze už jen jizvy. Prostor tak zvláštní léčí mi mé rány, má mysl upadá do příjemného sevření slunce. Překrásný povrch paseky mé tajné pokrývá nejen mech, ale i prapodivná zemina. Sametově černá hlína uprostřed prozrazuje kouzelnost bytostí, které zde pobývají. Tento parket je vyhrazen pro dokonalé tanečnice. Jejich vlasy se ve větru mihotají a šeptají mi láskyplná slova. Vždy chtějí, abych s nimi tančila ve světle žlutého kotouče, ale mé tělo omámené nadpřirozenou krásou nedokáže poslouchat rozkazy mé mysli.
Oranžová zář vytrhne mě ze sna. Slunce již zapadá a já s pocitem naplnění opouštím nádherné víly. Vracím se do země klamu a zášti. Čistota existencí mi však poskytuje ochranný štít, abych vůbec v tomto lživém světě mohla žít.
|
