Byl to čas, kdy Zemí otřásaly spory Bohů, kdy nocí se ozývaly steny dávno mrtvých vojsk, kdy muži vládli mečem svým a silou, chráníc svůj rod, právo na život a čest. Byl to čas lítých bojů, slavných vítězství i krvavých porážek, čas lovu a her. Byl to čas, kdy Země vydávala své poklady, čas hrdinů i podlých zrádců, mocných panovníků, krásných dívek a žen.
A právě o nich je
Válečná modltba
Dej nám, ó Nejvyšší,
ještě chvíli dej!
Nedovol, aby zloději
loupili, co je na prodej
k užitku všem!
Dej sílu mému rodu,
dej moc mému meči
svou jasnou mysl obrať sem!
Dej,ať síla zrodu
překoná touhu ničit
a tuhle zvěst pak pošli všem!
Ať muži jsou stateční
ať neotupí jejich mečů ostří
ať bozi jsou neteční
když mezi lidmi spory o nic jiskří!
Dej nám, ó Nejvyšší,
ještě chvíli dej!
Až nadejde čas
krvavých bitev
s cizími žoldáky
ať jenom jejich krev
barví naše bodáky!
Dál, jen dál, ó Nejvyšší,
tvoji slávu a moc
rozhlásíme po říších
i v říši mrtvých,
kde královnou je noc!
My meči, síle, kráse, cti a lásce
věrni zůstaneme
a pod moudrou tvojí ochranou
rod náš pozvedneme!
Tak slibujeme!
